Neuvěřitelná válka nám přinesla příšernou hrůzu. Prosím, vytrvejte v pomoci

Již dva roky trvá ruská invaze na Ukrajinu. Od okamžiku, kdy Rusko protiprávně anektovalo Krym a část Donbasu, uplynulo už 10 let.

Válka, kterou většina Ukrajinců do poslední chvíle nečekala, nebo přesněji si nedokázala uvědomit, se opravdu stala skutečností.

Je těžko uvěřitelné, že ve 21. století dokáže jedna země pod vylhanou záminkou napadnout druhou a tím začne ničit vše – ekonomiku, ekosystém, civilní obydlí, a hlavně lidské životy –, a to pouze proto, že Ukrajinci chtějí žít ve své zemi, mluvit svým jazykem a respektovat svou historii. Pro každého Ukrajince se tato válka stala strašlivou hrůzou, strašlivým zděšením.

Každý se snaží pro sebe ujasnit, jak v této hrozné realitě dál žít. Každý den si musíme odpovídat na těžké otázky a rozhodovat se.

Kde žít? Je lépe vychovávat děti v cizí zemi, kde nejsou noční poplachy, bomby, šáhidy, ohrožení jejich životů? Nebo zůstat doma a každý večer se modlit, aby noc dobře dopadla a mohli jsme usnout?

Kde najít motivaci něco dělat, když všechno, co jsme vytvořili, může být v jeden okamžik zničeno nepřátelským letectvem?

Vychovávat děti bez otce, ale v poklidné Evropě? Nebo s otcem, který však nemůže zajistit bezpečí své rodiny kvůli ruské agresi?

Je správný čas na dítě? Nebo máme odkládat život?

Jak dodržet slib manželce, že se o ni a o děti postaráte celý život, a zároveň plnit povinnost vůči vlasti a bránit vše, co je vám drahé, s vědomím, že se domů možná nikdy nevrátíte?

Bez jakéhokoliv přehánění mohu říci, že život běžného Ukrajince v posledních dvou letech je každodenní odvahou. Po bezesných nocích a při zvuku systémů protivzdušné obrany naši lidé pokračují ve svých životech a chodí do práce. Je nutné udržet v chodu ekonomiku země.

Naši lidé odklízejí sutiny zničených budov po bombardování, obnovují poškozené domy, zachraňují zvířata, která po tisícovkách umírají ve válečné zóně, dodávají potraviny do obcí se zničenou infrastrukturou. Každou minutou jsou ukrajinští vojáci pod neustálou palbou. Ztrácejí spolubojovníky. Spí na zmrzlé zemi. Nevidí své rodiny celé měsíce. Trpí vážnými zraněními. A přesto dál vykonávají neskutečně náročné bojové úkoly a brání ukrajinskou zemi.

Navzdory překážkám a obtížím si musíme uchovat vroucí víru v naši armádu a v naše brzké vítězství. Musíme věřit, že Ukrajině brzy vrátíme okupována území, vrátíme Krym. A že se do všech zákoutí Ukrajiny vrátí mírový a pokojný život. Neboť jen víra nám dává sílu pokračovat dál a podporuje ukrajinské vojáky v těch nejděsivějších chvílích.

Nemůžeme už vrátit ztracené lidské životy, jen vzpomínka na ně navždy zůstane s námi!

Proto bych se teď chtěla obrátit na všechny, kdo podporují Ukrajinu a Ukrajince.

Všichni cítíme, že v tom nejsme sami. Že nám mnoho zemí podává pomocnou ruku, že miliony lidí rozumějí naší bolesti a snaží se nám pomoci. To nám pomáhá a dává možnost obstát a vydržet to, co se ještě před dvěma lety zdálo nemožné.

A prosím vás, abyste nepřestávali pomáhat a věřit v naše vítězství. Spolu s vámi a dalšími miliony lidí věříme, že krvavá válka skončí. A že krutost a nespravedlnost budou překonány.