Létají mobily i knihy. Vztah fanoušků k umělcům se mění

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Máš štěstí, že jsem rychlý. Kdyby mě to trefilo do obličeje, musel bych tě zmlátit,“ pronesl nedávno k neznámému jedinci v davu fanoušků zpěvák Drake na koncertě v San Franciscu. Reagoval tak na knihu, která před okamžikem letěla jeho směrem a kterou díky rychlému reflexu zastavil těsně předtím, než ho trefila do hlavy.

Raperovi se něco takového nestalo poprvé a není první ani poslední hvězdou, která podobnou věc musela řešit. Ostatně letošní léto – minimálně podle četnosti zpráv v médiích – by se mohlo do hudební historie zapsat jako léto z publika létajících předmětů.

Na jejich seznamu vedle docela běžné vody najdeme i náramky, vaporizéry, sáček s údajným popelem zemřelé matky nebo mobilní telefony. Ne vždy se jednání fanoušků dalo bez problémů přejít, v některých případech se jim totiž hvězdy podařilo trefit.

Nejhůř to odnesla americká zpěvačka Bebe Rexha, kterou v červnu zasáhl do obličeje hozený telefon, což si vyžádalo zásah zdravotníků a několik stehů nad levým okem. „Klub zasažených“ ale čítá mnohem více jmen, včetně těch velkých, jako je Harry Styles, kterého časopis Rolling Stone loni korunoval novým králem popu a který za svou kariéru nejednou schytal zásah přímo do rozkroku.

Za zasažené kolegy se již postavil nejeden zpěvák a někteří umělci dnes preventivně varují návštěvníky svých koncertů, aby si své věci raději nechali pro sebe. Celá situace nicméně vyvolává jen těžko ignorovatelné otázky: Co motivuje takové chování? Horší se etiketa lidí na koncertech? A co můžeme čekat v budoucnu?

Házení předmětů na vystupující umělce není ničím, co by kultura ještě nezažila. O tom, jestli jde o fenomén, který prostě patří k věci, se sice vedou diskuze, nic to ale nemění na skutečnosti, že se objevoval na koncertech již před několika dekádami.

Jak se v 60. letech na pódiu válelo spodní prádlo i klíčky od hotelových pokojů, vzpomínal v roce 2003 pro rozhlasovou talkshow Fresh Air zpěvák Tom Jones. Když vrcholila mánie okolo Beatles, své si zažili právě i jejich členové. Třeba po zmínce o nejoblíbenější sladkosti začaly na koncertech létat želé bonbony, přičemž jeden z nich trefil George Harrisona přímo do oka.

Vzhledem k uplynulému času a pokroku, který se ve světě odehrál, především co do technologií, se do určité míry logicky mění i arzenál toho, čím mohou mít fanoušci „nabito“. A leckdy jde o těžší kalibr.

Iveta Jansová, odbornice na fanouškovství a popkulturu z Masarykovy univerzity, v rozhovoru pro Seznam Zprávy zmiňuje například telefony, které směrem k pódiím začaly létat již před pár lety. Upozorňuje ale i na to, že samy hvězdy toto chování někdy v podstatě podpořily tím, že vrženým mobilem následně pořídily video, svou fotografii nebo snímek přímo s fanoušky.

„Ve chvíli, kdy se pak ale dané hvězdě něco stane, přichází otázka, jestli to byl účel, nebo jestli to byla ‚jen‘ snaha získat něco cenného, jako je právě fotka slavného člověka v telefonu či v případě hozených knih třeba podpis,“ upozorňuje na důležitou stránku věci odbornice.

Co se lidem, kteří se rozhodnou po interpretovi něco hodit, honí v hlavě, lze nicméně jen odhadovat, dokud se daný člověk sám nevyjádří. Motivací pro Nicolase Malvagnu, který telefonem zranil Bebe Rexhu a byl za to obviněn z napadení a obtěžování, byla například domněnka, že by to „mohla být sranda“.

Odborníci, mezi které patří i Kate Pattisonová z australské univerzity RMIT, se proto shodují, že jistou roli může hrát touha být virální na internetu. Videa z koncertů totiž často opanují nejrůznější sociální sítě a na online popularitě získávají obzvláště ta, která se něčím vymykají.

Koncerty jsou pak také dlouhodobě proslulé určitými tendencemi psychologie davu, tedy tím, že člověk na nich někdy ztrácí individualitu a pod vlivem silných emocí udělá něco, co například udělal někdo jiný a co by on jindy neudělal.

Když k tomu pak připočteme fakt, že daný člověk předem přijde do kontaktu třeba s informací, že se Harry Styles telefonem fanynky vyfotil na aplikaci BeReal, pomalu se nám rýsuje další kus rovnice.

