Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Poslanecká sněmovna v úterý schválila, že voličům zjednoduší život. Nepatrně. Příjemné je hlavně to, že voličský průkaz si bude možné vyřídit na dálku a nebude potřeba pro něj jezdit do místa trvalého pobytu. Kandidáti by zase mohli ocenit, že přihlášku do voleb půjde podat i elektronicky.
Lehkou skepsi budí informace, že kvůli obojímu musí napřed vzniknout centrálně vedený informační systém voleb. Nebyl by to první digitální projekt státu, který by v praxi zakopával o klacky naházené pod nohy jeho vlastními strůjci.
Nemění se česká vymoženost dvoudenních voleb. Pravdu asi mají ti, kdo tvrdí, že nejde o bůhvíjak palčivou záležitost, kvůli které by parlament musel zasedat do kuropění. Zvykli jsme si a na zvyklostech ještě není nic špatného. Tradicionalisté by pro pořádek mohli uznat, že tuhle „vychytávku“, kvůli které se volby až nesnesitelně vlečou, zavedla KSČ, protože si před prvními normalizačními volbami chtěla pojistit dostatečně spektakulární účast (vytvořením časové rezervy, aby byli eventuálně k urnám „dokopáni“ ti, kdo se nedostavili). Čili zas nejde o tradici, na kterou bychom museli být kdovíjak hrdí.
Nejvýznamnější změna, zavedení korespondenční volby, ze zákona vypadla a byla odložena na příště. Program vlády ale hovoří bezpodmínečně: „Zavedeme korespondenční volbu pro Čechy v zahraničí. Usnadníme voličům získávání voličských průkazů a zmodernizujeme správu voleb.“ To druhé (posloupnost naznačuje, že méně důležité) se právě děje. Na to první zbývají vládní koalici necelé dva roky.
„Korespondenční volbu zkrátka prosadíme, to je zásadní priorita pro TOP 09 dlouhodobě. Kdyby opozice neobstruovala každou druhou schůzi, tak bychom se k tomu dostali dřív, ale příští rok to určitě bude priorita číslo jedna.“ (Markéta Pekarová Adamová)
„Dalším krokem musí být možnost korespondenční volby. To jsme slíbili a tenhle slib musíme dodržet, i kdyby nás to mělo stát pár nočních zasedání Sněmovny.“ (Vít Rakušan)
Sebevědomý jazyk programového prohlášení i odhodlané výroky politiků vycházejí z parlamentních počtů: většina 108 hlasů by přece neměla mít vážný problém něco schválit, tím spíš, když to její představitelé nazývají prioritou. Jenže Rakušanův předpoklad, že všechno vyřeší „pár nočních Sněmoven“, se vzhledem k dějinám zápasů o korespondenční volbu zdá poměrně optimistický.
Vláda bude muset zaprvé představit kvalitní návrh a obhájit ho před odbornými námitkami, které existují. Korespondenční volbu mají sice skoro všechny země Evropské unie, ale není to samozřejmost, která se dá spustit lusknutím prstu.
A za druhé, máme-li ji vzít za programové slovo, vláda bude muset ukázat hodně pevnou politickou vůli a výdrž. Protože pro ANO, a zejména pro SPD, je korespondenční volba tabu. Dají se čekat obstrukce s velkým O.
Když tohle všechno promítneme do politického kalendáře a najdeme si v něm volby v roce 2025, je patrné, že vládu tlačí čas. Můžeme se lehce přenést do situace, kdy se ze „zásadní priority“ stane něco, co „už se bohužel nestihne“.
Korespondenční volba by měla být zavedena proto, že je to moderní instrument, který odpovídá životu v 21. století a pomáhá lidem uplatnit aktivní volební právo. Že hlasy ze zahraničí – nejen u nás a nejen na Slovensku – jdou spíš za liberálními než národně-obranářskými partajemi, by nemělo hrát roli. Ale samozřejmě hraje a bude hrát. ANO a SPD umějí počítat a vědí, že tady nestačí hlasovat proti. Zabránit korespondenční volbě je v jejich životním zájmu.
Není to přehnané tvrzení. Ani v případě, že by se korespondenční volba omezila na zahraničí a nezavedla se pro domácí hlasy (jako v Německu, kde poštou naposledy přišlo 47 procent lístků).
Čerstvá matematika slovenských voleb hovoří takto:
V zahraničí byl (korespondenčně) odevzdán zhruba každý padesátý hlas. V těch českých v roce 2021 (s komplikovanou volbou na ambasádách) to byl zhruba každý pětistý.
V zahraničí suverénně vyhrálo Progresivní Slovensko (zhruba každý šestnáctý hlas pro něj byl korespondenční). Celkové výsledky to ale i na Slovensku ovlivnilo jen minimálně.
Kdybychom na české volby 2021 promítli korespondenční volbu „jako teď na Slovensku“, znamenalo by to, že v zahraničí by bývalo neodvolilo 13 tisíc, ale nějakých 103 tisíc lidí. V celku by přibylo by řekněme 90 tisíc hlasů. Ty by v naprosté většině šly za stranami dnešní vládní koalice (v roce 2021 dostaly od zahraničních voličů asi 85 procent). Pro Spolu by to bylo nějakých 30 tisíc hlasů navíc.
Na první pohled jsou to malá čísla, vždyť v roce 2021 se sečetlo přes pět milionů hlasů. Ale rozdíl mezi prvním Spolu a druhým ANO byl jen 35 tisíc hlasů. Šlachtova Přísaha se do Sněmovny nedostala o nějakých 27 tisíc hlasů. O výsledcích, rozdělení mandátů a o jménech poslanců nemusí, ale rozhodně může rozhodovat „každý hlas“. A volba na dálku by do toho promluvila. Už tím, že by ji hojně využívali mladší lidé, kteří v cizině studují nebo pracují.
Korespondenční volba je dobrá věc. Ale realita spíš svádí k domněnce, že spadne pod stůl i v tomto volebním období. A tím pádem možná na hodně dlouho.
