Článek
V newsletteru Pod čarou popisuje každou sobotu Matouš Hrdina společenské trendy, které sice vídáme všude kolem sebe, ale v přílivu každodenního zpravodajství trochu zanikají mezi řádky. Pokud vás ukázka zaujme, přihlaste se k odběru plné verze newsletteru.
Zákon, který minulý týden prošel dolní komorou Kongresu, dává firmě ByteDance šest měsíců na to, aby TikTok prodala některé americké společnosti, nebo čelila zákazu své platformy. Uskutečnění takové transakce by bylo nevídaně složitou a historicky unikátní operací, a tak je více než jasné, že skutečným účelem celého opatření je zákaz, nikoliv změna vlastníka.
Předpis s půvabným názvem „Zákon na ochranu Američanů před aplikacemi kontrolovanými zahraničními nepřáteli“ teď míří do Senátu, kde je jeho podpora zatím krajně nejistá, a i kdyby tam uspěl, takřka určitě jej čeká soudní spor kvůli možné neústavnosti. Bez ohledu na možné budoucí scénáře jde o varovnou událost, která je projevem pokrytectví, neznalosti a skrytých mocenských a byznysových zájmů v pozadí současné debaty o regulaci velkých digitálních platforem.
Schválení zákona vyvolalo záplavu nesouhlasných reakcí novinářů, odborníků i uživatelů. Jejich hlavním styčným bodem je fakt, že jen málokteré výroky a argumenty amerických politiků okolo této kauzy jsou myšleny upřímně, a reálné jádro problému leží jinde.
Takřka vše, čeho se TikTok údajně i skutečně dopouští, činí ve stejné či větší míře i jiné velké platformy společností Google či Meta – technologický reportér Jason Koebler z webu 404 Media to trefně shrnul konstatováním, že TikTok má trpět za hříchy všech ostatních sociálních sítí.
Zákaz TikToku a s ním spojený možný příliv uživatelů by samozřejmě ocenili právě velcí hráči ze Silicon Valley, a silnou roli tak zjevně hrála jejich ekonomická lobby. To navíc dokládá i fakt, že TikTok už před časem navrhoval, že by data uživatelů ukládal jen v USA a dohlížela by na ně tamní firma Oracle, ale tento návrh u amerických zákonodárců nenašel odezvu.
Dalším, jen zčásti skrývaným motivem je geopolitický boj USA a Číny – publicista Paris Marx podotkl, že Google, Meta a další americké technologické korporace sice předstírají, že jsou na americké vládě zcela nezávislé, nebo s ní dokonce válčí kvůli neférovým regulacím a dalším ústrkům, ale ve skutečnosti je již celé dekády jejich rozpínavost neoddělitelnou součástí americké globální mocenské strategie.
Poslechněte si audioverzi newsletteru načtenou autorem.
Nikdo soudný samozřejmě netouží po tom, aby se globálním technologickým hegemonem stala Čína, ale jednoznačná americká dominance by také přinášela četná rizika a vytlačení TikToku z USA by jí v mnoha ohledech umetlo cestu i v jiných regionech.
Skrytých zájmů je v celé věci ještě mnoho. Horší je ale fakt, že i v oficiálním zdůvodnění zákazu TikToku (jak si zákonu pro zjednodušení dovolím říkat) zejí obrovské díry, které se projeví už při zběžné analýze.
Skutečná rizika a vybájení strašáci
Hlavním argumentem příznivců zákazu jsou údajná bezpečnostní rizika TikToku, který má být přes mateřskou firmu ByteDance napojen na čínskou vládu.
Ponechme stranou, že samotný TikTok je oficiálně registrován na Kajmanských ostrovech (a v Číně je dokonce zakázán) a že ByteDance má ve své složité vlastnické struktuře i řadu zahraničních investorů – pod větší či menší kontrolou čínské vlády v každém případě je, nebo být může. Nebezpečí má být hlavně v tom, že TikTok může Čína využít k vlivovým propagandistickým operacím a nekalé manipulaci či cenzuře obsahu, sbírat jeho prostřednictvím data amerických uživatelů, a že se mohou čínské bezpečnostní složky přímo nabourat do telefonů uživatelů prostřednictvím aplikace TikToku.
