Nemůžete mít dvě střechy, mudrují lobbisti o smrti Mynářova partnera

„Vypadá to, že Horák vypadl z okna,“ napsal v textovce první říjnový víkend kolega Janek Kroupa. Přišlo mi to přitažené za vlasy, zvlášť když prvotní informace zněla, že zemřel na plicní embolii. Jen místo činu se nelišilo: Dubaj.

Martin Horák byl snad u všech ostře sledovaných případů. Byl svědkem mnoha zastřených dohod, aktérem mnoha senzitivních obchodů. Vyznal se v tlačenici, dalo by se říct. A Janek ho znal jako málokterý novinář, jak ostatně férově přiznává v podcastu 5:59. I proto bylo nevyhnutelné, že se Horákově smrti bude věnovat do hloubky.

Jeho středeční text vzbudil ohlas především v polosvětě lobbistů a v bezpečnostní komunitě. Což v české verzi není nic většího než náves, na níž se všichni klíčoví hráči ráno a v podvečer potkávají. Jednou hrají spolu, druhý den proti sobě.

Ne, nedoložili jsme, že Horáka někdo zabil. To skromnými novinářskými nástroji ani není reálné. Obzvláště pokud uvážíme, že Horákův život vyhasl pět tisíc kilometrů daleko, v exotické zemi, kde našinec nemá žádné důvěryhodné zdroje. Shromáždili jsme ale argumenty, proč plánovaná sebevražda podnikatele, který věděl příliš, nedává valný smysl.

Hned ráno po vydání volal Jankovi nejmenovaný lobbista, který Horáka také znal. Kromě svých osobních zážitků přidal i jedno moudro ze světa špionáže. „Nemůžete mít dvě крышy. To vás doběhne. To vás někdo dostane,“ řekl, přičemž крышou, česky střechou, myslel krytí, instituci, pro niž pracujete. Horák, jak jsme v textu odkryli, spolupracoval nejen s vojenským zpravodajstvím, ale i s civilní kontrarozvědkou. „To se učí v Moskvě,“ dodal lobbista, aniž by musel.

Další stínový hráč poslal jen textovou zprávu a v ní jedovatě podotkl: „Letec, co neuměl létat.“

„Snad se policie konečně probere,“ podotkl další čtenář ožehavého článku, tentokrát vysoce postavený policista.

Jiný člen české bezpečnostní komunity měl nad sesbíranými fakty hned jasno: „Ruská práce.“ Narážel na všechny ty nešťastníky, kteří se v posledních měsících křivým slovem otřeli o válečného zločince Vladimira Putina a záhy poznali smrtící spolehlivost zemské gravitace.

Ač jde o nahodilý výběr reakcí, dobře demonstruje, jak tato tragická událost zaměstnává hlavy všech, kteří žijí ve světě dlouhých peněz a špionážních her.

České úřady zatím žádnou silnou reakci na smrt mnohým nepohodlného podnikatele nevykazují. Šéf pražské mordparty, k níž případ propadl, řekl serveru Neovlivni.cz , že čekají na informace, které si v zahraničí vyžádali.

Kontrarozvědka BIS se zase stará spíše o to, aby navenek vysvětlila, proč se s Horákem scházel její šéf Michal Koudelka. A protimafiánská centrála NCOZ zkoumá, co vlastně Horákovi při jejich posledním setkání zabavila. To vede k jedinému: Kauza Horák se okamžitě stala zpravodajskou hrou, která nemá žádné věrohodné východisko.

Jsou zkrátka případy, u nichž od počátku víte, že je nerozpletete. Smrt Martina Horáka s největší pravděpodobností zůstane jedním z nich.

Bohužel.

Feri do vězení. Kauzu někdejší mladé politické naděje Dominika Feriho jsme sledovali ve velkém detailu. Pokud bych měl doporučit jen jeden text, byla by to analýza Vojty Blažka, který vysvětlil, proč jej soudkyně posílá na tři roky do vězení. Hra obhajoby, že jde o tvrzení proti tvrzení, totiž není férová.

Administrativní chyba z Lán. V závěru minulého týdne jsme publikovali zprávu, která vzápětí obsadila titulní stránky ostatních médií. Zjistili jsme, že v prezidentské oboře v Lánech uspořádali hon pro finančníka Jana Sýkoru, který dal současnému prezidentu Petru Pavlovi půl milionu na kampaň. Hrad ovšem k lovu sepsal a zveřejnil smlouvy až teprve poté, co se na akci začali ptát Lukáš Valášek a Adéla Jelínková. Administrativní chyba, tvrdila hradní kancelář.

Já na Pavla, Pavel na Marka. Další text, který jsme v uplynulém týdnu publikovali, je z neoficiální rubriky, k čemu je důležité míti na Ministerstvu spravedlnosti Pavla Blažka. Blažek (brněnská ODS) podal stížnost pro porušení zákona ve prospěch dvou advokátů. Ti čelí obvinění, že nemluvili při výslechu pravdu, aby pomohli Marku Šnajdrovi, exposlanci ODS a mocnému zákulisnímu hráči v českém zdravotnictví.

Putinovi „zubaři“. Byl by to tuctový spor o kvalitu zdravotní péče, kdyby se neodehrával na pozadí války o Ukrajinu. Totiž: Denis Makurov vyhrál spor s pražskou klinikou vlastněnou ruskými politiky za Putinovu stranu. Zuby mu tam poškodila lékařka, která neměla povolení ordinovat. Majitelé ale mezitím kliniku prodali a nechtějí platit odškodnění. Ve zvuku strašidelný příběh zachytila epizoda zpravodajského podcastu 5:59.

Skončí Mynář u soudu? Není to převratná zpráva, spíš jen hlásíme, že peripetie hradního exkancléře Vratislava Mynáře s trestním zákonem dál sledujeme. Prověřování případu, v němž je obviněn z dotačního podvodu, se blíží ke konci. Podle krajského státního zástupce chybí vyslechnout poslední svědky. Policie řekne, zda žalobci navrhne, aby případ poslal k soudu.

Nesvéprávnost na cestě do Zlína. Ústřední postava kauzy Dozimetr, podnikatel Michal Redl, bude muset přesvědčit jiné soudce, že má vážné psychické problémy. Jak jsme zjistili, po bezmála jednom roce, co Redl požádal soud o omezení svéprávnosti, padlo rozhodnutí, že se změní místo, kde bude vynesen verdikt. Soud se přesune z Plzně do Zlína, místa Redlova bydliště.

Od policie na lavici obžalovaných. K soudu směřuje i bývalý šéf pražského policejního oddělení, jehož chytila ochranka obchodního řetězce s nábytkem s nezaplaceným zbožím v hodnotě 12 tisíc. Pozoruhodný příběh sleduje rovněž Vojta Blažek.

Od adrenalinu k vraždě. „Chtěl jsem se cítit nesmrtelný, chtěl jsem být mafián, zažít adrenalin. Ale choval jsem se jako debil,“ hodnotí dnes své někdejší kriminální řádění Maroš Straňák. „Kdybych nedělal bordel a zlatnictví, tak možná nesedím a tu vraždu hodí na někoho jiného,“ dodává v druhém díle podcastové série Slopné: Kdo je vrah?

Pokud vás týdenní report toho nejdůležitějšího z naší investigativní dílny zaujal, určitě se přihlaste k odběru a newsletter také doporučte svým známým. Příští pátek se na vás opět těšíme u dalšího vydání!