Pod čarou: Lepší internet si v Evropě vybudujeme sami. I bez Zuckerberga

Bývaly doby, kdy lídři Silicon Valley úspěšně předstírali, že stojí jaksi mimo politiku. Miliardáři a jejich korporace se tvářili vstřícně vůči jakékoliv vládě, která je příliš neobtěžovala regulacemi a daněmi, a pokud už se do politického dění vkládali, pokoušeli se to alespoň trochu zakrývat. Čím dál víc se ale ukazuje, že online platformy se stávají zásadním dějištěm geopolitických střetů a politika už pro digitální barony není sprosté slovo, právě naopak.

Výrazně se to projevilo po Trumpově vítězství v listopadových amerických volbách. Majitelé velkých firem se takřka postavili do fronty, aby novému prezidentovi políbili ruku, a Elon Musk si už rovnou plánuje zařizování kanclu v Bílém domě. Velkou pozornost vyvolaly zejména nedávno ohlášené kroky šéfa společnosti Meta Marka Zuckerberga, který se po schůzce s Trumpem již na konci listopadu rozhodl udělat zásadní změny v tom, jak budou jeho platformy (tedy především Facebook a Instagram) na území USA pracovat s moderací uživatelského obsahu.

Byl zrušen factcheckingový program, který prostřednictvím spolupráce s externími partnery usiloval o potírání dezinformací a který má být údajně nahrazen systémem kolektivně vytvářených uživatelských upřesňujících poznámek podobně, jako je to na Muskově síti X.

Kromě toho Meta značně uvolní pravidla vymáhaná svými moderátory a umožní např. dříve zakázané výroky na adresu migrantů, žen, LGBT+ lidí či jiných minorit – konkrétně má být třeba dovoleno označovat homosexuály za duševně nemocné. Za zmínku stojí také fakt, že firma zrušila i své interní programy na podporu rovnosti a diverzity a navíc své moderátory přesouvá z liberální Kalifornie do konzervativního Texasu, což už je zcela otevřeně ideologické gesto.

V neposlední řadě Zuckerberg udělal takřka úplnou otočku v oblasti politického obsahu. Zatímco dříve platformy Meta politický obsah upozaďovaly a braly mu dosah, protože kvůli možným kontroverzím a střetu s regulacemi přinášel více problémů než užitku, teď mají restrikce zmizet – a to nejen ve sféře „běžného“ politického obsahu, ale bohužel i na poli propagandy a dezinformací.

Lidská moderace a factcheckingové programy mívaly už tak dost pochybnou účinnost a zoufale nedostatečné kapacity. Většina kontroly obsahu byla prováděna algoritmicky, a právě v této oblasti budou mít změny nejspíš bohužel největší dopad.

Poslechněte si audioverzi newsletteru načtenou autorem.

Technologický reportér Casey Newton ve svém newsletteru Platformer upozorňuje, že Meta rovněž vypnula mnohé algoritmické filtry, které automaticky rozpoznávaly dezinformace a pak jim potlačováním dosahu znemožňovaly virální šíření – samotná firma se přitom dříve chlubila, že tímto postupem dokáže snížit dosah hoaxů o více než 90 %.

Zuckerberg i další digitální baroni se sice často zaklínají svobodou slova, ale Newton k tomu podotýká, že ve skutečnosti je na sítích mnohem důležitější právě svoboda dosahu (freedom of reach), bez které naše „svobodné“ výroky téměř nikdo neuvidí – a které se teď ve vrchovaté míře dostalo lidem, již svým vystupováním na sítích sledují dost nevábné politické cíle.

Zuckerbergovy kroky kritizovala řada odborníků a vyrojilo se i mnoho spekulací o jeho motivech. Do velké míry jde samozřejmě o snahu být zadobře s novou americkou administrativou, což už ostatně nejen Zuckerberg dělal i po předchozích prezidentských volbách a samo o sobě to není nijak pozoruhodné. Nebývalá otevřenost, se kterou byly tentokrát změny ohlášeny, ale ukazuje, že zdaleka nejde jen o čirý oportunismus.

Publicista a kritik technologického průmyslu Paris Marx podotýká, že už jsme všichni trochu zapomněli na to, jak nenáviděnou postavou býval Zuckerberg ještě před několika lety, než jej zastínil ještě výrazně odpudivější Elon Musk a šéf Mety najednou začal působit dojmem hodného cool týpka – notabene když vyměnil šedé teplákovky za designová trička a zlaté řetízky.

