Komentář: Znásilnili vás? Nehlaste to, vzkazuje stát

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nadzvedl vás titulek? Je přestřelený? Není. Přesně tenhle vzkaz český stát opakovaně na více frontách posílá obětem sexuálního násilí.

Poslední případ, který momentálně hýbe médii, je jen špička ledovce. Otčím celé roky, několikrát týdně, někdy i několikrát denně, znásilňoval nezletilou nevlastní dceru. Původně měl jít sedět na tři roky, ale odvolací soud to zmírnil na podmínku.

Poškozená podle soudního znalce a soudu nemá dlouhodobé následky. Mladá žena si přitom několikrát zkusila sáhnout na život, naposledy nedlouho po zmírňujícím rozsudku.

Křiklavý případ, v němž nejsou žádné pochybnosti o tom, zda se skutky staly a kdo je spáchal. Žádné „bůh ví, jak to celé bylo“. Žádné „třeba si to celé vymyslela“. Krystalicky jasné, prokázané opakované znásilnění nezletilé.

„S ohledem na osobní a majetkové poměry, které nám obžalovaný popsal, jsme došli k závěru, že v této krajní situaci, a je to hraniční případ, je možno ještě poskytnout šanci, aby obžalovaný prokázal, že to jednání bylo zcela mimo jeho běžný způsob života a že se nebude opakovat,“ citoval server Novinky soudkyni zpravodajku Máriu Petrovkovou.

Jinými slovy – soud se výrazně víc ohlížel na to, co bude s pachatelem, než na zničený život mladé ženy.

Bohužel to není ojedinělý soudní exces. Je to kus systémového problému. Zadejte si do vyhledavače „za znásilnění podmínku“, nebudete se stačit divit. Znásilnil několik chlapců – dostal podmínku. Znásilnil pětiletou dceru – dostal podmínku. Trenér znásilnil nezletilou svěřenkyni – dostal podmínku.

Pokud vám to nestačí, podívejte se na stránky Bez trestu. Ale varuju vás, je to ošklivé a depresivní čtení.

Politici – čest výjimkám – od tématu dávají ruce pryč. Aktuální vyjádření ministra spravedlnosti Pavla Blažka je alibismus: Soudy jsou nezávislé, nemůžeme zasahovat. Což by mu člověk možná i věřil, kdyby si nepamatoval, jak aktivní uměl být ministr v kauze brněnských bytů spojené s politiky ODS.

Jsou to navíc politici, kteří mají v rukou legislativu. A už dávno mohli změnit zákony například tak, aby v podobných případech podmínky vůbec padat nemohly.

Vždyť teprve teď, v roce 2024, začínáme projednávat zákon, podle kterého je sex s dítětem automaticky znásilněním a nikoli „jen“ pohlavním zneužitím s nižším trestem. Takže když to dobře půjde, nebudou snad muset za pár let dvanáctileté děti u soudu prokazovat, že ten „sex“ opravdu nechtěly.

A do třetice – pokulhává i podpora od státu při samotném procesu. Oběti znásilnění mají jako zvlášť zranitelné oběti nárok na bezplatnou právní pomoc. Jenže podmínky jsou tak tristní, že už to mnozí advokáti nemohou či nechtějí dělat.

Jednak jsou nízké samotné odměny. Jejich zvýšení sliboval kabinet vyřešit už loni, celá debata se ale zasekla – musí se prý šetřit. Soudy navíc advokátům za jejich služby často nepřiznávají zálohy, samotné platby se opožďují a soudy je také s oblibou krátí – například odmítají některé úkony advokátům proplácet.

Právníků ochotných tuto službu vykonávat proto ubývá a především v některých regionech už se zastoupení shání obtížně.

Zkrátka – ať se na to podíváte z jakékoli strany, jako oběť sexuálního násilí musíte nabýt dojmu, že státu na vás nezáleží, že mu vlastně překážíte. Srdceryvné svědectví znásilněné dívky je toho bolestným důkazem.

Jedinou otázkou zůstává: Jak se dneska může ještě někdo s vážnou tváří ptát, proč oběti sexuálního násilí nic nehlásí?