Pattisonová nicméně upozorňuje na to, že stále platí, že fanoušci obecně nechtějí svým oblíbeným umělcům ublížit a jejich cílem je pouze to, aby se k interpretovi dostalo něco jejich nebo aby daná hvězda alespoň uznala existenci něčeho, co se k nim váže.

Pro fanoušky, kteří často mají jen omezenou možnost setkat se se svým idolem, tak jde o jeden z mála způsobů, jak mohou s celebritami „komunikovat“. Přesto se ale nabízí otázka, odkud se vzala myšlenka, že je v pořádku nicnetušícího umělce ohrožovat.

Odpovědí by opět mohl být nový normál, který nastolují sociální sítě.

„Můžeme mít pocit, že daného člověka vlastně známe mnohem více, než ho známe ve skutečnosti. Díky telefonu a internetu ho máme ‚v kapse‘ kdykoliv chceme, což může do jisté míry smazávat hranice,“ souhlasí Jansová z Masarykovy univerzity a připomíná, že stejně jako „běžní lidé“ si i celebrity zvykly na sdílení někdy až velmi osobních detailů na internetu, což tomuto nastavení jen přispívá.

Kvůli možnostem, které sociální sítě nabízejí, jako je pocit, že lidé mají všechno bez problémů na dosah, pak podle odbornice může docházet k nějaké formě znecitlivění vůči tomu, že daná hvězda je vlastně skutečná osoba, která má pocity, a nejde jen o „obsah“ v zařízení daného „uživatele“.

Lidé pak v další fázi vlastně mohou mít pocit, že si na koncertech platí za nějaký produkt, který je v jejich moci. V myslích některých se tak může vytvořit dojem, že umělci existují jen pro jejich zábavu a že v momentě, kdy si za ni zaplatili, by se měli přizpůsobit tomu, co oni chtějí.

Tato myšlenka je ale obzvláště nebezpečná a může mít velmi negativní dopady, které se ukázaly již v minulosti, kdy některé hvězdy byly svými fanoušky napadeny.

Jeden společný motiv lze tedy hledat jen těžko. Lepší pohled by snad nabídl leda průzkum založený na zpovídání jednotlivých „házečů“, jelikož každý případ má své souvislosti, které je třeba odhalit, než uděláme závěry.

Právě z toho důvodu tak Jansová upozorňuje na generalizaci, k níž často dochází. „Nepřipisovala bych to fanouškovství jako nějakému celku. Vždy to bude o nějakém individuálním člověku, který něco nezvládl nebo který udělal něco, co jsme neočekávali,“ upozorňuje expertka.

Stejně tak je ale důležité si uvědomit i to, že velkou roli může sehrát samotný interpret a jeho přístup k publiku. Podobně jako u fanoušků někdy může docházet k dehumanizaci idolu, také idol může návštěvníky svých koncertů vnímat spíše jako nelidskou masu, ke které si může dovolit více než k jiným, bez zvážení následků.

Samy hvězdy totiž někdy na koncertech házejí věci do davu, což ve finále může přispívat k normalizaci takového chování. Řada interpretů se nicméně snaží stanovit jasná pravidla a dbají na bezpečnost těch, kteří show navštíví. Opět tak mluvíme o individuálních jedincích, a nikoliv o celé komunitě.

Právě přístup hvězd by mohl do budoucna významně ovlivnit to, jak budou koncerty vypadat. Nejen hudební interpreti jsou dnes pro společnost vzory, které lidé obdivují a jejichž životům či postojům se snaží přiblížit. Toho mohou celebrity využít a nasměrovat své publikum správnou cestou, jak se i ohledně házení věcí už některé snaží.

Jak pak pro web BBC uvedla Lucy Bennettová z univerzity v Cardiffu, do svých rukou již věci berou i někteří fanoušci: „Nedávno jsme viděli příručky koncertní etikety, které vytvořili fanoušci Taylor Swift. Možná se z jejich strany dočkáme dalších snah o zajištění většího respektu a ochrany interpretů při vystoupeních.“

I když se dnes někteří strachují, kam v těchto podmínkách koncerty spějí, podle Jansové není třeba se bát.

„Neřekla bych, že nás v tomto ohledu čeká nějaká šílená zkáza. Spíše budeme opakovaně vídat to, co již známe, a bude to třeba jen o trochu důmyslněji provedeno,“ myslí si odbornice. „Je ale možné, že uvidíme proměnu v míře znelidštění celebrit, tedy to, jak moc budeme vůči interpretům senzitivní.“