Jde ovšem o stále stejného majitele notoricky problémových platforem, který už se nejméně od roku 2019 staví za americkou krajní pravici a k jehož osobnímu ideologickému obratu nejspíš přispěl i stále větší tlak zaměstnanců Meta na lepší moderaci obsahu a slušné pracovní podmínky, což pochopitelně nevoní žádnému ziskuchtivému miliardáři.

Ačkoliv tak změny ve fungování Facebooku či Instagramu mohou být navenek prodávány jako férová opatření, která narovnávají podmínky, odstraňují „cenzuru“, posilují svobodu slova a dávají větší moc uživatelům, ve skutečnosti jsou cíleně nastaveny tak, aby nejen v USA posilovaly právě konzervativní a krajně pravicové síly.

Jde o recept, který již na síti X úspěšně vyzkoušel Musk. Vědecké studie už léta naznačují, že k šíření dezinformací a zpráv z „alternativních“ médií jsou v digitálním prostředí náchylní především konzervativní a k autoritářství inklinující uživatelé (ve specifickém americkém kontextu tedy voliči tamní pravice), které k tomu vede jejich nedůvěra k tradičním (a fakta ověřujícím médiím) a tendence k uzavírání se do názorově jednotných enkláv.

Dokresluje to ostatně i fakt, že factcheckingové programy a další opatření začaly velké platformy posilovat po roce 2016, kdy vypukla velká diskuze o ruském vměšování do tehdejších amerických voleb. Velmi vypovídající je pak v tomto směru nedávno publikovaná studie v časopise Nature (její závěry podrobně analyzoval Deník N), která dokazuje, že američtí konzervativci jsou na síti X (i přes její zjevný pravicový bias) blokováni častěji, protože sdílejí výrazně více dezinformací.

Lidé, kteří Zuckerbergovy kroky oslavují jako „pád politické cenzury“, tak mají na čistě teoretické rovině pravdu, byť jde o velmi manipulativní výklad věci. Jakákoliv moderace a pravidla existují v aktuálním společenskopolitickém kontextu, a pokud jeden politický tábor porušuje daná pravidla více než jiný, pak samozřejmě může být moderace chápána jako akt politického boje, byť jde jinak o zcela správné a potřebné postupy – obrazně řečeno, asi bychom se vysmáli lupičům, kteří by si stěžovali, že trestní zákoník je neférově diskriminuje ve srovnání se spořádanými občany, ale u sporů o digitální „svobodu slova“ to mnoha lidem přijde jako relevantní argument.

Cílené rozvolnění lidské moderace i algoritmické kontroly obsahu bude mít řadu přímých závažných důsledků (zejména v oblasti nenávistných projevů, šíření dezinformací, digitální šikany apod.), ale možná ještě větším nebezpečím je pokřivení digitální krajiny, kterého si často ani nemusíme všimnout. V konečném důsledku totiž nejde ani tak o to, které konkrétní obsahy jsou upozaďovány či mazány, ale hlavně o výsledný efekt, kdy se zcela promění podoba dané platformy a s ní i naše představy o okolním světě a společnosti.

V mnoha ohledech to ilustruje jiná aktuální digitální kauza, blížící se zákaz TikToku v USA. V době psaní tohoto newsletteru ještě není jasné, zda platforma v neděli 19. ledna skutečně vypne své americké servery či jinak omezí svou činnost v USA, nebo přijde nějaká nečekaná záchrana v poslední chvíli, jako např. rozhodnutí tamního Nejvyššího soudu nebo Trumpův prezidentský dekret. V každém případě je ale snaha amerických politiků (a ziskuchtivých technologických firem jako je právě Meta) o zákaz TikToku typickým projevem nyní již zcela nepokrytého boje o moc na digitálním poli.

Už mnoho toho bylo napsáno o tom, že jde především o geopolitické soupeření s Čínou, což dokazuje i fakt, že při nedávném slyšení u Nejvyššího soudu z úst prokurátorky zaznělo, že kdyby měla platforma amerického majitele, mohla by v USA fungovat zcela stejně jako dosud – jinými slovy invazivní zásahy do soukromí uživatelů a vytěžování dat je v pořádku, když to dělají naši a ne nějací cizáci.

Důležitou roli sehrál i fakt, že TikTok je ve srovnání s X či sítěmi Meta po stránce obsahu více liberální a pestrou platformou a mnoha americkým politikům zcela přiznaně lezlo krkem, že je na něm více propalestinského obsahu než na „domácích“ sítích. TikTok tak svým uživatelům nejen ukazuje jinou vizi světa, než kterou si lze udělat prostřednictvím Instagramu či X, ale také nad formováním této vize nemá americká vláda žádnou kontrolu prostřednictvím spřátelených miliardářů.

