Článek
Čtete ukázku z newsletteru Kauzy Seznam Zpráv, ve kterém každý týden reportéři z našeho investigativního týmu shrnují podrobnosti a zákulisí nových kauz z vysoké politiky i byznysu. Pokud vás newsletter zaujme, přihlaste se k odběru!
Jste-li pravidelnými čtenáři Seznam Zpráv, nejspíš jste zaznamenali naše pokračování kauzy FAU. Po prvním textu o tom, jak se Andrej Babiš u výslechu zamotal do vlastních slov, jsme přinesli svědectví celníků, kteří potvrdili tušené: Babiš si z pozice ministra financí objednal zakleknutí firmy, která překážela holdingu Agrofert.
Přesněji: Podle slov celníků se coby ministr financí na případ opakovaně ptal a u podřízených vyvolal poptávku. A ti takřka z hodiny na hodinu konali. Což, jak sami celníci uznali, není zrovna obvyklý mód státní správy.
Kolega Janek Kroupa požádal Babiše o reakci. Místo odpovědi se dočkal osočení. „Asi jsem Vás minule dostatečně neurazil, takže naposled. Prolhanému mafiánovi jako jste Vy nemám potřebu vaše lži a výmysly komentovat,“ napsal mu mimo jiné a pak si jeho číslo zablokoval.
Vím. Desetileté soužití s politikem Babišem nás unavilo. Okorali jsme a zvykli si na obě jeho polohy. Na televizní fňukání i na nekontrolované osobní útoky v soukromých telefonátech, v nichž chrlí nařčení jako hnojomet.
Jenže i to má své meze. Poslal jsem proto za Seznam Zprávy ohrazení. „Jak mi kolega doložil, položil vám – zdvořile – novinářskou otázku a místo odpovědi jste jej opakovaně označil za ‚zkorumpovaného prolhaného mafiána‘. Takové urážlivé nařčení nemá a nemůže mít reálný základ,“ psal jsem mu v textové zprávě a přidal ujištění, že se jej coby šéfa nejsilnější opoziční strany budeme na aktuální témata i starší kauzy dotazovat i nadále. Bez ohledu na urážky.
Trvalo jen několik málo minut, než se na displeji telefonu rozblikalo číslo Andreje Babiše.
Ne, nečekal jsem, že se omluví. Ale přece jen jsem si myslel, že se tu dekádu v politice, kdy absolvoval nespočet mediálních školení, malinko kultivoval. Řekněme si rovnou, že ten předpoklad byl naivní.
„Já mám vlastní mediální dosah a s vámi se o tom bavit nebudu. Vy jste všichni nemocní, ta vaše sekta. Klidně si pište, co chcete,“ spustil, když mě ujistil, že si rozhovor nahrává.
Následoval výčet domnělých křivd: Sabina Slonková prý zneužila jeho nemocného syna, Janek Kroupa prý používá „divné metody“ a náš šéfredaktor Jiří Kubík prý „stál za Šumanem“. Když jsem mu připomněl, že tak silná obvinění by měl doložit, odvětil: „Nemám na to důkaz, ale stopy tam vedly. Mám taky svoje zdroje.“
V okamžiku, kdy jsem se chtěl dostat ke kauze FAU, vrátil se k monologu. „Já jsem byl ministrem financí, který bojoval za tento stát. Neřešil jsem žádné osobní zájmy, je to lež. Možná Kroupa má zase nějaký deal, vždyť on takhle pracuje. Tak mi dejte pokoj.“
Pokusil jsem se oponovat, ale to už jsem mluvil do hluchého sluchátka.
Vzápětí mi přistály v telefonu ještě dvě esemesky. V jedné napsal, že jsme „nemocní antibabišismem“, v druhé připomněl mé angažmá na serveru iRozhlas, kde mu vadilo, když jsme pitvali podstatu kauzy Čapí hnízdo a dalších dotací proudících do Agrofertu. Jako by mu v tu chvíli někdo podstrčil další složku.
Ten telefonát mě vrátil do června 2013, kdy Babiš jako čerstvý majitel vydavatelství Mafra volal do Lidových novin a rozčiloval se, že jsme neotiskli výstup z jeho tiskové konference. „Doufám, že kluci vědí, co dělaj, jako. Asi nevědí, s kým maj tu čest,“ vzkazoval vedení novin přes redaktora, jehož číslo vytočil.
