Komentář: Vztek zemědělců je politický artikl. Brusel začíná chápat

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Co chtějí čeští farmáři a kdo za ně mluví, není lehké pochopit. Jinde v Evropě je scéna přehledná. Třeba polští zemědělci společně vystupují proti evropské regulaci a současně dovozu zemědělských komodit ze zemí, které tak přísné podmínky nemají. Především z Ukrajiny. Jejich tažení podporuje jak vicepremiér panující liberální vlády Władysław Kosiniak-Kamysz, tak lídr konzervativní opozice Jarosław Kaczyński. Oba vyzvali k rezignaci eurokomisaře pro zemědělství. Není čemu nerozumět.

Zato u nás aby se v tom koza vyznala. Pondělní demonstraci, která má stovkami traktorů ochromit dopravu v Praze, svolává hnutí My zemědělci. Jeho hlavním požadavkem je odstoupení Česka od evropské Zelené dohody. Dále hnutí žádá státní kontrolu nad cenami energií a potravin.

Od akce těchto „zemědělců“ se distancují všechny tři domácí zemědělské profesní asociace, tedy Agrární komora, Zemědělský svaz a Asociace soukromého zemědělství. Agrární komora, v níž mají hlavní slovo velké zemědělské podniky, ovšem organizuje čtvrteční blokádu hranic ve spolupráci s polskými, slovenskými, maďarskými, litevskými a lotyšskými farmáři. I tady jde o řešení vysokých cen energií, dopady Green Dealu a dovozu zemědělských komodit. Protest míří hlavně na Brusel.

Mezinárodní protest spolupořádaný Agrární komorou podporuje Zemědělský svaz, nikoliv ovšem Asociace soukromého zemědělství, jež zastupuje hlavně malé rodinné firmy. Přidají se prý ale zřejmě ještě další nevládní organizace.

České asociace zároveň dávají i domácí vládě vlastní ultimátum: Chtějí změny ve Strategickém plánu Společné zemědělské politiky, která řeší rozdělování agrodotací. Ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL) slibuje řešení do konce února. Pokud s ním nebudou farmáři spokojeni, hrozí dalšími protestními akcemi.

Asociace zatím chtějí hlavně vyjednávat, hnutí My zemědělci chce být hlavně slyšet.

Koho zastupují zemědělské asociace, je vcelku jasné. Méně jasné je, kdo stojí za radikálním hnutím zemědělců. Vidět jsou dva mluvčí: Prvním je Bohumír Dufek, předseda Asociace samostatných odborů. Ten předloni brojil proti reformě agrodotací a loni proslul poněkud nechutným vystoupením na protivládní demonstraci pořádané stranou PRO Jindřicha Rajchla. Prohlašoval tu, že republiku „vysávají skopčáci“, volal po „likvidaci humusu“ a nátlakových akcích, jež změní českou politiku „po zlém“.

Druhou tváří hnutí zemědělců je Zdeněk Jandejsek, někdejší šéf Agrární komory, majitel zemědělského holdingu Rabbit CZ, skupiny s 12miliardovým obratem a dvěma tisíci zaměstnanci. „Já jsem ale jen mluvčím, ne organizátorem,“ zdůrazňuje byznysmen, který před časem prosazoval povinné kvóty na české potraviny v obchodech. Tedy omezení volného trhu. Tedy opatření, které by náramně vyhovovalo velkým domácím potravinářům, ale vedlo by k růstu cen a snížení nabídky na pultech.

Kromě odboráře Dufka a agropodnikatele Jandejska je mezi organizátory pondělní demonstrace skupina protivládních či protiukrajinských aktivistů, jak na sociální síti X detailně rozklíčoval bloger Dan Černohorský.

Hnutí My zemědělci s vládou nejedná už proto, že by to bylo zbytečné. Žádá totiž, aby Česká republika okamžitě odstoupila od Green Dealu. „Požadujeme, aby tento požadavek byl odsouhlasen na zasedání vlády 21. 2. 2024 a 26. 2. 2024 předán v Bruselu na zasedání rady ministrů. Teprve potom lze mluvit o dalších požadavcích,“ řekl Jandejsek tento týden pro Parlamentní listy.