Velmi vtipně se to projevilo ve chvíli, když před blížícím se zákazem začaly stovky tisíc amerických uživatelů TikToku migrovat nikoliv na YouTube či Instagram Reels (které celkem důvodně označují za platformu z pekla), ale na čínskou síť RedNote (Xiaohongshu). Následovaly absurdní scény, kdy čínští uživatelé nadšeně vítali nové americké nováčky, kteří se často poprvé setkali s čínským internetem a jeho uživateli a velmi se divili, že život v současné Číně je minimálně na materiální rovině často komfortnější než v upadajících USA.

Nejspíš jde jen o pomíjivou bublinu, protože aplikace RedNote vůbec nebyla připravena na příliv západních uživatelů, nemá odpovídající rozhraní v angličtině a svěží kulturní výměnu pravděpodobně brzy utnou čínské úřady – největší ironií je totiž fakt, že na rozdíl od formálně singapurské platformy TikTok, která je v samotné Číně zakázaná a nepodléhá (alespoň napřímo) tamní cenzuře, je Xiaohongshu nativní čínskou aplikací pod otevřenou kontrolou cenzorů a tedy i mnohem rizikovější platformou než TikTok.

Není to ale zdaleka jen zábavný rebelský protest amerických teenagerů. RedNote má stejně jako TikTok velmi povedený feed s propracovaným algoritmem, který uživatelům nabízí zajímavý obsah mnohem lépe, než jak to dokážou třeba zmiňované Instagram Reels. A bloger Ryan Broderick to ve své čerstvé analýze používá jako výstižný příklad toho, jak moc americkým politikům i technologickým firmám ujel vlak a jak se ve své mocenské kalkulaci přepočítali.

Atraktivita a „návykovost“ TikToku a dalších čínských platforem je vedlejším efektem jejich obchodního modelu. Na rozdíl od západních platforem typu Instagramu nebo X nežijí z klasické inzerce, ale jsou to především e-commerce portály, které čerpají zisky hlavně z podílu na prodeji zboží, které přímo jejich prostřednictvím nabízejí uživatelé, a jejich hlavní konkurencí není ani tak Meta, jako spíše Amazon.

Proto také jejich feedy vypadají úplně jinak – na rozdíl od západních sítí neupřednostňují jednorázová virální videa (která zkrátka jen přitahují pozornost uživatelů), ale podporují bujení různých mikrotrendů, kolem kterých se pak mohou utvářet fanouškovské komunity, které následně nakupují dané zboží. Dokážou tak mnohem lépe vysledovat zájmy a vkus uživatelů a trochu mimochodem tak i budovat živé subkultury, které následně činí dané sítě mnohem atraktivnějšími než jejich západní protějšky.

Při slyšeních u amerického Nejvyššího soudu se ukázalo, že tamní soudci a politici této logice vůbec nerozumí, a proto také dost přeceňují svou moc a globální postavení. Broderick podotýká, že případný zákaz TikTok rozhodně nepoloží, protože jde o mocnou globální platformu, USA rozhodně nejsou jejím největším trhem (tím je teď Indonésie) a více ji bolel třeba zákaz v Indii se 200 miliony uživatelů.

To také staví do jiného světla spekulace o tom, že by snad americký TikTok mohl koupit Musk nebo jiný domácí podnikatel a dál jej provozovat v nezměněné podobě – je to absurdní již jen proto, že by na prodej nebyl samotný algoritmus, který je na platformě tím nejcennějším a bez něj by nemohla úspěšně fungovat. Trochu to připomíná situaci, kdy byste si chtěli pro ovlivňování veřejného mínění koupit noviny a nedošlo vám, že si kupujete hračkářství, kde se hraje podle trochu jiných pravidel.

Změny či zákazy na poli velkých platforem se zatím omezují jen na území USA, ale Trump i jeho stoupenci ze Silicon Valley se nijak netají tím, že by je rádi vnutili také Evropě a zbytku světa, klidně i za použití dost nevybíravých prostředků – výstižné byly v tomto směru výroky nového viceprezidenta J. D. Vance, který už dříve vyhrožoval, že pokud bude EU vymáhat dodržování svých pravidel na Muskově platformě X, mohou USA odpovědět finančním vydíráním NATO.

Evropa by se agresivnímu nátlaku pochopitelně měla bránit z mnoha důvodů. Mezi ty hlavní patří právě kontrola nad vizí světa a společnosti, kterou si prostřednictvím sociálních sítí a velkých platforem utváříme. Velmi trefně to vystihl politolog Henry Farrell, který ve své zajímavé eseji vysvětluje, proč jsou skryté, politicky motivované manipulace algoritmů takovým nebezpečím pro demokracii.