Americký think tank Center for Strategic and International Studies (CSIS), který rozhodně nelze podezírat z propekingské agendy, ovšem podotýká, že reálná je jen poslední zmiňovaná hrozba, tedy možnost infiltrace špehovacího softwaru či virů pomocí tiktokové aplikace.
Toto riziko je známé již dlouhá léta, podobně se to má s řadou jiných aplikací a technologií, a dalo by se důvodně předpokládat, že si na něj již bezpečnostní složky a politici dávají pozor – jednoduše řečeno, jakýkoliv politik či úředník, který v roce 2024 řeší citlivou agendu prostřednictvím běžného smartphonu (i bez TikToku), je nekompetentní pako.
Více než reálné hackerské útoky bohužel v politické i veřejné debatě dominují údajné čínské vlivové operace a algoritmická propaganda, ze kterých se i přes obtížnou prokazatelnost stal obří strašák. Jakákoliv rozsáhlá manipulace digitálních platforem je ale velmi obtížná, i při nejlepší vůli dost nekoherentní a neefektivní, a navíc může mít zcela nepředpokládané následky. Bloger Max Read ve své povedené analýze popisuje, že i samotný TikTok často nejspíš vůbec neví, jak jeho doporučovací algoritmus přesně a na úrovni jednotlivých uživatelů funguje.
Podobné je to i na jiných platformách – třeba vývojáři Googlu údajně fungování algoritmu YouTube často konzultují s předními youtubery – a představa, že čínská vláda nějakým jednoduchým povelem začne do tiktokového feedu sázet mladým uživatelům propagandu (a oni na ni uslyší), je naprostá iluze (není divu, že si z toho řada uživatelů TikToku začala dělat legraci).
Pokud už k vlivovým operacím na sociálních sítích dochází, zahraniční mocnosti je mohou klidně provádět zvenčí (stačí se podívat na ruskou propagandu), což má ale také spornou efektivitu, a navíc se to samozřejmě týká i Facebooku, Instagramu či X, nejen proklínaného TikToku.
Úplně stejnou výtku lze pak použít i u posledního zmiňovaného bezpečnostního argumentu, tedy sběru uživatelských dat – riziko to samozřejmě je, jenže Čína pohodlně a ve velkém vysává data i z jiných „bezpečných“ západních sociálních sítí, a TikTok tu tedy opět nepůsobí jako nějaká hrozivá výjimka z pravidla.
Přešlapy z neznalosti
V mnoha případech američtí politici protlačovali zákaz se zmiňovanými postranními úmysly, ale řada z nich nejspíš nemá sebemenší přehled o skutečném fungování TikToku, a dělají tak i chyby z neznalosti.
Lze důvodně předpokládat, že většina z nich TikTok vůbec nepoužívá (navíc jim v tom teoreticky brání tamní již platný zákaz TikToku na úředních telefonech), a pokud už mají nějaké informace, nejspíš jsou léta zastaralé.
Pro ilustraci se stačí podívat na tragikomické blábolení třiaosmdesátileté kongresmanky Nancy Pelosi při projednávání zákona. A pokud by se snad někdo ušklíbal nad hloupými Američany, v české sněmovně či Evropském parlamentu to nebude o mnoho lepší – důkazem je třeba nedávná panika okolo mladých lidí volících ANO, které k tomu ale rozhodně nezlákala tiktoková videa Aleny Schillerové.
Politici pak snadno skáčou na lep nerealistickým konstrukcím o čínských vlivových operacích (v USA k tomu zásadně přispívá i tamní tradiční paranoia z čínských hrozeb) a zjevně nemají přehled ani o obecném fungování digitálních platforem.
Vědci už dlouho varují, že radikalizační potenciál sociálních sítí, názorové bubliny a další populární stereotypy jsou jen obtížně prokazatelné a je otázkou, jestli je rozsáhlá sofistikovaná manipulace obsahu s jasným a měřitelným dopadem vůbec možná (bez ohledu na to, kdo se do ní pouští).
