Hlavní obsah

Povinné veřejné práce kvůli dávkám? Nejvíc to zatíží obce, píší čtenáři

Foto: Shutterstock.com

Úklid veřejného prostoru jako jedna z povinných prací při pobírání dávek? Čtenáři Seznam Zpráv reagují na nápad MPSV (ilustrační foto).

aktualizováno •

V roce 2012 podobný nápad zrušil Ústavní soud, nyní chce ministr práce zavést institut veřejných prací v rozsahu 30 hodin týdně znovu. To je málo, píší někteří čtenáři Seznam Zpráv. Ničemu to stejně nepomůže, kontrují jiní.

Článek

Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů nejzajímavější názory z diskuze u článku o zvažovaném zavedení povinných veřejných prací pro vyplacení dávek.

Josef Vrána (redakčně kráceno): Dobrý den, 16 let jsem řídil příspěvkovou organizaci (založenou městem - 1980 obyvatel). Jednalo se o odbornou firmu s právní subjektivitou, která spravovala obecní majetek (byty, vodovod, veřejnou kanalizaci a místní hospodářství). Obec nám přispívala pouze na místní hospodářství formou příspěvku, který neustále stagnoval a tak jsme museli hledat jiné zdroje mj. právě zaměstnávat pracovníky na veřejně prospěšné práce. (Úřad práce ce si určoval, které lidi nám na smlouvu pošle a částečně zaplatí).

Jak se střídaly vlády, střídala se i výše příspěvku na tyto pracovníky. A tak jsme byli nuceni využívat i další možnosti a hlavně lidi v náhradním výkonu trestu (ti pro nás pracovali zdarma a ke spokojenosti obou stran (nebyli to žádní gauneři ani hlupáci, ale například potrestaní za běžný dopravní přestupek). Nechápu, proč se z toho dneska dělá taková „věda“, proč jsou plné kriminály a přitom mnoho odsouzených by mohlo obcím ušetřit hodně peněz.

V minulosti si každá obec platila úklid sama, dnes se stalo zvykem vykřikovat, že pokud na to stát nedá další peníze, bude v obcích nepořádek. Co si máme myslet o takovém vedení, které si ze svého rozpočtu nedokáže zaplatit úklid obce? To, že pracovníci veřejně prospěšných prací jsou trestem pro obce, je naprostý nesmysl. To může tvrdit pouze člověk neznalý (nezkušený) a nebo líný úředník obce, který má strach, aby nemusel začít něco málo dělat.

Jiří Rohá: Je fakt že pokud člověk žádá od solidární společnosti podporu, tak solidárně jí to vrátí tím, že jí pomůže jinak. Sociální dávka ale není jediný problém, stejně tak nekontrolovatelná nemocenská.

Pokud by měla obec zajistit pro lidi práci, tak se zase ptejme, kdo bude bez práce kvůli tomu. A v jaké kvalitě ta práce bude odvedená. Spíš než povinnost odpracovat pro obec bych to viděl jako bonus, kdy člověk pobírající dávku, když bude vykonávat pro obec práce, dostane dávku o to větší, aby fungovala jistá míra motivace. Protože známe historické okolnosti, kdy člověk se nechá vyřadit z evidence a po nějaké době příjde zase a celé kolečko si zopakuje, dokavad mu to systém umožní.

Pavel Procházka: Každý bere různou částku na sociálních dávkách, ale budou muset všichni makat stejně. Za dejme tomu 5000 korun (na dávkách, pozn. red.) bude muset makat stejně jako ten, který bere 15 000. A argument, že si má najít práci, neobstojí, protože jestli tam budou muset pracovat lidé i nad 55 let, tak těm se opravdu práce hledá už těžko, zvlášť v některých regionech.

Hana Stojanová: I kdyby to něco stálo, z principu bych byla pro. Už proto, že mnozí z těch lidí, kdyby věděli, že pracovat budou muset tak jako tak, by si raději sami našli nějakou lepší práci.

Jiří Zástěra: Za práci náleží plat, ne sociální dávka.

Milan Pepo: Ty lidi musí někdo úkolovat a kontrolovat. Několikrát jsem to dostal jako dlouholetý zastupitel na malé obci na starosti. Dneska to odmítám. Musel bych být drábem a ne voleným zastupitelem.

