Článek
Sloupek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Nedávné bleskové přejmenování sociální sítě Twitter na sociální síť X se rozebírá hlavně z perspektivy byznysu a mezilidské digitální komunikace. Málo se mluví o tom, že jde o výraz moci. Absolutní moci.
Ani Twitter, ani jeho dosah, ani jeho pána myslím nepřeceňuju a je mi jasné, že spoustě lidí jsou ukradení. I když… zhruba vědět, co před pár lety vyváděl 45. prezident Spojených států na svém oficiálním twitterovém účtu, se myslím hodí každému z nás.
Nikdy bych býval neřekl, že teď si nás Elon Musk „koupí všecky“, jak se po převzetí Twitteru (za 44 miliard dolarů) žertovalo v české uživatelské komunitě. Teď bych – vážně – svůj názor poopravil. S možností, že by se miliardář pokusil koupit si naši řeč, naše slova, kus našeho osobního světa, jsem totiž nepočítal. A on nařídil, že se Twitteru musí říkat jinak. Zkouší si koupit i náš jazyk, a tady končí legrace.
Razantní, i když klasicky muskovsky chaotické přejmenování má v sobě něco dost zlověstného. Vždyť Twitter je pro miliony lidí po celém světě – včetně řady novinářů – nástrojem denní potřeby. Jako by před dvěma sty lety sedláci obdrželi nařízení, že odteď se místo koňský potah říká PK a slovo motyka se nahrazuje MR (ruční). Protože to odpovídá vrchnostenskému byznysplánu. A je to v zájmu vyššího dobra, stálo by ve výnosu.
Ještě mnohem temnější konotace nabízí srovnání s Orwellovým newspeakem. Jeho součástí je přece i omezení slovní zásoby, odebírání slov s autentickým významem nebo zkracování názvů institucí na nejnutnější, od původního významu oproštěné minimum. Takže celkové zdřevěnění jazyka. Twitter (a jeho logo ptáčka) něco znamená. X neznamená nic, kromě toho, že je v abecedě a je součástí názvosloví Muskových korporací. Odznak moci.
Že přejmenovávací operace v praxi naráží na nespočet jazykových zátarasů, a to nejspíš v libovolném jazyce na světě, je pro miliardáře vedlejší. Moje firma, moje pravidla. Vy se přizpůsobte.
Když zůstaneme u češtiny, obnáší to otázku skloňování a časování v písemné i ústní podobě. Sdílet něco na twitteru = na X, na Xu, na iksu, na iksku atd. Tweetovat, tweetnout = xovat, iksovat, ikskovat, iksnout, iksnul, pozor na anglickou výslovnost [exnout, exnul]. Twitterový účet, twitterová konverzace = xová, iksový, ikskový. Tweet = no to už je naprostá katastrofa. Xko? Nebo snad dokonce „křížek“? Jakože po funuse?
Sledujeme pokus o oktrojované, s prominutím, mrvení jazyka nebývalých rozměrů. Pořád je docela slušná šance, že se mu uživatelé nebo tisk jednoduše vzepřou a dál si povedou svou. Nebo že sám Twitter vezme zpátečku, například kvůli sporům o písmeno X jako ochrannou známku. Ale jisté to rozhodně není.
Takže kupříkladu v akurátním zpravodajství ČTK pozorujeme všelijaké hybridy jako „Zelenskyj na sociální síti X, někdejším twitteru, ocenil“ nebo „napsal britský premiér na sociální síti X, dříve Twitteru“. Dokonce že ten a ten něco pravil „na sociální síti X, dříve známé jako Twitter“. Ale jindy zas stačí dál psát „Český hydrometeorologický ústav na twitteru varoval“ nebo „Petr Pavel na twitteru uvedl“. Dá se to možná dešifrovat tak, že když jde výslovně o „sociální síť Twitter“ (takže s velkým T), má se dodat, že už se jmenuje jinak, kdežto jakmile se řekne jen „na twitteru“, není už potřeba do věty doplňovat background, že motyka se ve skutečnosti nenazývá motykou, ale MR.
Naprostý blázinec! Kdo za to může, víme.
Na rovinu je dobré připomenout, že zlaté časy direktivního přejmenovávání značek, továren, ale také celých měst klade historická zkušenost často do velice temných období. Samozřejmě s tím, že když se později poměry změnily k lepšímu, musely se nutně dát do (obvykle zpětného) pohybu i názvy.
Znalci archivů vědí lépe, jestli se po 1. lednu 1949 náhodou ještě chvíli nepsalo „Gottwaldov, dříve známý jako Zlín“. Pochybuju. A skoro určitě ne „národní podnik Svit, dříve známý jako Baťa“. Z dolu Terezka se stal Petr Bezruč, a basta fidli.
Takže nakonec ještě můžeme být rádi, že se pořád smí říkat Twitter, ne? Je to vlastně ilegální, podvratná činnost. Sdílejte, než to smažou!
