Dezinfekce by tu s námi měla zůstat i po pandemii, píší čtenáři

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů nejzajímavější názory z diskuze u prvního dílu seriálu, který se zpětně ohlíží za pandemií onemocnění covid-19.

Jiří Jelínek: Po ohlédnutí zpět můžu konstatovat, že politici něco nařídili, protože nikdo nevěděl, jak se vše bude vyvíjet. Příkladem byly ostatní země. Nadávat budou lidé, když se něco dělá, a nadávat budou, když politici neudělají nic. Moje nejbližší rodina to přežila naštěstí i s karanténou měsíc doma a naštěstí bez velkých problémů. Věřte, že strach jsme měli. Očkovaní jsme nebyli, protože v té době vakcíny neexistovaly.

Martin Provazník: Za covidu se některá hygienická opatření nařídila. A spousta z těch opatření by měla být naprosto normální i mimo covid. Například mytí rukou, kašlání do kapesníku, nehrabání se holou rukou v pečivu nebo i to nošení roušky, když je člověk nastydlý.

Dagmar Pátková: Pro ty, co chtějí vědět, je to užitečný článek. Mezi základní poučky při tlumení nákaz patří i dezinfekce. Není tedy divu, že se jí zpočátku přikládala taková důležitost. Jak se v článku uvádí, až později, při zkoumání tohoto NOVÉHO viru, bylo zjištěno, že u něj jsou důležitější jiná opatření, jak se určitě dovíme v dalších článcích. Už se na ně těším. Mám za to, že se můj názor od názoru p. Kasíka nebude příliš lišit, ale i tak se dovím něco nového. To, že u covidu nebyla dezinfekce na prvním místě, neznamená, že byla neúčinná a že u jiných nemocí nebude důležitá. Někteří mají tendenci zevšeobecňovat, ale to je chyba. Patogeny, jejich infekčnost a způsob přenosů se od sebe liší.

Ladislav Půhoný: Se světovou pandemií se nikdo z dnešních žijících generací nesetkal, a proto opatření byla zbrklá, mnohdy až příliš tvrdá a zbytečná, je to poučení propříště pro mnoho zemí, dokonce i pro nás, takže doufám, že ve státních hmotných rezervách je dostatek lůžek, ventilátorů, ale především ochranných pomůcek pro zdravotníky a složky IZS a nestane se, že budou muset obyvatelé ČR opět pro záchranné složky a nemocnice šít roušky, které jsou k ničemu a neposkytují téměř žádnou ochranu, a draze kupovat materiál v Číně, která se napakovala na nepřipravené Evropě.

Radek Šeda: Co bylo jen divadlo a co šíření covidu pomohlo, byla špatná práce některých novinářů a totální chaos ve vládě a ignorování šíření cílených dezinformací. Novináři si neváhali zvát do studia lidi, kteří šířili bludy a nesmysly a přispěli k dezorientaci společnosti a k ještě větší nejistotě. Mám na mysli lidi jako Beran, Šmucler, Pollert nebo Žaloudík. Na to pak snadno naskočili vypočítavci a blázni jako Volný nebo později Peková, kteří nabídli „jistotu“, jakkoli absurdní byla. A mnozí těm nesmyslům věří dodnes.

Jan Buba: Divadlem byly hlavně tiskové konference pětkrát denně. Divadlem byla papírová prohlášení pro přejezd z okresu do okresu. Dezinfekce byla dobrá, ale bohužel nevydržela. Když si vezmete, že každý den potkáte někoho v supermarketu nebo jinde na veřejném WC, kdo je na pisoáru vedle vás a pak si neumyje ruce, přemýšlíte pak, když si umyjete ty svoje, jak tu kliku po něm nebo pak košík chytit. Je to nechutné, v pátek byli takoví vedle mě hned dva po sobě. Hygienické návyky by nám třeba zůstat mohly, hlavně takto veřejně.

Adrian Baštař: Já se tedy setkal s řadou lidí, kteří si kvůli covidu dezinfekci osvojili a nadále si na cestě, třeba ve vlaku, dezinfikují před jídlem ruce. Případně nosí roušku, když mají chřipku. To mi přijde jako jednoznačně pozitivní a asi to převyšuje případy, kdy někomu covid domněle „znechutil hygienu“.

Drahomíra Krejčí: Na druhou stranu pravidelná dezinfekce nákupních košíků nebo MHD by měla zůstat standardem nejen kvůli covidu, ale tak nějak z hlediska hygienického. Krom toho myslím, že virulence, tedy schopnost viru vyvolat onemocnění, se měnila dle typu a dle míry promořenosti společnosti. Tedy že v počátcích, kdy jsme byli všichni úplně bezbranní, k přenosu skutečně stačila jen infikovaná ruka v oku nebo ústech.