Článek
Zkratky jsou takový strašidelný zámek českého jazyka. Noční můra těch, kdo se v řeči chtějí spolehnout na systém a pořádek a jít najisto. A to jsme u rodilých mluvčích. Ti, které mezi zkratky hodili do češtiny až později, už se po záchranném kruhu budou natahovat marně.
Protože zkratky si s námi dělají, co chtějí. Ano, drsné zacházení je vzájemné, a začali jsme si my. Pevný bod pravidel, jak se zkratkami jednat, jen tak nenajdete. Zvyklost je tu králem.
Tak například, vládní balíček připomněl, že DPH nebo HDP v minulosti „rostlo“ i „klesalo“, ačkoli jedno je daň a druhé produkt, takže není žádný důvod říkat jim „to“. A přesto se tak zhusta, i v psané řeči médií, děje. Adoptuje se rod poslední hlásky, takže ta daň je hnedle to „há“. Ničemu to zas tak strašně nepřekáží, ale je to hra na náhodu. DPH na knihy je jednou „nulová“, jindy „nulové“.
Taková DNA je chemicky vzato kyselina, nicméně DNA může být „má“ i „mé“, „stejná“ i „stejné“. Rody iniciálových zkratek kolísají, to je jejich důležitá (a dobrodružná) vlastnost.
Pokud se rod zkratky shoduje s obsahem zkratky rozloženým na prvočinitele, žádné zvláštní překvapení se nekoná. Viz třeba to ČVUT a JZD. Nebo ta KSČ, ODS a ČT (jestli instituce odolá agresivnímu střednímu rodu a zůstane i ve zkratce „ta“, záleží i na tom, zda je zkratka běžně zastupitelná původním podstatným jménem – v tomto případě „strana“ a „televize“).
Úplná krása je, když se iniciálová zkratka, která drží původní rod, dá navíc skloňovat a dokonce se podobá typu „Čedok“ nebo „Setuza“. Takže takové IČO podle vzoru slovo klouže češtinou docela hladce.
Dost často je ale potřeba přepínat – to OKD jsou ve skutečnosti ty doly, ta OSA je ten svaz, ten NERV je ta rada, to ČSAD ta doprava, to EKG ten elektrokardiogram atd. To zvládneme. Hlavně, že si rozumíme.
První překážka je za námi. Teď můžeme hádat, jak se ta která zkratka vyslovuje.
Se standardním hláskováním rozhodně nevystačíme. Nejen tam, kde se iniciály mění ve zkratkové slovo: ČEZ nikdo nevysloví [čé-é-zet], OSA není [ó-es-á], ARO se nenazývá [á-er-ó]. Ale i nesklonný ERÚ (Energetický regulační úřad) se říká spíš [erú] než [é-er-ú].
A pak jsou zkratky, kde se trochu záhadným způsobem vžila – ano, červenou vlnovkou si podtrhujeme slovo zvyklost – taková ta dřevní výslovnost hlásek: OSVČ, MF (novinám se neříká [em-ef-dnes], ale [m-f-dnes]), ČNB ([č-n-b], i když důstojnější by bylo [čé-en-bé]), ČMKOS a hovorově i MŽP (Ministerstvo životního prostředí, [m-ž-p]). No a taky samozřejmě [m-d-ž].
Dříve narození vědí: RVHP (rod ženský tu ve zkratce mutoval na rod střední) se vyslovovalo [er-vé-há-pé]. Ovšem nemožné [eř] nás přimělo říkat [v-ř-s-r]. Upřímně, prase aby se v tom vyznalo.
Zatím jsme tu skenovali skoro samé echt tuzemské zkratky. Ovšem s tím, co přichází z ciziny, je to ještě vypečenější.
Nejde o nějaké nesrovnalosti – protože v džungli nic jako srovnalosti z podstaty neexistuje. Ani v té názvoslovné.
Takže určitě nebudeme hrotit, že názvy USA a WHO nepřekládáme, zatímco JAR a OSN ano. Že FBI je sice úřad pro vyšetřování, ale v češtině „ta“. Stejně jako „ta“ KGB znamená v originále komitét čili „ten“ výbor. Vždyť obojí je „ta“ služba, to je správná stopa.
Vyrovnáme se i s tím, že NHL prakticky výhradně hláskujeme česky [en-há-el], kdežto sousední NBA jedině americky [en-bí-ej]. Že Kentucky FC postavíme pěkně do latě a říkáme mu po našem [ká-ef-cé], ale na VIP, BBC ani TGV si už takhle sáhnout netroufáme. Naštěstí.
Záhadná je výslovnost na smetišti hardwaru informačních technologií [aj-tý]. Proč když máme [pí-sí], tak ale ortodoxně [ú-es-bé] a nejspíš také [cé-dé] a [el-cé-dé], a i u DVD je to mezi [dé] a [dý] tak napůl? Tuhle Pandořinu kredenc radši zaklapněme.
Úplně speciální případ představuje zkratka WC, protože, jak informoval bulvární deník The Mirror, spousta Britů netuší, co znamená. A my, kdo na druhé straně kanálu víme své, zase říkáme vodnímu klozetu „to“.
Aby nedošlo k nedorozumění: tohle nemá být nějaký nervózní výpad proti zkratkám, naopak. Jsou – i se svými čtrnáctými komnatami – výsostným projevem jazykové ekonomie, úspornosti ve vyjadřování, což je cosi dalece přesahujícího nejen češtinářské směrnice, ale nás všechny. Ano, zkratkám není nic svaté, a kromě toho Bible je jich plná a zkratka kostel NPM – hádejte, co to znamená – v naší malé zemi uprostřed Evropy úplně běžná.
P. S.: Je to jen otázka konvencí, OMG!
