Článek
Rozdíl mezi Českem a Slovenskem je v tom, že zatímco vy jste poslední dobou všechno přepočítávali na cenu paprik, my zase na rohlíky.
Rozdíl je i v tom, že u nás pochodují demonstranti za „mír“ a vy se nám vysmíváte, že jsme přesně takoví, jací jsme. Protože víte, jací jsme. Ale pak přesně ti samí demonstranti za „mír“ pochodují u vás a my se vám vysmíváme, že jste přesně takoví, jací jste. Protože víme, jací jste.
Pozurážíme se navzájem, protože pokud jsou ti druzí horší, my jsme logicky ti lepší. A být lepší je důležité, protože – vlastně ani nevím proč. Přitom se nemáme navzájem absolutně čím překvapit, vždyť se známe.
Například my o vás velmi dobře víme, že jezdíte do Tater jen proto, abyste si spletli Gerlachovský štít s Lomnickým a pak si lehli do nějaké laviny. Vy o nás pro změnu moc dobře víte, že jezdíme do Prahy, protože u nás pořádné město ani nemáme. Ani práci. A možná ani elektřinu.
Když se k vám náhodou dostanou nějaké zprávy o naší politice, divíte se, jaký je to neuvěřitelný bordel. Vlastně se ani nedivíte: víte, že jsme divní. V pořádku, dnes to neuvěřitelný bordel skutečně je, ale každý má svá lepší a horší období. A my teď máme to horší. Ale nebylo to tak vždycky.
Není to přece tak dávno, co jste nám záviděli prezidentku (neplatí pro ty, kteří pochodují za „mír“). Až do doby, než jste si zvolili Petra Pavla, byste ji zcela jistě rádi přijali za svou. Není to tak dávno, co nikoli u nás, ale u vás vládl Andrej Babiš a na Hradě seděl Miloš Zeman. A netrvalo to krátce.
To my jsme se tehdy divili. To my jsme se ptali, co se to u vás děje.
Vzpomínám, jak se u vás nedávno, před druhým kolem prezidentských voleb, najednou objevila myšlenka, že Andreje Babiše přece volit nebudete, protože je to Slovák. Rozumím tomu: Andrej Babiš není moc příjemný člověk (to je eufemismus), ale není to proto, že je Slovák. Je to proto, že je to Andrej Babiš.
Navíc jsme vám Andreje Babiše nevnutili, nezvolili jsme vám ho za premiéra. Stejně jako jsme vám nezvolili Miloše Zemana. A u nás v parlamentu fakt komunisti nestrašili ještě třicet let po revoluci.
Rozumějte: důvodů, proč Andreje Babiše nevolit, je spousta. Jejich výčet by zabral dost času a všechny jsou podrobně zdokumentovány. Kdo chce, ví o nich dávno. Ale to, že je Andrej Babiš Slovák, mezi ně nepatří – to je jako říkat, že Stalin byl hrozný, protože byl Gruzínec.
Fascinující postoj Čechů k autům
Legrační je, jak moc jsme u nás přesvědčeni, že je Slovensko ve skutečnosti krásná země plná šikovných lidí. Je to oblíbená fráze všech našich politiků. I političek. Slovensko je nádherná země plná šikovných lidí, stačí toho jen využít, říkají pořád.
Určitě si totéž myslíte o České republice. Vlastně neznám zemi, která by si to o sobě nemyslela a místo toho uznala, že není nic moc, ani hezká, ani velká, ani zajímavá, ani úspěšná. Opravdu o žádné nevím.
Jenže rozdíly mezi námi přesto existují a některé věci mě upřímně fascinují. Například váš postoj k autům: někdy z něj mám pocit, že ne člověk, ale auto je pánem tvorstva a lidská práva aut jsou nadřazená lidským právům lidí. Dost věcí je u vás považováno za komunismus; například jízdní kola. Zajímavé.
Kromě toho jsem si všiml, že na českém twitteru momentálně zuří generační konflikt. Starší generace obviňuje mladší generaci, že nechce pracovat, že chce všechno zadarmo a že při tom vůbec nemyslí na budoucnost. Mladší generace obviňuje starší generaci, že myslí jen na práci, tím svým kapitalismem spálila planetu a vůbec při tom nemyslela na budoucnost.
Ti první označují ty druhé za komunisty, a ti druzí ty první za boomery. Pokud jsem si dobře všiml, nikdo se ještě s nikým na ničem nedohodl, ale úspěšně se navzájem pozuráželi všichni.
To je v pořádku, protože my na Slovensku vedeme společenské diskuze úplně stejně: nejdřív se navzájem pozurážíme a pak prohlásíme, že nás druhá strana pronásleduje. A zatím jsme se také na ničem nedohodli.
Myslím, že se v mnoha věcech lišíme. Zároveň si myslím, že jsme si v mnoha věcech podobní nebo dokonce stejní. Někdy dokonce víc, než je nám příjemné. Vždyť váš největší vlastenec se narodil v Japonsku a náš velký konzervativec Boris Kollár má dvanáct dětí s deseti manželkami (zhruba, nikdo to neumí spočítat).
Často se smějeme druhému národu přesně za to, co vidíme u sebe. Možná si to ani neuvědomujeme. A pak máme svá specifika: vy auta a my zase Joža Ráže a Igora Timka, za jejichž vývoz se tímto omlouvám.
A mimochodem, s těmi českými turisty v Tatrách je to jen mýtus. Kdysi dávno jsem ty statistiky studoval a napsal jsem o tom článek: v Tatrách neumírá víc Čechů, jen si toho vždycky všimneme, protože si toho všimnout chceme.
Na závěr praktická rada – Gerlachovský štít je ten nalevo s dírou. Lomnický štít je ten víc vpravo s observatoří na vrcholu.