Požadavek je zcela nereálný. Zříci se závazků Green Dealu, k nimž se Česko přihlásilo před pěti lety za vlády Andreje Babiše, by znamenalo odchod ze společného evropského trhu s vážnými následky pro celou českou ekonomiku. To může vláda těžko ze dne na den splnit na přání jednoho nepříliš průhledného hnutí. Jandejsek to tak nevidí: „Stejné požadavky do Bruselu přijdou i z jiných zemí, nijak by nás to nepoškodilo,“ tvrdí. Je to iluze, takhle to v Evropě zatím nechodí.

Mezi hnutím My zemědělci a zbytkem agrární reprezentace v Česku je zřetelná dělicí čára. Ale i mezi Agrární komorou, Zemědělským svazem a Asociací soukromého zemědělství je pnutí. Všichni tlačí na změny dotační politiky, ovšem s protichůdnými zájmy.

Vláda Petra Fialy loni reformovala dotační systém tak, aby pomohl malým podnikům na úkor větších. Malých rodinných farem je u nás z celkového počtu nejvíc – skoro dvě třetiny. Jenomže obhospodařují pouze šest procent půdy a na chovu hospodářských zvířat se podílejí čtyřmi procenty.

Většina produkce leží na velkých a středně velkých farmách. Hlavně pro ty střední je současný systém nevýhodný. Přispívá k tomu, že je u nás dnes nebývalé množství farem na prodej, řada jich likviduje chovy nebo kácí sady. Že je dopad na segment středně velkých farem při struktuře českého zemědělství problém, přiznává i ministr Výborný.

Zemědělská sdružení se pochopitelně staví k reformě každé po svém: Asociace soukromého zemědělství ji chválí a žádá navíc ještě zastropování dotací, jež by postihlo největší hráče. Agrární komora chce návrat k předloňskému stavu, Zemědělský svaz vlastní změny podmínek.

V jednom se ale všichni zástupci agrobyznysu shodnou: Největším problémem je podle nich zpřísňující „zelená“ regulace, která přichází v době zvýšených cen energií, hnojiv a pohonných hmot. A v době, kdy Evropa zrušila cla na základní zemědělské komodity pro Ukrajinu. Do Evropy tak proudí ukrajinské obilí či řepka, jejíž producenti nemusejí dodržovat přísné evropské standardy a mají nižší náklady.

Evropská komise zároveň vyjednává obchodní dohodu s latinskoamerickým sdružením Mercosur. To by dál zvedlo do Evropy dovoz od producentů s nižšími náklady. Komodit je přebytek, výkupní ceny klesají, agrárníci hrozí pálením neprodejné pšenice – jako za velké hospodářské krize. Evropou se šíří jejich protesty.

Politici začínají chápat, že budou muset reagovat. Premiér Fiala řekl, že není možné, aby do Evropy proudily zemědělské výrobky ze zemí, kde není tak přísná regulace. V Bruselu se začíná drolit zemědělská část Green Dealu i bez ultimát českých aktivistů.

Evropská komise nedávno zmírnila zelené standardy pro obdělávání půdy – zmenšila procento polí, jež musí letos farmáři nechat ležet ladem. Změkčuje pravidla pro strukturu pěstovaných plodin. Stáhla legislativní návrh, podle něhož měli pěstitelé do roku 2030 snížit na polovinu aplikaci pesticidů.

Minulý týden Komise oznámila nový seznam klimatických cílů do roku 2040. Doporučuje v něm sice zrychlit snižování emisí, z návrhu ale zmizely nástroje, jimiž má k poklesu přispět zemědělství. Komise prostě raději přestává mluvit o tom, co mají farmáři v zájmu Green Dealu obětovat – nejspíš i proto, aby nepopuzovala před červnovými eurovolbami.

Nakolik bruselské couvání oslabí nástup antisystémových protestních sil, podobných těm, jaké stojí za hnutím My zemědělci, není jasné. Po zemědělcích se mohou začít ozývat hutníci nebo výrobci stavebních hmot, jejichž byznys v části Unie ohrožuje drahá elektřina. Průmyslníci začínají hlásit přesuny výroby ze střední Evropy do lokalit, kde mají nižší náklady.

Toho všeho nebude těžké se politicky chopit úplně stejně jako nespokojenosti agrárníků. A tak se nedá vyloučit, že Brusel zavelí k dalším ústupkům. První výsledky boje o Green Deal a budoucnost evropské politiky uvidíme po eurovolbách letos v létě.