Článek
Slůvko „víceméně“ má zvláštní moc. Věta, v níž se objeví, může měnit význam podle potřeby. Její autor či autorka za obsah tak trochu ručí a tak trochu ne. Pravda je někde uprostřed – a jestli je jí více, nebo méně, to už musí posluchač rozluštit sám.
Někdy luštění není tak obtížné. Jako v případě překvapivého způsobu, jakým viceguvernérka Eva Zamrazilová v rozhovoru pro SZ Byznys bilancovala uplynulé inflační roky. Růst cen – jakkoli nebývalý v porovnání s historií i okolním světem – podle ní zas takovou spoušť nenadělal. Protože spolu s cenami prý rostla i hodnota majetku v podobě nemovitostí a finančních aktiv.
„Víceméně ty domácnosti zůstaly na svém,“ říká zástupkyně šéfa centrální banky. Což je hodně zjednodušené a zavádějící hodnocení. Instituci, která za inflaci zodpovídá a v minulých letech se příliš nevyznamenala, by slušela větší pokora.
„Když jsem si srovnala vývoj čistého jmění domácností od roku 2019 do roku 2022, tak mi vyšlo, že inflace činila za tuto dobu nějakých 25 procent a za stejnou dobu se čisté jmění domácností zvýšilo o 29 nebo 30 procent. To znamená, že z toho úhlu pohledu zůstalo reálné bohatství domácností víceméně na svém,“ rozvedla svou úvahu Zamrazilová.
K tomu je ovšem potřeba pár – nebo spíše víc – věcí doříct.
Zaprvé: Jmění domácností je vesměs uložené v nemovitostech, s nimiž málokdo může volně nakládat. Kdo má jen jednu (domov), nebere ji jako příliš likvidní majetek, ze kterého lze inflační škody dorovnat.
Propad kupní síly způsobený inflací je z hlediska skutečné životní úrovně běžné české rodiny daleko významnější. Výdaje domácností klesly v Česku během posledních čtyř let nejvíc v celé EU, a to právě kvůli vysoké inflaci, se kterou mzdy nestačily držet krok. Aneb, jak říká ekonom Michal Šoltés z institutu IDEA: „Co mě zajímá, je nejen to, jaké mají domácnosti po skončení inflačního období bohatství, ale také jak po dobu inflačního období žily.“
Zadruhé: Konec roku 2022, na který se dívá Zamrazilová (protože čerstvější data ke jmění domácností ještě nejsou k dispozici), není pro inventuru správný okamžik. Také loni ceny zboží a služeb dál stoupaly, a to rychleji než mzdy. Naopak trh s nemovitostmi zamrzl (prodalo se jich nejméně od roku 2015) a ceny šly spíše dolů. Možná ne na dobrých adresách v Praze, ale napříč republikou ano.
Zhoršila se tedy jak úroveň příjmů, tak hodnota jmění. I celá ekonomika, měřeno HDP, klesla až loni. Dělat závěry bez posledního roku, kdy problémy probublaly v plné síle, je zavádějící.
Zatřetí: Zamrazilová porovnává jablka s hruškami. Jak říká hlavní ekonom UniCredit Bank Pavel Sobíšek, „použila pro své tvrzení poněkud nešikovný zdroj“. Vývoj inflace se totiž posuzuje klasicky podle indexu spotřebitelských cen, který je sestavený tak, aby zohledňoval obvyklé výdaje domácností. Ceny realit v něm mají jen zhruba desetiprocentní váhu. Naopak v čistém jmění domácností tvoří nemovitosti celých 88 procent.
Nerovnoměrné zastoupení této položky (zvlášť když usekneme datové řady ke konci roku 2022) závěry výrazně vychyluje ve prospěch toho, čemu by Zamrazilová ráda věřila.
Začtvrté: „Existuje taková zvláštní skupina domácností, které se říká wealthy hand-to-mouth. Sice mají nějaké nelikvidní jmění, většinou nemovitost, ale téměř žádné likvidní úspory nebo hotovost. A tak žijí doslova z ruky do huby,“ říká k popisu zdejší reality ekonom Tomáš Dvořák. V Evropě je podle něj takových domácností deset až 15 procent, v Česku – vzhledem k relativně nižší úrovni příjmů a častému bydlení ve vlastním – patrně víc. Přesvědčit tyto rodiny, že zůstaly, jak říká viceguvernérka, „na svém“, se jí jen těžko podaří.
Zapáté: Ostatní jmění je nyní nafouknuté kvůli abnormálně silné tendenci spořit. Na vysokou míru úspor upozorňuje i sama Česká národní banka. I to bilanci zkresluje, přírůstek majetku vypadá větší, než ve skutečnosti je, vzhledem k dočasně odloženým výdajům.
„Úspory rostly, protože část domácností odkládala spotřebu kvůli očekávání horších časů a část odkládala nákup nemovitosti v očekávání poklesu cen či hypotečních sazeb. Při srovnávání s inflací je třeba brát v úvahu jen stávající, nikoli nově tvořená aktiva,“ upozorňuje Sobíšek.
Zašesté: Co je ze všeho nejdůležitější, jmění je ve společnosti rozděleno velmi nerovnoměrně. To se týká především finančního majetku, ale i nemovitostí. Celkové bohatství může statisticky růst, ale o tento vzestup se stará jen malá část populace, která majetek má.
Ostatní se musejí spolehnout jen na příjmy ze svých mezd, degradované inflací. (Což není marxistická stížnost na třídní nerovnost, jen popis situace.) „Když se k vysoké inflaci přidají vysoké úrokové sazby, tak se nůžky rozevřou ještě víc – ti, co mohli spořit a třeba dali peníze jen na spořicí účet, tak nakonec sklidí ovoce. Buď jim inflace ukousla míň, nebo v reálném vyjádření skrze úroky bohatnou,“ přibližuje Dvořák.
Podobně vyhráli ti, kteří stihli koupit nemovitost včas, nejlépe za starší, nízko úročenou hypotéku, a teď ji výhodně pronajímají. Čest jejich prozřetelnosti nebo „klice“. Ale dělat z úspěchu menšiny závěry ohledně celkové ekonomické situace domácností nelze.
Zasedmé: Je také docela možné, že jmění domácností by rostlo tak jako tak, i kdyby inflace nebyla. Byť třeba ne o tolik. „Kdybych už připustil, že diskuze o agregovaném bohatství domácností je smysluplná, tak ta jediná relevantní otázka a to jediné relevantní srovnání není bohatství dnes a v roce 2019. Ale rozdíl mezi dneškem a tím, co by domácnosti měly bez vysoké inflace. Tedy o kolik by bohatství domácností vzrostlo za uplynulé tři roky, pokud bychom inflaci neměli,“ dodává Šoltés. Nemovitosti nebo finanční aktiva podle něj nabíraly na reálné hodnotě i před inflací. Chlácholit se jejich zhodnocením za poslední tři roky a brát to jako odškodnění za zdražovací vlnu tedy opět není úplně fér.
Všechna čest Evě Zamrazilové i centrální bance za to, že po třech divokých letech se letos povedlo dostat inflaci zpět pod kontrolu (byť zpětně víme, že to šlo udělat rychleji a s menšími náklady). Lednové číslo 2,3 procenta je úspěch.
To ale ještě neznamená, že je třeba v rámci oslav bagatelizovat chudnutí Čechů a přepisovat minulost. Češi kvůli inflaci zchudli spíš více než méně. Kouzlení s čísly na tom nic nezmění.
