Pracuji ve školství a nevím, za co se stávkuje, píší čtenáři o protestu

Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů nejzajímavější názory z diskuze u článku o chystané stávce ve školství.

Marcela Sanchezová: Stávkujícím tentokrát fandím. Nepřeju si, aby mým dětem vzali některé „výhody“, jako je výuka jazyků v menších skupinách. A nevidím důvod, proč by paní uklízečka v naší škole měla uklízet za menší peníze než loni. Atd. atd. Kéž by se na školství přidávalo - a teď nemyslím platy učitelů, ti mají svoje jisté.

Ivana Bednářová: Bohužel učitelé, kteří by měli mít rozum a měli by disponovat kritickým myšlením, naskočili na odborářskou manipulaci, která je obrovským nebezpečím pro naši zem. Stávky ničemu nepomohou, jen povedou k destabilizaci části společnosti.

Miroslav Waidinger: Učitel má normální pracovní dobu 8,5 hodiny. Z toho má 22 hodin vyučovací povinnost týdně. Zbytek má dohledy, pohotovosti, předmětové komise. Ani ty přípravy nemusím zmiňovat, protože ty jsou mnohdy navíc. Víte, jak dlouho trvá opravit diktát? V úvazku mám 14 hodin češtiny a z každé hodiny aspoň jednou do týdne 28 sešitů. To, že neučím, neznamená, že nepracuji. Podle stejné logiky by hasiči měli hasit osm a půl hodiny, protože jinak nic nedělají. To je asi blbost, že? To, že nestávkujeme za prachy, jsme si už doufám vysvětlili jinde. Volna máme přesně 40 pracovních dnů a pak dvanáct dnů studijního volna. Jakékoliv volno si vybíráme řízeně podle potřeb školy. Neumím si představit, jak by se veřejnost tvářila na sabatikl, který už je běžný v mnoha zemích včetně třeba Polska.

Romana Fabiánová: Předně podotýkám, že pracuji ve školství. Vědí vůbec ti, kteří se vehementně hlásí ke stávce, za co budou stávkovat? Mám pocit, že každý jen plácá prázdnou slámu. Odbory nedokázaly přesně definovat důvod stávky. Začalo to platy nepedagogů (s tím souhlasím, platy jsou velmi nízké hlavně u kuchařek ve školních jídelnách, neboť se stále přidávalo jen učitelům a na nepedagogy nikdo nemyslel). Teď se to ale nějak rozplizlo a nikdo vlastně neví, za co se bude stávkovat, protože každý říká něco jiného. Každý si něco přidal a je z toho pěkný guláš. Jsou to jen výkřiky do tmy. Takže by si měli odboráři ujasnit, co vlastně chtějí, a pak nabádat lidi ke stávce. Školství má mnoho problémů, ale takhle se problémy neřeší. Navíc v době, když státní pokladna zeje prázdnotou. Když na něco nemám, tak si to prostě nemohu dovolit. Je to jako s rodinným rozpočtem. A pokud se budu zadlužovat, přijde bankrot. A to nikdo nechce. Je potřeba se z toho dna nejdřív dostat a pak si můžeme začít užívat.

Anna Vanousová: Bohužel to pravděpodobně časem povede k tomu, co je běžné v jiných státech a to, že děti nebudou mít teplé obědy, zruší se kuchyně, nebudou třeba kuchařky. Bude více peněz pro asistenty. Děti si přinesou z domu studený oběd a teplá večeře bude doma. Jinak si neumím představit, jak tohle náš státní rozpočet do budoucna ufinancuje.

Květa Zálešáková: Učitelé jdou protestovat především kvůli těm nepedagogickým pracovníkům, což jsou kuchařky, uklízečky, školníci atd. Moje maminka pracovala roky jako kuchařka ve škole a celý život měla minimální mzdu, nemohla mi ani ručit na půjčku, protože řekli ve spořitelně, že má almužnu. A kvůli tomu měla také ten nejnižší důchod, jaký existoval. Bohužel od té doby se v platech těchto lidí vůbec nic nezměnilo a teď je konečně možnost to trochu napravit. Protože tito lidé jsou ve školách nezbytní. Někdo to dělat musí.

Jiří Šritr: Jedná se sice o největší protest od revoluce, je však na zvážení, jestli přichází právě v nejvhodnější dobu - v době, kdy se vláda snaží o nápravu veřejných rozpočtů. Co takhle spojit své síly (vláda, odbory, opozice, všichni občané) a táhnout za jeden provaz, abychom z tohoto marastu tu káru společně v brzké době vytlačili. Zejména odbory by v tom měly ukázat svoji nepolitickou sílu.