Článek
Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů nejzajímavější názory z diskuze u článku o tom, jak nemocnice reagují na novelu zákoníku práce, která rozšiřuje přesčasovou práci ve zdravotnictví.
Milada Racková: Když se to bojí už 20 let řešit politici, tak to vyřeší trh sám. Lidé začnou tlačit na dlouhé čekací doby a někdo bude muset konečně říct: Nemůže být vše ve zdravotnictví zadarmo. Směšné odvody zdravotního pojištění pokryjí tak jednu třetinu péče, za děti, důchodce a všechny na úřadech práce platí vše stát. Chcete kvalitu, tak si připlaťte jako ve všech zemích v Evropě.
Miroslava Hornová: Křičelo se kvůli 30 Kč a poplatek se zrušil. I když vyspělé evropské státy dávají na zdravotnictví poměrně více peněz, přesto je spoluúčast pacientů výrazně vyšší než u nás. U nás kromě zubaře neplatíte u lékaře a v nemocnicích nic. Podle toho to vypadá. Léčení je nákladné, rozhlédněte se po světě. Tam vás zadarmo ani nesvezou po infarktu ze špitálu. Jen tam. Pamatujete na Saturnina? Buď si připlatíme, nebo budeme na ošetření čekat hodiny, jako jinde ve světě.
Jiří Švihálek: Takový začarovaný kruh, chceme mít špičkovou a dobře dostupnou péči, ale nemáme na ni dost lidí, a tak těm, co máme, nařídíme nadmíru vynucených přesčasů a pak se divíme, že se to lidem nechce sloužit, a ve finále dostanou radu, ať neslouží. OK, ale pak ta péče už nebude tak dostupná, což se stane politicky třaskavým tématem. Ten problém nevznikl přes noc a je tu s námi řadu roků a řadu vlád. Řešení je asi v reformě celého systému. A ta reforma bude muset přijít. Populace stárne, nemocných přibývá a ta stávající dostupnost péče je neudržitelná. A teď babo raď.
Vojta Bastyr: Celé české zdravotnictví stojí na tom, že tady doktory sdíráme z kůže. Běžte se podívat na základní tabulkové platy doktorů ve státních nemocnicích. Po tisících hodinách studia a několika letech praxe vyděláváte na pozici, kde máte doslova zodpovědnost za lidské životy, musíte řídit činnost dalšího personálu atd., jen o pár tisíc víc, než kdybyste seděli u poklady v Lidlu. Jediný způsob, jak tam vydělat nějaké trochu normální peníze, je obětovat rodinný život, volnočasové aktivity atd. a sloužit půlúvazek navíc v přesčasech. Nelze se tedy divit tomu, že na takové zacházení mladí doktoři kašlou a odcházejí do zahraničí, farmaceutických firem, případně hned po atestaci do vlastní praxe. Studuju medicínu, v zásadě by se mi líbilo dělat nějaký nemocniční obor, ale sorry, nebudu ze sebe nechávat dělat idiota a sloužit po nocích za almužnu, ze kterou kloudně neuživím rodinu.
Robert Fišer: Nás ta spoluúčast také nemine. V řadě amerických států neexistuje povinné zdravotní pojištění a občané se musí rozhodnout, jestli se dobrovolně pojistí, nebo to risknou a v případě zdravotních problémů se jim dostane jen toho nejnutnějšího ošetření. Drahé operace a kloubní a zubní náhrady si buď zaplatí, nebo se prostě bez nich musí obejít. My jsme měli do roku 1990 ve všech zdravotnických oborech veškerou lékařskou péči prakticky zadarmo. Nebyla úplně dokonalá, ale všichni na ni dosáhli. V tržním hospodářství máme sice svobodu a relativně vyšší životní úroveň, ale služby, a pro zdravotnictví to platí zejména, si holt musíme zaplatit.
Michael Seifert: Manželka je lékařka a poměrně dlouho sloužila na záchrance. Když pak slyšíte, co jsou schopni lidé považovat za důvod pro přivolání si RZ, to je tragické a vy jim to nemůžete odmítnout. Často naprosté banality a oni vám řeknou, že si to platí, tak na to mají nárok. Na emergency vám přijdou lidé, kteří tam vůbec nemají co pohledávat, ale opět se jim musí dostat vyšetření. Další věcí ovšem je, že nemocnice často drží pacienty na lůžku, když tam mají volno, aby bylo plnění od pojišťovny. Ale to zaměstnává personál nemocnice včetně doktorů, kterých je nedostatek, atd. Je to začarovaný kruh. Takže je to často o tom, zda není zdravotnictví často zbytečně zneužíváno, a také o tom, zda si zdravotnictví často tu práci tak nějak nešetří.
Miroslav Vlasák: Lékařů je vzhledem k vyžadované péči prostě málo a navíc tiká bomba, kdy ze zdravotních důvodů přestanou pracovat lékaři, kteří slouží i ve svém osmém decenniu. To nezmění žádné usnesení Sněmovny ani Bruselu. A snížit nadměrné chození našich spoluobčanů do čekáren se snažily regulační poplatky. Ty však zbabělí politici pod nátlakem agitace zrušili. Takže bezvýchodná situace, leda pozvat šamany a baby kořenářky.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Své postřehy k tématu můžete redakci Seznam Zpráv také psát na e-mail forumctenaru@sz.cz.
Martin Provazník: Ve výsledku zmiňované omezení péče je pozitivní výsledek. Jak se píše v článku, naše kvalitní zdravotnictví je závislé na přesčasové práci zdravotnického personálu. Aby došlo ke změně, je třeba vytvořit tlak. Tlak ze strany nemocnic a lékařů, kdy říkali, že toho je na ně moc, ale stejně přesčasy sloužili, je nedostatečný. Pokud se omezí péče, bude následovat tlak veřejnosti, který je silnější a bude směřovat na politiky, aby s tím něco udělali. Bude to trvat nějakou dobu, ale ke změnám dojde. Také se tím vytvoří od veřejnosti větší potřeba soukromého zdravotnictví, kdy majetnější, místo aby seděli na pohotovosti, si raději připlatí za soukromé ošetření, tím zbyde více času na ostatní.
Ivo Vermousek: Primář oddělení je zodpovědný za zajištění péče vedení nemocnice a to zase zřizovateli. Má vždy dost možností, jak sekundáře vydírat a přinutit je sloužit. Morální integrita většiny lékařů nejspíše nedovolí zcela rezignovat na své poslání a politici to umí dokonale zneužít. Skončí to zase nějakým patem, který budou obě strany hodnotit jako vítězství, ale jako vždy to bude prohra obou. Prohra proto, že kolaps bude jen odložen, ale ne odvrácen.