A i ti politici, kteří nečtou odborné studie, by mohli alespoň zapojit trochu kritického myšlení. Nejlepší důkaz, že manipulace sítí je dost ošidná věc, totiž paradoxně poskytl samotný TikTok, který vyzval americké uživatele, aby se proti zákazu postavili a lobbovali u svých kongresmanů.
Telefony v Kapitolu sice zablokovaly tisíce stížností panikařících teenagerů, ale byla to naivní nátlaková technika, která se TikToku zásadně vymstila – řada kongresmanů se zděsila toho, jaký vliv na voliče může TikTok mít, a přimělo je to naopak k podpoře zákazu. Kdyby měl TikTok kromě tupé výzvy uživatelům k dispozici i ony rafinované vlivové metody, nejspíš by je použil, a zároveň je absurdní předpokládat, že by mladí uživatelé reagovali stejným způsobem, pokud by je TikTok vyzval třeba k lobbingu za změnu bezpečnostní politiky USA vůči Tchaj-wanu (to je reálná obava některých kongresmanů).
Ignorance a neznalost politiků vedou nejen k tomu, že si (jinak bezesporu reálnou) bezpečnostní hrozbu Číny v kyberprostoru vyhodnocují naprosto mylným způsobem, ale navíc tím škodí svým vlastním voličům i jinými způsoby. V první řadě jde o těžké ekonomické rány, které by zákaz TikToku způsobil. Stejně jako na jiných platformách, i na TikToku se v takzvané creator economy točí obrovské částky a zdaleka nejde jen o podnikání individuálních influencerů.
Na TikToku kvůli propagaci svých výrobků a služeb závisí řada malých i velkých firem, jde o důležitý reklamní kanál pro filmová a hudební studia a další velké hráče v showbyznysu a obecně je to zásadní prvek současného podnikatelského prostředí, které náhlé perzekuce a zákazy bolestivě narušují – už tak je problém, že živnost řady lidí závisí na rozmarech technologických korporací, které mohou bez varování a odvolání zrušit váš účet a poslat vás na dlažbu, a zákazy celých platforem nejistotu ještě dál zhoršují.
Velkým hříchem z neznalosti je i nedostatečná, mylná a pokrytecká ochrana dětí, která také často bývá argumentem v debatách o zákazu TikToku. I zde totiž platí, že na TikToku se bezesporu šíří závěje škodlivého obsahu, který podporuje nejrůznější sociální patologie a ohrožuje mládež, ale totéž lze říct i o všech ostatních velkých platformách.
Zákaz TikToku je pro Instagram či YouTube jen skvělým odvedením pozornosti od jejich vlastních selhání a skutečnosti, že účinnou ochranou dětí (a uživatelů obecně) jsou v prostředí digitálních platforem jen tvrdé, jasné, aktuální a přísně vymáhané regulace a tlak na moderaci obsahu, a nikoliv brutální plošné zákazy.
K funkční moderaci obsahu jsou ale potřeba tisíce lidských moderátorů, nikoliv jen algoritmy (i efektivní čínská cenzura domácího internetu ostatně stojí na armádě cenzorů, a ne na magických algoritmech). Ti ovšem nejsou nejlevnější, a tak je pro západní platformy jednodušší moderátory vyházet, spoléhat na automatickou kontrolu a neodvratné skandály vykrývat poukazem na zlý čínský TikTok, kde je to jistě mnohem horší.
Nové formy svobody slova
Pokud bude zákaz TikToku napaden soudně pro protiústavnost, bude se bouřlivě debatovat o svobodě slova, která je v tomto případě významným argumentem nejen ve specifickém americkém kontextu, ale i globálně.
V rozporu s populárními stereotypy totiž TikTok není sociální síť, ale spíše nová verze televize, tedy specifický typ média. Pokud bychom jej považovali jen za sociální síť a službu, snadno lze namítat, že uživatelé mohou používat jiné obdobné platformy, a zákaz tedy není nijak problematický. Pokud jej ale pojmeme jako médium, pak jde o zjevný cenzurní zásah – noviny také nelze zakázat jen s poukazem na to, že lidé mohou číst něco jiného.