Adam Sznapka: Nucená práce by byla skutečně zle. Nicméně souhlasím, že o tu by se nejednalo. Musela by však být nastavena výjimka pro osoby, jež práci vykonávat nemohou (například pro nezbytnou a setrvalou péči o osoby blízké, pro zdravotní stav atp.) Pokud totiž někdo práce schopen je, ale nepracuje a nabízenou práci odmítá, a zároveň žádá některé sociální dávky, pak není důvod jej jakkoli podporovat. Podmínění podpory v takových případech nějakou veřejně prospěšnou činností přinese alespoň nějaký společenský užitek.

Jaroslav Svoboda: Naprosto správný přístup. S dávkami se musí pojit i nějaká zodpovědnost za sebe, a ne se jen doma válet na gauči a nechat se živit z našich daní. A nepořádku k uklízení je po celé zemi víc než dost.

Pavel Hromada: Uměle někoho zaměstnávat je ještě větší trest pro obce než pro ty nezaměstnané, zvláště když jim na to ministerstvo nedá ani korunu. Nebo snad ano? Ať tak, či tak, celý systém to jenom prodraží a daňoví poplatníci zaplatí o to více.

Petr Seifert: To už tu mělo být zavedeno dávno, jen těch 30 hodin… Alespoň 80 hodin. Jen se obávám, že tím, jak si hrajeme na demokracii, jak hledíme na lidská práva, ale nikoliv na povinnosti, tak se toho asi nedočkáme. Kéž bych se mýlil. A práce je dost. Hned by byly naše města a obce uklizenější…

Vladimír Ptáček: Vím, že s tím nebude hodně lidí souhlasit, ale správně nastavenými dávkami si vlastně platíme klid ve společnosti bez větší kriminality. Toto řešení je prostě špatně. Nikdy jsem v životě žádnou dávku od státu nebral a byl jsem vždy zaměstnán. Také bych byl rád, kdyby ty přísavky na sociálním systému nebyly. Kroky v této oblasti by se měly dělat na lékárenských vahách a nechovat se jako slon v porcelánu…

Ti, co jsou chvíli u moci, najednou chtějí léčit svět klackem. Zapomínají, že revoluce je vždy průšvih. Společnost se rozvíjí evoluční cestou. I tak je malérů dost.

Naďa Friedlová: To už tu bylo a zatrhl to Ústavní soud.

  • Petr Lupač (reaguje): Ale já nechápu, proč to zatrhl. Však to není nucená práce. Nikdo je nenutí, aby si žádali o sociální dávky. Je to úplně stejné, jako když jdu do práce – také mě nikdo nenutí, abych chodil do práce.

Jaroslav Mimochodek: Bez ohledu na nález Ústavního soudu. Odpracovat alespoň 30 hodin měsíčně? Jak odpracovat? Zúčastnit se akce, na které by se mělo pracovat, a odvést nějakou skutečnou práci, nebo stačí jen ta účast na provádění práce pro obec? Jak namáhavá či obtížná ta práce smí být? Musí dotyčný vykonávat jakoukoliv práci za každého počasí? Co případná nemoc, úrazy a náklady pacienta na léčení? Co výše hodinové „mzdy“ u rozdílně vysokých dávek? Jak vysoké budou další dodatečné náklady obcí na zajištění chodu takto nucené práce pro získání dávky?

Vypadá to na daleko větší ztráty, než je výše vyplácených dávek. Prosazovat něco takového, na čem rostou ztráty, je dle mého názoru naprosto k ničemu.

Pavel Pokorný: Takže děti začnou umírat hlady, když rodiče nedostanou dávky? A kolik lidí již je v invalidním důchodu, třeba kvůli depresím, a kolik kvůli zádům? Jaký je problém donést na úřad potvrzení, že nemohu stát, sedět, ležet, chodit?

Blažena Dvořáková: To je v pořádku, ale nemyslím, že to projde, a když se nepracujícím nebude chtít, zajdou k lékaři a on vystaví neschopenku.

Petr Drlik: A kde obce zajistí práci pro tolik nezaměstnaných?

  • Lukáš Kříž (reaguje): Práce se vždy najde. Otázka je, kdo to zaplatí. Budou je muset školit, zajistit bezpečnost práce, pracovní pomůcky. A bude to mít nakonec přínos, když bude kvalita práce nula nula nic?

Jiří Zástěra: Za práci náleží mzda, ne sociální dávka.

  • Veronika Pavlíčková (reaguje): V pořádku. Za 30 hodin práce dostane člověk bez vzdělání cca 3500 Kč (minimální mzda). Na dávce dostane mnohem více. Stát by výrazně ušetřil.

Doporučované