Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Slovenské volby (budou 30. září) mají s těmi českými mnoho společného. Jak dopadnou, nevíme. Ale někdo je může dychtivě číst jako předzvěst nebo předtuchu toho, co nás čeká. Anebo jako „dohrávku“ českých prezidentských voleb z letošního ledna. Vždyť Češi nevolili už tři čtvrtě roku! Hrozící abstinenční příznaky jim naštěstí kompenzuje slovenská kampaň. Za přispění současného, minulého, ba i předminulého prezidenta. V rolích zprostředkovatelů.
Favoritem voleb je podle průzkumů Směr Roberta Fica.
Petr Pavel se vyslovil v tom smyslu, že Fico „vyjádřil celou řadu názorů, které odpovídají spíše ruské propagandě než našemu vidění světa“, což, jak prezident správně podotkl, „jsou všechno známé věci“. A nadhodil, že „to by jistě v případě jeho zvolení a získání důvěry do určité míry narušilo i vztahy mezi námi, protože bychom se na některé zásadní věci dívali jinak“.
Volně přeloženo: „Já bych to tedy Ficovi nehodil.“ Ale to všechno jsou známé věci.
Miloš Zeman a Václav Klaus mají oproti Pavlovi tu výhodu, že jsou už soukromníky bez mandátu. A tak rovnou prohlásí: „Já bych to tedy Ficovi hodil.“
Ale je potřeba upřesnit: Miloš Zeman veřejně a hlasitě podporoval Roberta Fica a Směr už v dobách svého prezidentství. Minulá hlava státu se nijak nežinýrovala, například s ohledem na vztahy dvou vysoce spřátelených sousedních zemí a jejich obyvatelstev.
Rok 2014: „Chtěl bych vyjádřit svoji solidaritu a podporu Robertu Ficovi v prezidentských volbách na Slovensku. Zdůrazňuji, že se nijak nevměšuji do slovenských vnitřních věcí,“ pravil Zeman k novinářům na Hradě. Dotaz, jestli výslovná podpora jednoho ze dvou finalistů právě není typickou skutkovou podstatou vměšování, myslím, ani nepadl. Fico pak volby s Andrejem Kiskou prohrál.
Rok 2016: „Možná budu obviněn z vměšování se do slovenských vnitřních záležitostí. Nicméně dovol mi, abych nikoli jako prezident České republiky, ale jako tvůj přítel popřál úspěch straně Směr v nadcházejících volbách,“ děl prezident Zeman. Tentokrát přímo v Bratislavě na konferenci Směru „Sociální demokracie v 21. století – Bez škrtů a blíž k lidem“. Směr pak volby vyhrál.
V prezidentských volbách roku 2019 Fico nekandidoval, ovšem Zeman před druhým kolem přijal v Lánech kandidáta Směru Maroše Šefčoviče, hovořil s ním skoro dvě hodiny a popřál mu úspěch. „Musím říct, že i z tohoto setkání jsem vycítil velmi jasnou podporu pana prezidenta Zemana pro moji kandidaturu a pro to, abych zvítězil ve volbách na post prezidenta Slovenské republiky,“ sdělil Šefčovič. Pak prohrál se Zuzanou Čaputovou. Mimochodem poslední prezidentské volby na Slovensku a v Česku dopadly skoro navlas stejně, a to v poměru 58:42.
Z tohoto stručného výčtu vyplývá, že Pavlovo nynější rozjímání nad potenciálním zhoršením česko-slovenských vztahů je v porovnání s tím, jak před slovenskými volbami intervenoval jeho předchůdce, takové slabě slyšitelné pípnutí.
Protože se ale ozvalo z nesprávné strany, Fico zbystřil a Pavla kritizoval. Pokud prý chtěl dát najevo slovenským voličům, že by česká politická reprezentace zmrazila česko-slovenské vztahy v případě vlády, v níž by byl Směr, tak by to prý byl nepřijatelný zásah do slovenské kampaně. „A to já musím rázně odmítnout,“ hlásí Fico. Pavel nic o zmrazení ani nenaznačil už proto, že za zahraniční politiku odpovídá vláda. Ale chtít po politicích, aby se drželi faktů, když mají pár dní voleb, by bylo naivní všude na světě. Natož u Roberta Fica.
Když ho dříve velebil Zeman, Fico o nějakých zásazích do kampaně ani nehlesl. Kdyby teď býval Pavel dorazil na nějakou akci Progresivního Slovenska, hřímal by Fico o vměšování do slovenských záležitostí od rána do večera. Přitom by šlo v prvním i druhém případě v principu o stejnou událost jako v roce 2016.
Ale to všechno jsou známé věci.
Miloši Zemanovi už dávno otrnulo. Před půldruhým rokem pod tlakem událostí vystřízlivěl z proruské politiky a oznámil Řád Bílého lva pro Volodymyra Zelenského. Dnes už ochotně přitápí pod volební kampaní partaje, která má obrannou smlouvu s USA za „vazalskou“ a nehodlá poslat na Ukrajinu „ani jeden jediný náboj“.
Ale to všechno jsou známé věci.
