Článek
V redakci Seznam Zpráv chystáme spoustu zajímavých novinek, které by vám neměly uniknout. V newsletteru Pohled šéfredaktora vám Jiří Kubík umožňuje nahlédnout do naší „kuchyně“. Přihlaste se k odběru a jednou měsíčně dorazí přímo do vaší e-mailové schránky.
„Ať žije třídní nepřítel vlády, pan Andrej Babiš. Sezname, kdyby nebyl Babiš, tak na koho budete tahat špínu?“ To je reakce jednoho ze čtenářů na článek o Babišově „ukliknutí“, kdy mail, ve kterém se dožadoval informací o dětech a rodině toho „zm*da“ Lipavského, omylem poslal jinam.
„Pokud se nepletu, byl to zcela soukromý mail. Ale to sekta pirátů korytářů a její tupé stádo jaksi neumí rozeznat…“ ulevil si další, evidentně vyznavač názorů, že verbální agrese je politikova celkem fajn výbava.
Objevil se i originální názor, že Babišovi vlastně jen tečou nervy, a není se co divit: „Nemaj ho furt tahat po soudech za hovadiny. Pak je vzteklej a dělá takovýhle psí kusy.“
Kopání za politického oblíbence, respektive kopání do novinářů a médií za to, co o něm zveřejňují, je fenomén několika posledních let, který přišel s plošným rozšířením sociálních sítí a sdílením různých internetových odkazů, kdy se zveřejnění „úlevného“ výpadu stalo tak krásně jednoduché. A ještě ten pocit, když se k vám přidají další a vzniká „nádherné“ nadávací vlákno. Znáte to zcela jistě všichni z různých diskuzí pod články.
Ve srovnání s tím bylo v dobách dopisů a korespondenčních lístků hrobové ticho. Podělit se o myšlenkové pochody či rovnou výpady k novinářům stálo víc energie a také nějakou korunu.
Respektuji, že Andrej Babiš a jeho hnutí ANO má ve společnosti velkou podporu a s největší pravděpodobností vyhraje příští volby. Každý z voličů má právo rozhodnout se svobodně a nikdo mu to nemá vyčítat. Co mě ale z těch probabišovských vzkazů na sítích a v komentářích pod články vždy zarazí a možná až nadzvedne, jsou faktické nesmysly mířící na naši adresu.
„Na Babišovi budete pořád něco hledat. Ale co třeba členové vlády? Zapomenutý milionek v kampeličce? Dozimetr? O tom nic nepíšete. Nebo kauza IKEM?“
Jsou ti lidé snad navedení, anebo sami vyhledávají jen články o svém favoritovi? Byly to právě Seznam Zprávy, kdo případ „zapomenutého“ milionu premiéra Petra Fialy v Podnikatelské družstevní záložně otevřely a sledovaly řetězec dalších vazeb na lidi z ODS.
Byly to Seznam Zprávy, které od předloňského léta detailně a celkem pravidelně referují o korupčním případu Dozimetr, do kterého se zapojili lidé ze Starostů a nezávislých.
A byli to reportéři Seznam Zpráv, kdo odkryl kontroverzní úvěrový byznys dnes už bývalého šéfa IKEM Michala Stiborka a popsal vyděračskou kauzu a napjaté vztahy uvnitř špitálu.
Chápu, že tyto případy nezapadají do myšlenkového schématu, že naše médium má jediný cíl, a to likvidovat Babiše. Skutečnost je ale neoddiskutovatelná. Jsme novináři, kteří kontrolují ty, co jsou u moci, bez ohledu na to, jestli se jmenují Babiš, Fiala, Nečas, Gross, Klaus, Zeman, Pavel… To je role nezávislých médií v demokratické společnosti. Tu žádná sociální síť, natož facebookový profil oblíbeného politika, hrát nemůže.
Uznávám ale, že některým lidem je tento mediální svobodný prostor cizí. Dělá jim možná zbytečný zmatek v hlavě – nad zjištěními v médiích je třeba někdy přemýšlet a analýzy občas bývají složité. Každý to má zkrátka jinak.
Pozoruhodné matení pojmů se objevilo i v souvislosti s Babišovou sháňkou informací o dětech ministra zahraničí. „Když shání údaje Seznam, tak je to v pořádku. Ale když Babiš chce informace o Lipavském, tak je to špatné.“
To byla další z reakcí, vycházející z toho, že reportéři Seznam Zpráv na podzim 2018 natočili reportáž o Babišově synovi, žijícím ve Švýcarsku, zatímco politik si to nepřál. Bez dalších podstatných informací by to snad mohlo opravdu na někoho neznalého působit jako slídění daleko za hranicí etiky. Ale naštěstí ty podstatné informace jsou známé, dostupné – a teď už i švýcarskými soudy potvrzené.
