Článek
Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů nejzajímavější názory z diskuze u článku o přístupu základních škol k povolování, či naopak zakazování mobilních telefonů žákům.
Jan Weber: Naše děti mají počítač i telefon omezené (Time Ex'pr a Family Link), do školy nosí jen tlačítkový. I tak nemají problém si dopisovat a volat s kýmkoliv, ale za dva roky se neseznámily s dětmi v osadě, kde jsme koupili chatu.
Vladimír Vaněk: Jak praví klasik: může se nám to nelíbit, nemusíme s tím souhlasit, ale to je asi tak vše, co se dá dělat! Pokrok, rozvoj nejde zastavit, a pokud mají žáci a studenti větší znalosti s mobilními technologiemi než pedagogové, je něco špatně! Dobrá znalost mobilních aplikací a technologií může umožnit pedagogovi tyto znalosti začlenit do výuky a tím motivovat žáky. Smartphone není pouze přístroj na hry, ale je to v dnešní době „kniha knih“, kde si během chvilky můžete vyhledat jakékoliv informace o čemkoliv na světě!
Lenka Cábová: Mobil ve škole ne! Realita je taková, že kdybych jako rodič to mohla ovlivnit a nebyla nucena školou, že dítě má mít WhatsApp nebo Bakaláře v mobilu již od třetí třídy, kam chodí všechny informace a úkoly, rozvrh, atd., tak bych byla spíše pro úkolníček. Stále jsme poslouchali, jak je dcera poslední ze třídy, která ještě nemá mobil, posléze poslední, která nemá dotykový mobil a internet. Mobil by měl být hlavně na volání. Na komunikaci mezi rodiči a dětmi po vyučování ve volném čase. Během výuky by měl být mobil vypnutý. Na prvním stupni si myslím, že mít dotykový mobil s neomezeným internetem je nesmysl. Děti to akorát rozptyluje a chtějí být dospělejší, nechtějí si užít dětství, tak jak ho známe my. Neumí se kamarádit, komunikovat, všichni o přestávce civí do displejů. A to proto, že my dospěláci jsme jim to ukázali a dovolili! Teď už to jde velmi těžce vrátit zpět. Malým dětem na prvním stupni stačí tlačítkový mobil, aby mohli rodičům dát vědět, že samy došly do školy či na autobus nebo kroužek. Starší děti na druhém stupni koketují se sociálními sítěmi a vůbec netuší, jaké nebezpečí tam číhá. Pořád si myslí, že mají vše pod kontrolou. Dávno tomu tak není. Ze zkušenosti v mém okolí vidím, jak děti rodičům lžou a tráví na mobilu a internetu více času, než je zdrávo, mnozí jsou již závislí. O nic ostatního se nezajímají. Tyto návyky si bohužel ponesou do dospělosti dál. Pokud ty hranice nejsou ve škole či rodině pevně dané, tak dítě si utvoří svůj svět a již velmi nerado se podřizuje a nemá snahu si utahovat opasek, neumí to ani mnozí dospělí.
Petr Šlachta: Nevím, jak na jiných školách, u nás to problém není. Ve frontě na oběd děcka stojí s mobilem v ruce, budiž, pokrok nezastavíš. I tak mezi sebou komunikují. V hodinách samozřejmě jen na vyhledání nějakých informací (v kapsách mají počítače, tak proč je nevyužít), Kahoot atp. Nedávno se někdo ze starší generace pozastavoval nad lidmi v MHD, že každý čučí do mobilu. No, dříve každý čučel do novin.
Matěj Pavlů: Obávám se o další generaci. Mají pořád v ruce nějaké bronzové dýky. To my jsme si museli vystačit s pazourky. Jen je nechte, ony si poradí. Mně to říkali s počítačem, když jsem u něj od šesti let trávil tolik času, že mi to uvaří mozek, nebo co. A dneska díky PC vydělám tolik za tak málo vynaloženého času, že se o tom rodičům nezdálo ani v těch nejdivočejších snech. Když nechcete, aby děti něco nedělaly, tak to před nimi nedělejte hlavně VY! A když chcete něco zakazovat, tak musíte vědět proč. Jak ta věc funguje a co konkrétně je škodlivé. Učitelka/rodič si může zakazovat mobily, jak chce, když ho: 1) drží v rukou kdykoliv to je možné, 2) neví ani, jak smartphone funguje. Mým dětem jsem vysvětlil rizika, stanovil pravidla a, světe, div se – ono to funguje. Odstřihnout je úplně znamená zničit jim budoucnost. Dát jim úplnou svobodu zase znamená potenciálně problém, který jednou bude třeba řešit.
Daniel Forman: Máme čtyři a sedm let, děti nepotřebují mobil ani tablet, milují knihy, v knihovně jsou často, starší ji vyhledává aktivně sám i ve škole, strhl k tomu i ostatní děti. Milují malování, nálepky, omalovánky, chtějí si s námi hrát, sportují, zajímá je příroda. Ani letos Ježíšek mobil nepřinese, syn nemá potřebu, zatím… stála za tím velká práce zejména mé ženy, co vše jim dokázala dát při rodičovské dovolené, která je určena právě k tomu, ne k odpočinku a k zabavení dětí mobilem.
Petr Mach: Rodiče, kteří nechtějí, aby jejich děti používaly mobily ve škole, jim je mohou jednoduše zablokovat. Nepotřebují si kvůli tomu prosazovat zákaz ve škole.
Sylva Šporková: Stejně jako vše ostatní kolem dětí i používání telefonů je věcí rodičů. Když učitel napíše, že děti jen sedí u telefonu a nemají kamarády, je to tím, že dítě vidí mimo vyučování jen těch pár minut o přestávkách. Ale absolutní většina dětí má spoustu kroužků, chodí do ZUŠ, sportovních oddílů, do Skautu, turistických oddílů, jezdí s rodiči a jejich přáteli na výlety – a tam všude samozřejmě kamarády mají a sociální vztahy nijak netrpí. Máme devět vnoučat (6–17 let), známe i pár jejich kamarádů – a většina z nich používá mobil nejčastěji právě na psaní si s kamarády.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Své postřehy k tématu můžete redakci Seznam Zpráv také psát na e-mail forumctenaru@sz.cz.
Jan Novotný: Největší hrozbou pro vývoj lidstva jsou zpátečnické učitelky z doby bronzové, které žákům vnucují svoje zastaralé názory. Kdyby se takto choval každý učitel od začátku lidstva, tak jsme dnes někde na úrovni středověku. A přestávka je čas pro studenty, aby si mohli odpočinout, jak oni chtějí, a ne že jim bude někdo nařizovat, jak strávit přestávku. To tady bylo už před lety, že žáci museli chodit v kruhu po chodbách jako cvičené opičky.
Michal Jursa: Staří se od nepaměti vždy pohoršovali nad zvyky, mravy a mluvou mladých, nechápou hudbu, nechápou oblečení, nechápou rychlost doby, která jim ujíždí, ale vědí, že je to určitě špatně, protože oni to tak přece nedělali. Ne, není to špatně, je to jen jinak a tenhle generační rituál je tu už tisíce let a vždycky bude.
Zbyněk Jaroš: Bez mobilů se už buď neobejdeme, nebo podstatně ulehčují život (banky, letenky, ubytování, za chvíli občanka…). Ovšem čumět do mobilu o přestávkách nevidím jako pozitivum. Bohužel často vidím, jak matky šoupnou mobil malému dítěti, aby byl klid, na socky a podobné blbosti. To pak těm dětem zůstane. Za to škola nemůže.