Problémem podle něj nejsou ani tak samotné dezinformace, kvůli kterým občas někdo uvěří lžím a manipulacím. Horší je, že rozsáhlé manipulace algoritmy (tedy přesně to, co teď Zuckerberg udělal svým záměrným vypnutím některých automatických filtrů) v konečném důsledku formují veřejnost, která má velmi pokřivené představy sama o sobě a o okolním světě.

Aby demokracie fungovala, musíme mít přehled o tom, co si jiní lidé myslí a jak jsou ve společnosti reálně rozloženy síly a názory, abychom je pak mohli posuzovat, vyjednávat a diskutovat. A protože si o názorech jiných lidí v moderní společnosti jen těžko můžeme udělat představu napřímo (to jde leda na vesnické návsi), tradičně jsme v tom spoléhali na média a dnes hlavně na internet a sociální sítě. Když se tam ovšem začne tato vize společnosti záměrně výrazně křivit, máme zaděláno na problém – ostatně proto se také ujala moudrá fráze „život není Twitter“.

Jinými slovy, chceme vědět, co si myslí jiní lidé, ale na sociálních sítích se dozvídáme jen to, co si myslí (a ukazuje nám) algoritmus – a když je myšlení algoritmu určováno politickými názory a obchodními prioritami Zuckerberga či Muska, se skutečným stavem světa a společnosti to má jen pramálo společného.

Aby se Evropa ubránila tomuto riziku, musí důsledně vymáhat svá vlastní pravidla, především GDPR či DSA (Digital Services Act), která jsou sice teoreticky velmi dobře nastavena, ale je otázkou, jestli se za ně evropské státy skutečně postaví, když teď došlo na lámání chleba.

I aktuální dění okolo TikToku ukazuje, že bychom se neměli bát případného odštěpení od amerických platforem (komentátor Johnny Ryan k tomu v Guardianu výstižně podotkl, že když jsme se zvládli obratem odpojit od ruského plynu, měli bychom to dokázat i s X), protože si nejspíš docela dobře poradíme i bez nich, ale samo o sobě to pořád nestačí.

Skupinky IT nadšenců, nerdů a filantropů jako východisko ze současné krize opakovaně navrhují čistě technologická řešení v podobě různých decentralizovaných platforem, ale to je jen velmi naivní vize, která by na internetu mohla fungovat možná tak v 90. letech. Jakákoliv platforma vždy nějakým způsobem podléhá politické moci, a aby byla politická kontrola opravdu svrchovaná, je k ní potřeba mnohem víc než jen dobře promyšlená legislativa typu DSA, chytrá majetková struktura nebo dobrá pravidla moderace.

Rostoucí skupina evropských politiků, aktivistů, odborníků i technologických firem proto volá po kompletní evropské digitální nezávislosti označované pojmem EuroStack (celý plán podrobně popisuje tento report).

Upozorňují, že evropská technologická infrastruktura je teď z drtivé většiny závislá na USA a Číně. Pro odstínění amerického i čínského vlivu je potřeba mít kontrolu nad všemi stupni digitální ekonomiky, od výroby čipů přes domácí cloudové služby a datová centra až po vlastní kvalitní AI modely, internetové prohlížeče či tržiště s aplikacemi.

Bude to dlouhý a náročný proces, který se neobejde bez investic, regulací i požadavků na upřednostňování a protekci evropských technologií a služeb, ale jiná varianta neexistuje – ukázalo se, že představy o svobodném volném digitálním trhu kontrolovaném neutrálními pravidly byly naivní, protože online prostor se stal zásadním kolbištěm geopolitických střetů, ve kterých se opravdu nehraje podle férových pravidel.

TikTok je teď plný videí amerických uživatelů, kteří se loučí se svou oblíbenou sítí a ironicky zvažují emigraci do Pekingu. Mě ale zaujal postřeh jedné evropské tiktokerky, která podotkla, že Američané teď odcházejí na jiné platformy a ona neví, jestli má smysl je tam následovat stejně, jako jsme to my Evropané v podobných případech zatím pokaždé dělali.

Nevědomky tak vystihla širší dilema, kterému teď Evropa čelí v celé řadě oblastí. Ukazuje se, že slepý pochod americkým směrem je stále méně výhodná varianta. Výrazně příjemnější a k demokracii přátelštější internet si dokážeme vybudovat sami, a můžeme tak začít sebevědomě ukazovat směr zbytku světa, i když kvůli tomu nejspíš Zuckerberg s Muskem puknou vzteky.

Pokud se vám ukázka z newsletteru Pod čarou líbila, přihlaste se k odběru. Každou sobotu ho dostanete přímo do vašeho e-mailu, včetně tipů na další zajímavé čtení z českých i zahraničních médií.