Základní zápletkou bylo trestní stíhání tehdejšího premiéra Andreje Babiše v kauze Čapí hnízdo a jeho rodinných příslušníků, včetně dospělého syna, který byl pro české úřady nedostupný. Jeho otec ho nechal na podzim 2017, po začátku policejního stíhání, odvézt v doprovodu ruského řidiče Protopopova na Krym.
„Nic nenasvědčuje tomu, že by novináři měli jiný cíl než poskytnout informace o tématu, u něhož byl zřejmý zájem informovat veřejnost,“ stojí v pravomocném rozsudku ženevského odvolacího soudu, který letos v lednu autory reportáže – Sabinu Slonkovou a mě – očistil od obvinění, že jsme při natáčení na skrytou kameru postupovali nelegálně.
„Reportáž nastolila otázku integrity předsedy vlády a rozsahu, v jakém využívá svého postavení k zakrytí aféry, která se týká jeho osoby, když zašel tak daleko, že poslal svého nemocného syna na Krym, který je pod ruskou okupací.“
Veřejný zájem – nikoliv shánění kompromitujících informací pro politický boj! – potvrdily soudy ve Švýcarsku opakovaně. A Andrej Babiš mladší se mimochodem po zveřejnění naší reportáže přesunul z pozice trestně stíhaného člověka do role klíčového svědka.
Chápu, že rolí novinářů je nejen informace ve veřejném zájmu zjišťovat a přinášet, ale také být transparentní, čtenářům vysvětlovat své postupy, a nenechávat tak prostor ke zbytečným spekulacím a útokům. I proto jsem cítil potřebu tu znovu některé věci zopakovat, i když je mi jasné, že některé uši k tomu zůstanou hluché.
Mediální cirkus a další novinky
Pokud vás ale novinářská „kuchyně“ zajímá a chcete vědět, jak novináři o své práci přemýšlejí, jaké jsou rozdíly mezi jednotlivými médii, případně jakých chyb se novináři ve své práci také někdy dopouštějí (nikdo nejsme neomylný), pak právě pro vás jsme minulý týden na Seznam Zprávách spustili nový podcast – Mediální cirkus.
Zhruba dvakrát měsíčně v něm bude naše moderátorka Marie Bastlová na výše zmíněná témata zpovídat některou z novinářských či mediálních osobností. Prvním hostem byl Jakub Železný, moderátor České televize, který před časem odešel z hlavní zpravodajské relace Události, dalším hostem ve studiu bude ředitel Českého rozhlasu René Zavoral.
Mediální cirkus můžete poslouchat na našem webu nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci.
S radostí mohu oznámit i dvě novinky, které se týkají našich dvou zavedených a u posluchačů velmi oblíbených podcastů Vlevo dole a 5:59.
Lucie Stuchlíková a Václav Dolejší začali připravovat i psanou verzi témat, o nichž ve svém pořadu každý týden mluví – a vy tak můžete vždy v neděli před polednem na Seznam Zprávách najít analýzu, komentář, vtipnou glosu či jiný žurnalistický žánr pod označením Třetí čtení – Vlevo dole. Teď v neděli to byl například článek o deseti nejvulgárnějších nadávkách v politice s podtitulem „Kdo trumfnul Babiše?“.
A zpravodajský podcast 5:59, který pro vás každý všední den už dva roky chystá tým Lenky Kabrhelové, tento týden už podruhé ožije na jevišti pražského divadla Vzlet. Tentokrát bude Lenka se svými hosty hledat odpověď na otázku Kde domov můj. Dozvíte se, jak se v dobách kancléřování Vratislava Mynáře proměnil Pražský hrad, v čem nás může i po sto letech inspirovat příběh cestovatele Alberta Vojtěcha Friče nebo jak vypadá domov na indických železnicích.
Náš investigativní tým, o jehož práci jsem se dnes rozepsal, chystá také několik novinek a větších projektů, o kterých vás budu s chutí informovat zase příště.
Šest talentů v Akademii SZ
Závěrem mi dovolte poděkovat všem, kteří se přihlásili do našeho projektu pro začínající novináře – Akademie Seznam Zpráv, o které jsem zde psal minule.
Z téměř šesti desítek dopisů a životopisů nejen od studentů žurnalistiky z různých fakult v Česku jsme s kolegou šéfeditorem Tomášem Perglerem pozvali na konkurz dvacet výborných adeptů, nadšených pro práci novináře. Na základě výsledků vědomostních testů, kreativní práce při psaní i ústních pohovorů jsme sestavili šestičlenný vítězný tým – a ten už první týden sbírá zkušenosti a pracuje v šesti různých týmech v redakci Seznam Zpráv. Držme jim palce!
Další Pohled šéfredaktora vás čeká za měsíc. Pokud chcete dostávat celý newsletter rovnou do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
