Komentář: Von der Leyenová prosadila svou. Radují se Rumuni, Dánové a Slováci

Kdo dosud pochyboval, že předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová má dost odvahy, aby se postavila šéfům členských států, poznal svůj omyl. Nejpozději ve chvíli, když zveřejnila jména členů nové Evropské komise.

Mohlo to být jasné už o víkendu, když donutila francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, aby vyměnil svého kandidáta na post komisaře pro průmysl, bývalého evropského komisaře Thierryho Bretona. Podle médií mu uškodilo, že von der Leyenovou v posledních měsících často kritizoval.

Je pravda, že německá předsedkyně komise nedonutila vlády členských států, aby aspoň polovina z nich navrhla ženské komisařky. Na poslední chvíli sice přesvědčila Rumuny a Slovince, aby nominací kandidátek vylepšili bilanci, přesto se musí spokojit s tím, že v nové sedmadvacetičlenné komisi budou mít ženy pouze jedenáct postů.

Úder však vrátila tím, že sedmičlenné předsednictvo komise obsadila pěti ženami, mimo jiné právě z Rumunska. Všem svým místopředsedům přitom na rozdíl od dřívějška přidělila konkrétní agendu, od zahraničí přes ochranu hospodářské soutěže a vzdělávání až po digitalizaci a obranu.

Za hlavního vítěze při sestavování komise ovšem mohou být považováni Slováci, jejichž kandidát, zkušený bruselský byrokrat Maroš Šefčovič, bude mít na starost zahraniční obchod, tedy klíčovou pozici v časech, kdy bude Evropská unie nahrazovat účast ve Světové obchodní organizaci dvoustrannými dohodami s hlavními obchodními partnery. Zřejmě ještě důležitější transformaci energetiky dostane na starost Dan Jorgensen, reprezentant Dánska, tedy země, která pokročila nejdále v přechodu na obnovitelné zdroje.

Čechy sotva utěší, že za hlavního konkurenta obou zmíněných vítězů byl považován jejich člověk, tedy Jozef Síkela, o kterém ještě před týdnem informoval bruselský deník Politico, že „jeho hvězda stoupá“. Bankéř a energetik nedostal ani další z celkem sedmi ekonomických postů, místo toho bude v roli komisaře pro mezinárodní partnerství dohlížet na rozvojovou pomoc pro země třetího světa a pomáhat jim v boji s chudobou.

Teprve se ukáže, jestli bude mít jeho pozice větší váhu než v případě nejslabších resortů, pro rybolov, mládež, Středomoří nebo zdravotnictví, které dostanou na starost komisaři z nejmenších zemí Kypru a Malty, respektive Chorvatska a v Bruselu neoblíbeného Maďarska.

Přes veškeré zákulisní spory nešla von der Leyenová tak daleko, aby silní evropští hráči nedostali, na co mají nárok, tedy Francouzi svůj obvyklý průmysl, Italové sociální oblast a Poláci rozpočet. Stěžovat si na staronovou předsedkyni nebudou ani Rakušané nebo Řekové, kteří požadovali a dostali kontrolu nad migrací, resp. dopravou, Lucemburčané mohou být spokojeni se zemědělstvím a Irové se spravedlností.

„Předsedkyně von der Leyenová vede Evropu do propasti.“ Zhruba takovými výrazy reagovali na rezolutní postup staronové předsedkyně někteří bruselští diplomati a zákonodárci, které však případ bývalého komisaře Bretona poučil, že je lepší nesvěřovat médiím svá jména.

Na druhé straně není přinejmenším pochyb, že Evropa ve svém čele potřebuje rozhodnou političku či politika, pokud chce naplnit ambiciózní plány, které von der Leyenová rovněž v úterý představila. Zopakovala přitom zhruba stejné teze, jaké v analýze „Budoucnost evropské konkurenceschopnosti“ před dvěma týdny publikoval bývalý šéf Evropské centrální banky Mario Draghi. Komise pod rázným vedením von der Leyenové se musí v příštích pěti letech stát lídrem pokud možno zelené transformace evropské ekonomiky, která by pomohla obnovit prosperitu a obstát v konkurenci Číny i Spojených států, a tím přispěla k udržení evropského sociálního státu na současné úrovni.