Na rozdíl od klasické televize či jiných médií ovšem obsah TikToku vytvářejí uživatelé a nepodléhá jasné centrální kontrole. Tiktoková panika mezi politiky i částí veřejnosti je tak do velké míry projevem strachu ze ztráty kontroly – obsah TikToku jde na rovině specifických politických témat ovlivňovat jen velmi složitě, protože i když nakrásně začnete vyhrožovat samotnému majiteli, ani on nedokáže podobu uživatelských feedů snadno ovlivnit, a na stole se tak ocitá jen radikální řešení v podobě zákazu (mimochodem nejspíš i proto také konkurenční Zuckerbergova Meta upozaďuje všechen politický obsah bez podrobnějšího rozlišování).
Nejlepším důkazem tohoto strachu je fakt, že k prosazení zákazu zásadně přispělo dění v Pásmu Gazy. Investigativa Wall Street Journal z kongresových kuloárů ukazuje, že postup zákona ve Sněmovně reprezentantů se najednou rozjel bleskovým tempem po útocích Hamásu z loňského 7. října a následné izraelské invazi do Gazy.
Kongresmany vyděsil fakt, že na TikToku začal v otázce Gazy dominovat propalestinský obsah. Nejspíš si odmítli připustit, že mladí lidé si své názory vzhledem k izraelskému chování v Gaze vytvořili zcela spontánně a organicky, za celou věcí začali vidět úkladnou manipulaci a snadno se pak nechali přesvědčit k podpoře zákazu. Nešlo tedy o nic jiného než jasný cenzurní zásah, snahu o umlčení nepohodlných hlasů a hrubý pokus o znovunabytí kontroly nad mediálním narativem tak, aby vyhovoval jejich geopolitickým prioritám.
Bylo to ovšem dost krátkozraké rozhodnutí. Experti varují, že pokud se USA rozhodnou prosazovat svou politiku prostřednictvím zákazů digitálních platforem, může se rozjet spirála odvetných opatření, kdy budou zejména autoritářské státy po celém světě na oplátku zakazovat americké sociální sítě, bránit tak svým občanům ve svobodném přístupu k zahraničním informacím, a nakonec se informační vliv USA spíše oslabí, než posílí.
Byl by to tragický scénář, i pokud odhlédneme od vyhrocených politických témat. Zásadní devizou a motorem rozvoje internetu byl v posledních dekádách fakt, že šlo o relativně svobodnou a globální síť umožňující volné šíření obsahu bez ohledu na národní hranice. Dílčí regionální zákazy, regulace a geopolitické půtky ovšem vedou k roztříštění či tzv. balkanizaci internetu a hrozí, že se všichni postupně uzavřeme do oddělených lokálních sítí pod tvrdou kontrolou různých mocností.
To je také důvod, proč by dění ve Washingtonu mělo zajímat i české a evropské uživatele. Pokud američtí politici místo tupého zákazu neprosadí funkční regulace platforem, které by alespoň částečně odpovídaly těm evropským, může dojít k dalšímu rozcházení v nabídce a podobě platforem mezi EU a USA a „svobodný západní“ internet se úspěšně zlikviduje sám, aniž by pro to musela autoritářská Čína či Rusko hnout prstem.
Přišli bychom nejen o svobodnější informační prostor a podnikatelské možnosti, ale i živou, sdílenou globální kulturu, pro kterou je v současnosti TikTok (i přes nesčetné problémy, rizika a závěje braku) jednou z posledních funkčních platforem – stačí totiž jediný pohled do bahna Instagramu či X/Twitteru, aby nám bylo jasné, že tam se nejen mladí uživatelé už nikdy vracet nebudou.
Pokud se vám ukázka z newsletteru Pod čarou líbila, přihlaste se k odběru. Každou sobotu ho dostanete přímo do vašeho e-mailu, včetně tipů na další zajímavé čtení z českých i zahraničních médií.
