Článek
Kabinet Petra Fialy našel v energetické firmě ČEZ dojnou krávu, která desítkami miliard korun lepí státní rozpočet. Dobře, to by se ještě dalo pochopit, stát je většinový vlastník, co by si nepřilepšil.
Co už ale pochopit nejde, je hysterická hrůza vládních politiků, kteří jinak sami sebe rádi označují za pravicové, že by na tučných ziscích veřejně obchodované společnosti vydělal také někdo jiný než stát. Konkrétně tedy ostatní akcionáři, kteří dohromady drží 30procentní podíl.
Tu hrůzu lze najít ve slovech i činech.
Nejprve slova – premiér Petr Fiala v rozhovoru pro podcast Crunch minulý týden dokola ujišťoval, že stát nechce okrást či jakkoliv poškodit menšinové akcionáře ČEZ. Ale pak mu to ujelo a prozradil víc ze svého uvažování: „Když mluvíme o menšinových akcionářích, tak si nemůžeme představit drobné střádaly, myšleno pozitivně, ale to jsou často velcí bohatí podnikatelé se stamilionovými majetky.“
To opravdu vyznívá jako silně levicové vidění světa. Nenažraní boháči už mají dost. Jistě, je pravda, že akcie ČEZ drží také pár českých miliardářů nebo velké zahraniční fondy. Ale společně s nimi také 150 tisíc oněch „drobných střádalů“, na které premiér úplně zapomněl.
Energetický kolos prošel kuponovou privatizací, část akcionářů pochází z té doby. Další lidé si akcie ČEZ, které se už 30 let obchodují na pražské Burze cenných papírů, kupovali postupně. Jsou to aktivní „drobní střádalové“, často patrně voliči Fialovy vlády. Lidé, kteří se nechtějí spoléhat jen na stát, vidí energetickou akcii jako jednu z mála alternativ spoření na důchod. Spoléhají na stabilní, pravidelnou a docela slušnou roční dividendu. Tedy výplatu svého podílu na zisku.
Jenže už ani na to se spolehnout nemohou, jak ukazují konkrétní vládní činy. Když na konci března šéfové ČEZ oznámili hospodářské výsledky za rok 2023, na Ministerstvu financí museli jásat, zatímco menšinoví akcionáři buď plakali nebo vztekle bušili do stolu a hrozili žalobami.
Což o to, zisk byl pěkný, druhý největší v historii. Ale rovnou snížený o 30 miliard korun, které si stát z firmy vytáhl na válečné dani. Z těchto peněz minoritní akcionáři lační dividendy nic neuvidí. Stát by si mohl úplně tytéž peníze z ČEZ v klidu vzít přes vysokou dividendu, ale to by se holt musel dělit s ostatními majiteli.
Dalo by se namítnout – proč tak škaredě podezírat pětikoaliční vládu z bezmála komunistických móresů? Vždyť loňský rok byl opravdu těžký, ceny vysoké, takže kabinet prostě uvalil válečnou daň v podobě 60procentní přirážky na nadměrné zisky firem, aby získal peníze na kompenzace vysokých cen elektřiny.
Jenže fakta ukazují něco jiného. Daň z neočekávaných zisků, někdy také zvaná windfall tax, přitekla do státního rozpočtu téměř výhradně ze zisku polostátní firmy ČEZ. Všechny ostatní společnosti, v nichž stát nemá podíl, před daní dokázaly docela snadno uhnout – ať šlo o konkurenční energetiky, banky nebo petrochemický průmysl.
Pak to opravdu jen posiluje dojem, že celá válečná daň byla ušita na míru firmě ČEZ, která od majitelů, tedy Ministerstva financí, které vykonává majoritní akcionářská práva státu, dostala povel nebránit se, neuhýbat, nevymýšlet žádné optimalizace – a platit.
Ačkoliv ceny elektřiny už dávno klesly, tudíž vláda nemusí vynakládat peníze na kompenzace, ministr financí Zbyněk Stanjura ponechal válečnou daň dál v platnosti i pro rok 2024.
Proč máme vybírat mimořádnou daň, když mimořádně výdaje zmizely? Peníze navíc se asi hodí na běžné výdaje a k (nepatrnému) vylepšení deficitního rozpočtu.
Každopádně minoritním akcionářům ČEZ už došla trpělivost. Založili spolek a sepsali petici k ochraně hodnoty jejich akcií. Podezírají vládu, že úmyslně dělá kroky, které mají negativní vliv na hodnotu akcií. Podle nich se chystá zestátnění energetiky, takže stát chce srazit cenu co nejníž, aby při výkupu nemusel menším akcionářům vyplácet moc peněz.
Zní to dost dramaticky, částečně i logicky, ale akcionáři ČEZ spíš trochu přeceňují kabinet, který má spoustu dalších starostí. Není jisté, že by takto sofistikované operace byl vůbec schopen. Všechny ty výroky a přeřeky premiéra a ministrů, kteří ČEZ nejprve už skoro rozdělují a znárodňují, aby to pak zase celé dementovali, jenom ukazují, že si s tak procesně i finančně náročným soustem prostě nevědí rady.
A nelze se jim úplně divit. Energetika celosvětově prochází transformací a nikdo přesně neví, kam se ubírá budoucnost. Na co vsadit, do čeho investovat, z čeho vycouvat. To však ještě neznamená, že pravicová vláda bude jako s hadrem zacházet s lidmi, kteří si koupili pár akcií energetické firmy, protože investici považují za ochranu před inflací nebo přilepšení k penzi.
