Článek
V redakci Seznam Zpráv chystáme spoustu zajímavých novinek, které by vám neměly uniknout. V newsletteru Pohled šéfredaktora vám Jiří Kubík umožňuje nahlédnout do naší „kuchyně“. Přihlaste se k odběru a jednou měsíčně dorazí přímo do vaší e-mailové schránky.
„To hrubnutí vidíme všude. Když už se nemůžeme rovnou postřílet nebo mlátit klacky po hlavě, tak volíme čím dál silnější, expresivnější, agresivnější výrazy na adresu svých protivníků. A reakce potom bývají tomu odpovídající.“
Slova předsedy Ústavního soudu Josefa Baxy pronesená v novém vydání našeho pořadu Galerie osobností jsou výstižnou reflexí situace ve společnosti, která ve čtvrtek 21. prosince v šoku hleděla na zlo, které přišlo na Univerzitu Karlovu rozsévat smrt.
Je otázkou, jestli takové drama může přinést katarzi, která lidi probere, a nekonečné hádky, urážky a výsměch nahradí něčím snesitelným. Anebo jestli se dál budeme utápět ve sprostotě a šermování silnými slovy, jak to vídáme v řadě diskuzních „vláken“. Na to ať si odpoví každý sám. Zařídit se může po svém.
Osobně jsem se už koncem roku rozhodl: Vědomě jsem se vytratil z diskuzí na sociálních sítích. Nechci se podílet na vzájemném pokřikování a šťouchancích. Snaha cokoliv vysvětlit je tam zpravidla „odměněna“ další palbou, a to možná s ještě větší razancí. Díky, nemám zájem.
Moje rozhodnutí přímo souviselo s tím, co se stalo na filozofické fakultě. Lépe řečeno s tím, jaká reakce se valila sociálními sítěmi směrem k novinářům. Často od lidí, kteří sami na sítích sdíleli informace pochybného původu. Novináři se pro část veřejnosti stali dostupným katalyzátorem vzteku a zoufalství z toho šíleného činu.
Někteří lidé začali určovat pravidla, podle kterých mají média postupovat: Občas to vypadalo, že novináři nemají dělat skoro nic, nemají nic zveřejňovat, nemají se na nic vyptávat. Nebudeme-li prý mluvit o tom, jak vrah ke svému zbrojnímu arzenálu přišel a vůbec kdo to byl, uděláme lépe, protože jedině tak prý nikdo nebude chtít jeho čin napodobit.
To je jedno z „dogmat“ konce loňského roku, které se jako lavina šířilo světem sociálních médií. Další „dogma“ bylo, že se práce policie, která na místě zasahovala, nemá zpochybňovat a nemají se v ní hledat bílá místa (dnes už přitom samotnými šéfy policie i politiky přiznávaná).
Podobných doporučení zaznívalo vícero. Jakmile někdo nejel podle „pravidel“, byl „šmejd“ a „hyena“. Diskutovat s těmito lidmi se ani moc nedalo. Jejich přesvědčení bylo neochvějné navzdory tomu, že příklady ze zahraničních médií teorii o nereferování o pachateli jako nejlepší metodě leckdy vyvracejí nebo přinejmenším přímo nepotvrzují.
Nechci se tomu vysmívat. Ostré apely na média beru jako svého druhu obranný mechanismus části společnosti, jak se s předvánoční tragédií vyrovnat: Nic dalšího nevědět a rychle zapomenout. Chtěl bych ale popsat, proč těmto voláním novináři nesmí podlehnout. A to i přesto, že je to v dané situaci mimořádně těžké.
V redakci jsme na toto téma vedli po Novém roce řadu diskuzí, a to i se členy naší Redakční rady. Všichni jsme se shodli, že média musí za všech okolností plnit svou společenskou roli – přinášet relevantní informace, co a proč se děje, jak se to mohlo stát a co se má změnit, aby se to příště nestalo. Stejně tak mají média v demokratické společnosti kontrolní funkci ve vztahu ke státním institucím zodpovědným za řešení vzniklých problémů.
Útočit na novináře a vyzývat je, ať nedělají svou práci, znamená dobrovolně vyklízet prostor světu sociálních sítí, plnému bludů, konspiračních teorií a nenávistných útoků.
Tyto závěry z různých debat, kterých jsem se účastnil (včetně té se studenty v Knihovně Václava Havla), považuji ve vypjaté atmosféře po masové vraždě za stejně tak důležité, jako bylo zformulování pravidel postupu naší redakce pro případ tragických událostí. Nikdo se nechce připravovat na další podobnou událost. Na druhou stranu poučit se z různých chyb a zaváhání, kterých se v prosinci novináři dopustili (jako vždy a všude na světě při podobných tragédiích), je jedině správné.
Chcete-li naše pravidla znát, najdete je zde.
Akademie pro začínající novináře
Pokud byste se chtěli stát novináři Seznam Zpráv, respektive zažít alespoň půlroční stáž v jedné z největších českých zpravodajských redakcí, pak se i pro vás otevírá možnost přihlásit se do naší Akademie.
Každý půlrok chceme vybrat šest nadějných kolegů, kterým nabídneme jedinečnou zkušenost práce v našem novinářském týmu. Účastníci tohoto kurzu dostanou šanci vyzkoušet si rozmanitou práci v hlavních redakčních sekcích – domácí, investigativní, ekonomické, zahraniční, analytické a audiopublicistice.
Stážisté nebudou jen přihlížet ani psát „do zdi“. Budou vytvářet skutečné články, které vyjdou na našem webu. Ti nejlepší pak ke konci kurzu dostanou nabídku na trvalejší spolupráci s redakcí.
Pokud vás tento projekt zaujal, pošlete do 9. února krátký strukturovaný životopis s kontakty a stručný motivační dopis (deset až dvacet vět o tom, co si od účasti v projektu slibujete, čeho chcete dosáhnout) na mailovou adresu: akademie@sz.cz.
Chcete-li „jen“ zůstávat dál v obraze, pak budeme rádi, když budete společně s námi vždy a za všech okolností zvědaví na ověřené a uvěřitelné odpovědi na základní otázky, co, kde, jak a proč se stalo.
Další Pohled šéfredaktora vás čeká za měsíc. Pokud chcete dostávat celý newsletter rovnou do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