Desetileté výročí téhle scénky připomíná, že Babiš se nezměnil. Nenaučil se diskutovat. Brání se útokem. Aniž by měl v rukou jakékoliv argumenty či podklady, jede si stále ve svých domnělých křivdách. Ani na vteřinu o sobě nezapochybuje, ani na okamžik nepřipustí, že už svými dotazy mohl u podřízených vzbudit dojem, že jde o politické zadání.
Dodnes nechápe či nechce chápat podstatu střetu zájmů, nevnímá rozdíl mezi veřejným a privátním. Dodnes nepochopil úlohu novinářů, kteří mají kriticky zkoumat kroky těch, kteří ovládají státní aparát. Nic z toho k němu za ta léta v politice nedolehlo.
A protože jeho telefon ohluchl, nezbývá mi než mu poslat odpověď v tomto newsletteru: Trváme na tom, že by svá slova o zkorumpovaném mafiánovi měl doložit. Anebo se omluvit. A současně jej musím ujistit, že i když si naše čísla blokuje, nezbaví se nás.
Co jsme také zjistili
Nemajetný knihkupec s miliardovou firmou. S rodinou založil jedno z největších knihkupectví a nakladatelství u nás. Firma má miliardový obrat. U soudu o výživné ale Petr Dobrovský roky tvrdí, že bere jen 20 tisíc korun. Když ovšem ručil za úvěr, uvedl bance, že má víc. Spor o alimenty důkladně prozkoumala kolegyně Kristina Ciroková.
Kdo tu loupe perníček? Pročetli jsme dosud neveřejnou obžalobu bývalého soudce vrchního soudu Zdeňka Sováka, který je – hlavně na základě devítiměsíčního sledování – obviněn ze snahy o získání úplatku až 150 milionů korun. Žalobce navrhuje pět let vězení. Skryté odposlechy zachytily třeba Sovákovu hlášku, podle níž je kauza Metrostav „mimořádnou příležitostí“, kdy si může „uloupnout perníček“. Jeho obhajoba stojí na tom, že v té době „moc pil“. Přečtěte si, co všechno na sebe v údajné opilosti prozradil.
Je libo zlato? Přinesli jsme další z řady zjištění o poměrech, které panovaly v prezidentské kanceláři vedené Vratislavem Mynářem: Někdejší kancléř si do skladu protokolárních darů chodil pro zlaté a stříbrné šperky či vitrážové obrazy. Komu je dal, se neví. Neexistuje totiž evidence, u koho prezenty za více než půl milionu korun skončily. Soupis toho, co všechno Mynář z Hradu vyskladnil, je k dispozici zde.
Vždycky levnější. Podnikatel Jiří Lusk nabídl v letošním tendru na Mendelově univerzitě o pouhých 239 korun nižší cenu než jeho konkurent. Nic nezvyklého, pokud by se mu to nestávalo podezřele často. Pátrání nás přivedlo až ke jménu Josefa Luska, jenž šéfuje oddělení, které zakázky na univerzitě rozděluje. Jaký vztah oba Lusky pojí, zjistil kolega Jirka Pšenička.
Opožděné obvinění. Před měsícem jsme upozornili, že se policii nepodaří rozkrýt celou korupční síť na Ministerstvu zemědělství. Tajná služba BIS sice sledovala někdejšího ministra Miroslava Tomana, policii zalarmovala ale příliš pozdě. Nyní padlo první obvinění. Na soupisce jsou jen dvě jména. Vysoce postavení úředníci či politici na ní nejsou.
Falešný traktorista a kotelník. Kolega Vojta Blažek se vypravil do Libavé na Olomoucku a přivezl poutavou reportáž o hospodaření v obci, na něž není příliš vidět. Vedení obecního úřadu si najímalo vlastní obyvatele na různé práce. Jednoho jako traktoristu, dalšího třeba jako kotelníka. Jak se ale nyní zjistilo, ani najatí lidé nevěděli, že pro obec pracují. Zatím padla tři obvinění.
Zaplaťte a omluvte se. Politický podnikatel Roman Janoušek doručil na Ministerstvo spravedlnosti oficiální žádost. Chce po státu 155 milionů korun a omluvu. Má jít o bolestné za kauzu, ve které byl léta stíhán a nakonec osvobozen. Detailněji jsme se rozepsali zde.
Pokud vás týdenní report toho nejdůležitějšího z naší investigativní dílny zaujal, určitě se přihlaste k odběru a newsletter také doporučte svým známým. Příští pátek se na vás opět těšíme u dalšího vydání!
