Článek
„V dnešní době těžko koupíte zboží, u něhož máte stoprocentní jistotu, že není původem z Číny. Jedině si upříst vlastní vlnu a chodit v doma pleteném oblečení,“ píše Jarmila Hašková. Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů zajímavé názory z diskuze u článku, který se zabývá čínskými e-shopy s nekvalitní fast fashion módou.
Přečtěte si původní článek
Olga Matějková: A jak to chcete řešit? Zákaz dovozu z Číny? To pracovní podmínky jejích obyvatel rozhodně nezlepší, budou bez práce a hlady. A co by to změnilo pro naše zaměstnance? Asi by nebyli bez práce, ale pracovali by za minimální mzdu při výrobě zboží, které by stejně nemělo velký odbyt, protože by bylo pro mnoho lidí drahé. Jediné pozitivum by asi bylo, že by se textilu kupovalo méně a nebyl by takový odpad.
- Tereza Kol (reaguje): Co se týče lepších podmínek pro dělníky nejen z Číny, koukněte občas na nějaký dokument, oni to vidí jinak. Oni tam nějak žili i předtím a často lépe, věnovali se rybolovu a zemědělství, prodávali na trhu přebytky, pak přišla továrna, znečistila vodní zdroje, čímž zlikvidovala jejich dosavadní způsob obživy a zaměstnala jich jen polovinu a ještě za podmínek, které jinde nemají ani v lágrech. Jejich životní úroveň klesla. Zákaz dovozu to asi úplně neřeší, spíš postupné navyšování cla a dovozní daně by mohlo situaci alespoň trochu zlepšit nebo oddálit katastrofu, ke které spějeme, ale spíš je to mnohem komplexnější problém, na který asi rychlé a jednoduché řešení není a rozhodně ne v zákazu nákupů koncovým spotřebitelům. (redakčně kráceno)
Lukáš Klazar: Někdo se zamyslí a své konzumní chování upraví, někdo spokojeně konstatuje, že oblečení nosí „do roztrhání“ a nepotřebuje reagovat na módní trendy, někoho se to netýká, protože si kupuje lokální (české) oblečení a někdo si raději bude hledat výmluvy typu „vyrábí tam všichni“, zlehčovat výše uvedené svými „argumenty“ typu „to je zase nějaká influencerka“ nebo napadat autority, že s takto nezřízeným konzumem z kloubů vymknutým průmyslem chce něco více či méně úspěšně dělat, aby tytéž autority poháněl k odpovědnosti vždy, když sám sebe úplně stejným autonomním rozhodnutím poškodí. Vše začíná u každého jednoho z nás… (redakčně kráceno)
- Michael Auský (reaguje): Já jsem zákazník, a tudíž jen já budu rozhodovat o tom, co a kde si koupím. Jestli se rozhodnu koupit si celý kamion věcí a po doručení ty věci podpálím, tak je to čistě moje věc. Stejně tak je čistě na mně, jestli se rozhodnu nějakým způsobem vystoupit z celého toho procesu, anebo v něm setrvám. (redakčně kráceno)
Ela Pokorná: Jsme konzumní společnost prahnoucí po tom, abychom byli zavaleni nepotřebnými krámy, a nakupujeme jak zběsilí. Obchodníci pouze využívají toho, že toužíme hromadit věci, často nepotřebné. Na Temu jsem nakoupila jednou jedinkrát nějaké potřeby do kuchyně. Byla to šílená kvalita a vyhodila jsem to. Celý svět sice vyrábí v Číně a rozvojových zemích, ale kvalita není vždy úplně stejná, takže určitý rozdíl tam někde v něčem být musí.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Své postřehy k tématu můžete redakci Seznam Zpráv také psát na e-mail forumctenaru@sz.cz.
Jaroslav Ročárek: Ano, je to o penězích. Když se člověk nemusí dívat do peněženky, když jde nakupovat, tak si koupí, co se mu líbí, bez ohledu na cenu. Když na to nemá, tak si koupí, co se mu líbí a má to za polovinu i méně, a nedívá se ani na zdravotní ani na sociální dopady. A dokud nebude mít v peněžence aspoň dvakrát více než dnes, tak podobné články bude považovat jen za strašení a nic víc. A české firmy přijdou zkrátka.
Zdeněk Krupička: Když se najde v polských kuřatech nebo výrobcích z nich salmonela, tak se toto celé musí zlikvidovat. Když sem ale chodí a prodává se evidentně zdraví až život ohrožující zboží z Číny, tak se neděje nic. Kde je chyba. V systému samozřejmě. Jak to říká Nacher, dvojí metr. Buď bude zboží bezchybné bez různých jedovatých rozpouštědel a „napouštědel“, anebo absolutní zákaz. Tečka.
Michaela Nohelová: Nechci rozporovat ani popírat argumenty, které jsou tu zmíněné, na to nemám znalosti a dostatek informací. Ale odvážím se tvrdit, že otročina a dětská práce v rozvojových zemích neskončí tím, že Evropa přestane nakupovat v Číně, myslím, že impulz pro změnu musí přijít odjinud. Cena „kvalitnějšího“ zboží, mimochodem také „Made in China“, jen pod jinou značkou, stojí nesmysl a troufám si tvrdit, že mnohdy vydrží stejné nic, co značka Temu. Pořád se řeší Čína, ale že takové legíny z Lidlu nevydrží déle než tři měsíce, to se neříká… To taky asi planetu úplně nevyčistí… (redakčně kráceno)
Jarmila Hašková: V dnešní době těžko koupíte zboží, u něhož máte 100% jistotu, že není původem z Číny. Nezaručí vám to ani drahá značka, ani to, že zboží koupíte v luxusním obchodě. Příklad: koupila jsem si svetřík v tržnici za 150 Kč. Pochlubila se s ním mamince, která viditelně pobledla a vytáhla identický ze skříně. Chtěla mi ho dát pod stromeček. Svetry byly nachlup stejné, jen cena se lišila. Chtěla mi darovat něco luxusního, tak za svetřík dala v luxusním obchodě 600. A tak je to se vším. Dnes se těžko dopátráme původu. Jedině si upříst vlastní vlnu a chodit v doma pleteném oblečení. Tam by byla jistota původu zcela nezvratná.
Ondřej Wagner: Je potřeba se podívat na výrobní podmínky textilního zboží a obuvi ve všech zemích, snad s výjimkou vyspělých zemí. Většina takového zboží se dováží z Asie, často tak dělají značkové firmy. Jinak si ale myslím, že zboží vyráběné v Číně se zase výrobními podmínkami moc neliší od zboží vyráběného třeba v Bangladéši. Nicméně nejvíce na té výrobě vydělávají majitelé světových značek, a na ně bychom si měli posvítit.
Hanka Radková: Stačí přece trošku zauvažovat nad cenou a způsobem dodání a je člověku jasné, že tady něco nehraje. Na trhu je spousta českých (i slovenských) výrobců oblečení a bylo by jich ještě více, kdyby je lidé podporovali. K tomu však potřebují nekonzumní a nekvantitativní způsob myšlení.
Johana Kovarova: Já si na rozdíl od většiny myslím, že fast fashion problém je. Ale souhlasím, že se nevyřeší zákazem Sheinu, protože to stejné zboží zkrátka prodávají i naše obchody nebo značkové obchody, akorát 5× dražší. Jinak pracovní podmínky Číňanů mě nezajímají. Také mě mrzí, že nás oděvní průmysl zmizel ze světa. Ale pokud nechceme pracovat jako ti Číňani, tak se nedá nic dělat.
