Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů zajímavé názory z diskuze u článku o novém spotřebním koši, který by měl změnit podobu školního stravování.
Přečtěte si původní článek
Marie Smutná: U nás ve škole vaří dobře, když tam přibude víc zeleniny a luštěnin, jen dobře. Nechápu ty názory, co kritizují tento článek. Co tedy lidi doma jíte, že nad takovou stravou ohrnujete nos? Pak se nelze divit, že děti jídlo vyhazují, když z domova jsou rozmlsané. Hlavně, že se pořád naříká na drahotu a chudobu.
- František Ritter (reaguje): Tady nejde o ty suroviny, ty jsou asi v pořádku. Problém je, že kuchařky z valné většiny z toho prostě neumí uvařit. Když vidím jídelníčky dětí, tak nad některými kombinacemi zůstává rozum stát. Další věc je, že se kupují ty nejlevnější, a tudíž nekvalitní suroviny. Sebelepší kuchař z hnusných surovin dobrý oběd neuvaří.
Vasek Tala: Konečně se restaurace zbaví konkurence. Většina školních jídelen vaří v obcích i obědy pro důchodce. Toto skončí. Nedovedu si třeba představit mého dědu, jak si chodí pro obědy, které budou tvořit z většiny cizrna, jáhly, bulgur, pohanka, ryby, bez masa a vůbec bez jídel, na která byl zvyklý a která jedl celý život. A na zdraví mu to neubralo, je ročník 1935, stále je čilý a umřít se určitě nechystá. No nic, budeme se muset ohlédnout po obědech jinde, nebo mu budeme muset do zásoby začít vařit.
Pilarova Majka: Pokud se to bude takto řešit, jen se zvýší počet dětí, které se budou jen takzvaně stravovat ve školní jídelně. Vnoučata mají možnost vybrat si ze dvou jídel - mimo dny, kdy je ryba. Tam možnost výběru není. Proč právě v tento den? Ryby nejedí, i když se v rodině různě upravené dělají.
Dana Plíšková: Dělám v mateřské škole a vidím, co děti jedí. Nic, co se tam běžně vaří. Jsou tam tací, kteří jedí, jen když je občas pizza, řízek, palačinky, krupičková kaše či když jsou k svačině kuličky s mlékem. Jinak jsou schopné nejíst klidně celý den, protože vše je blé… A když se jich tedy ptáme, co doma snídají, tak se dozvíme, že jedí sušenky, buchty, brumíky atd. A když máme akci s rodiči, přinesou sušenky, gumové medvídky, muffinky atd. a někdo přinese ovoce a víte, po čem děti jdou? Po tom ovoci ne… V MŠ se vaří normální jídla, buchtičky se šodó tam jsou jednou za rok.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Své postřehy k tématu můžete redakci Seznam Zpráv také psát na e-mail forumctenaru@sz.cz.
Martina Vitu: Obezita dětí není o nevhodném stravování ve škole, ale doma a o nedostatku pohybu. Až rodiče začnou jevit o děti zájem a budou se jim věnovat místo toho, aby byli spokojeni, že je jejich dítko na PC a neotravuje, bude lépe. Stejně tak pokud má dítko kapesné, tak sleduji, za co ho utrácí. Děti si rády kupují nezdravé věci, od fast foodu po sladké či energetické nápoje, brambůrky apod.
Navíc, pokud dítko není doma vedeno k zelenině, rybám apod., tak to nebude jíst ani ve škole. Děti přebírají od rodičů vše. Pokud rodič nejí luštěniny a mluví o nich špatně, tak dítě to nevezme do úst. Jedině když mu neřeknete, co jí.
Věra Manková: Obávám se, že školních jídelen vzhledem k chystající se změně financování moc nezbyde. Na jídelny, které vařily gulášovku a buchtičky se šodó, budeme ještě vzpomínat. Dopadne to tak, že se rozboří dlouholetý systém stravování a děti si budou nosit jídlo do školy samy.
- Martina Pomykáčková (reaguje): Nebo se cena školního stravování přiblíží realitě. Potom teprve bychom mohli čekat, že děti ve škole budou jíst dobře. Za padesát korun celé menu kvalitní opravdu nevykouzlíte.
Libor Juřica: A zase většina brečí a hledají, proč to nepůjde. Možná by měli začít u sebe a s tím, co svým potomkům servírují sami. Proč by děcka neměla jíst ryby nebo luštěniny? Kde je důvod, kromě špatného kuchaře?
Jana Janásková: Každých 5-10 let je tu nevím proč snaha o zdravou výživu ve školách, která už tam dávno je. Desetiletími osvědčená jídla u nás jsou podrobována neustálému rozboru, kritice a kritéria se každých těch 5–10 let mění. Jednou jsou vajíčka zavržena, takže výrobny těstovin přejdou na nevaječné výrobky, teď zase jsou zdravá aj… Myslím si, že stačí dodržovat pravidlo - všeho s mírou. Obézní děti pocházejí z rodin, kde obezitou trpí rodiče, nebo aspoň jeden z rodičů a širší rodina. Jde jen o způsob života - nadměrná konzumace sladkostí a sladkých nápojů, majonéz, smažených jídel. Školka a škola na tom se svou zdravou stravou nic neovlivní, tyto děti si svoje dokoupí po cestě ze školy, nebo je důkladně dokrmí doma - odpoledne a večer.
Michaela Lágnerová: Většinu věcí, které syn běžně jedl, přestal konzumovat s nástupem do školky. Strašně jsem se divila, že najednou nechce čočku, špenát, salátovou okurku, vajíčkovou pomazánku… Vinu nenesou paní kuchařky, ale podle většiny dětí je vše fuj a blé a diví se, že dotyčný danou potravinu jí. Syn šel s davem a přijal názor většiny, protože ostatní děti to také nejedí. Nepomohlo ani to, že jsem mu od prvních příkrmů připravovala vše domácí. Kupované skleničky u nás neexistovaly. Takže začněme v rodinách! Školní jídelny stravování dětí ani nenapraví ani nespasí.
Václav Polák: Co je zdravé jídlo? To, že klasické ingredience v typicky českém jídle nahradím ingrediencemi, které byly dříve vyhrazeny pro krmení zvířat, neznamená nutně, že z toho bude zdravé jídlo, a o chuti už vůbec nemluvím. Do přípravy každého jídla musí kuchař dát kus svého srdce, tam, kde dává kuchař kus žluče, nebude chutnat nikdy.
Ondřej Dvořák: Největší problém stravování dětí je jejich současná rozmazlenost. Hlad je totiž nejlepší kuchař - tak jsem byl vychován já. Nechceš, nejez, ale další jídlo bude zítra. Maximálně souhlasím se zdravou, vyváženou stravou, ale schovávat před dětmi, co jídlo obsahuje – kde to jsme?!
Roman Sornas: Já jsem chodil do školy, moje děti taky a shodli jsme se v jednom. Před čtyřiceti lety nebo teď - nedá se to jíst. Jestli změna na cizrnu a tofu povede k lepšímu, na to si počkám.
