Komentář: Vládní balíček sahá do kapes živnostníků. Špatně

Konsolidační opatření vlády Petra Fialy se dotýkají mnoha oblastí, přičemž v některých – například v oblasti dotací – dodnes vůbec nevíme, jak budou jejich dopady vypadat. Jinde začíná být o něco jasněji. Například tam, kde se vládní snaha dát dohromady důchodový systém a veřejné finance dotkne živnostníků.

Už v květnu, když ministři své úsporné snahy představovali, bylo zřejmé, že živnostníci jásat nebudou. Ostatně o jejich nedostatečném podílu na příjmech státu, především na sociálním pojistném, z nějž se vyplácejí důchody, se mluví dlouhá léta.

Někdy zcela pitomě, jako když se v roce 2013 stínový sociálnědemokratický ministr Jan Mládek neudržel a utrousil něco o parazitech. Někdy rozumněji s oporou ve tvrdších datech. Milion aktivních OSVČ představuje necelou pětinu české pracovní síly, jejich podíl na vybraném sociálním pojistném byl ovšem v roce 2022 pouhých 5,6 procenta.

Vláda se v zájmu vylepšení bilance důchodového systému rozhodla sáhnout i do živnostnických kapes a v rámci konsolidačního balíčku navrhuje několik změn. Tou nejdůležitější je postupné zvýšení minimálního sociálního pojistného zhruba o 60 procent během tří let – zatímco letos je minimální odvod tohoto pojistného 2944 korun měsíčně, za tři roky by měl každý živnostník přispívat do důchodového systému nejméně 4710 korunami.

Ale spíš to bude víc, protože tento údaj vychází z dnešní průměrné mzdy, přičemž je pravděpodobné, že nominální průměrná mzda se za tři roky zvýší. A minimální pojistné se počítá z minimálního vyměřovacího základu, který se dnes určuje jako 25 procent průměrné mzdy. Podle vládního balíčku by měl tento podíl stoupnout v následujících třech letech (vždy po pěti procentních bodech) na 40 procent.

To se citelně dotkne přibližně 60 procent všech OSVČ – tolik jich dnes odvádí minimální pojistné. Živnostníkům, kteří platí na sociálních odvodech více než minimum, se podle vládního návrhu také zvýší základ pro výpočet pojistného, a to z dnešních 50 na 55 procent účetního zisku (tedy rozdílu mezi příjmy a náklady). A připlatí si i živnostníci v režimu paušální daně, protože jejich odvod se počítá jako minimální odvod navýšený o 15 procent, takže dnes by v takovém režimu činila sociálněpojistná složka paušální daně 5416 korun namísto platných 3385.

Ekonom Filip Pertold z think-tanku IDEA a sociolog Daniel Prokop z agentury PAQ Research podrobili vládní návrh zkoumání, z čehož vzešla zajímavá studie. Ta upozorňuje na to, že dopady chystané vládní úpravy na různé typy živnostníků jsou velmi nerovnoměrné. Přičemž nejvíce bity budou ty OSVČ, které mají spíše nižší příjem a zároveň vysoké náklady.

Autoři studie upozorňují, že mnoho živnostníků účtuje prostřednictvím takzvaných výdajových paušálů. To znamená, že namísto nutnosti vést účetnictví a sledovat skutečné náklady na podnikání si malí živnostníci mohou vypočítat náklady paušálně, nejčastěji jako 60 nebo 80 procent příjmů podle toho, jaké profesi se věnují. Tyto paušály se vztahují jak na živnostníky, jejichž reálné náklady mohou být skutečně podobně vysoké (řemeslníci nakupující materiál pro svou práci), tak i na mnoho kancelářských profesí, k jejichž výkonu obvykle postačí notebook, případně tiskárna, takže skutečné náklady jsou mnohem nižší.

Studie zkoumá dopady vládních změn na dva modelové živnostníky – oba využívají 60procentní paušál, ale jeden ve skutečnosti potřebuje k dosažení výdělku 50 procent svých příjmů (vysokonákladová OSVČ, například umělecký kovář), zatímco druhý jen 10 procent (nízkonákladová OSVČ, klasicky kancelářská profese, například účetní poradci).

Při stejných tržbách mají oba tito živnostníci stejný účetní zisk (tržby minus 60 procent, tedy při ročních tržbách jeden milion korun mají oba účetní zisk 400 tisíc korun), ovšem reálný zisk se diametrálně liší (při ročních tržbách jeden milion korun činí reálný zisk vysokonákladové OSVČ 500 tisíc, zatímco nízkonákladová OSVČ reálně vydělá 900 tisíc korun). Ovšem pojistné, odvozené od účetního zisku, zaplatí obě stejné.

Autoři studie dospěli k závěru, že systém sociálních odvodů je dnes a bude i po vládních změnách významně výhodnější pro nízkonákladové OSVČ, zejména pokud mají vysoké příjmy. Modelový vysokonákladový živnostník s ročními tržbami 500 tisíc korun dnes zaplatí na sociálním pojistném 15 procent svého reálného zisku. Nízkonákladový živnostník se stejnými tržbami zaplatí zhruba sedm procent. Pro srovnání – zaměstnanec zaplatí 22 procent ze své superhrubé mzdy (nákladů práce), ať vydělá, kolik chce.

Vládní změna tuto distorzi podporuje a u nižších příjmových skupin OSVČ ještě zvýrazňuje, jak je vidět z grafu, který je součástí studie.

Pertold a Prokop nabízejí ve své práci dvě alternativní úpravy sociálních odvodů OSVČ, které by degresi (chudší odvádějí vyšší procento příjmu než bohatší) výrazně zmírnily. Není ale jisté, zda jim vláda bude naslouchat, ačkoli Prokop je členem NERV a Pertold působí jako poradce na Ministerstvu práce a sociálních věcí.

Ono totiž především není úplně jasné, proč vláda vlastně k úpravě odvodů pro živnostníky sáhla. Je pravda, že po úpravách se sice trochu zvýší podíl OSVČ na financování důchodového systému a na chvíli vzrostou jeho příjmy. Živnostníci ale při vyšších odvodech zároveň – samozřejmě – získají nárok na vyšší důchod, takže finanční efekt v důchodovém systému je jen krátkodobý.

Zvýšení minimálních důchodů pro ty, kteří dlouhodobě odvádějí minimální pojistné, byl hlavní argument, s nímž ministři úpravu pojistného prezentovali. A skutečně existuje naděje, že vyšší důchody pro živnostníky uleví i státnímu rozpočtu, protože ten nebude muset almužny plynoucí z minimálních odvodů doplácet dalšími sociálními dávkami. Jak velký ale bude tento efekt, je dnes prakticky nemožné spočítat.

Tady ovšem narážíme na bolest velkého a nepříliš přehledného vládního balíku opatření, který se vydává za konsolidační, ale ve skutečnosti obsahuje pestrou směs opatření včetně těch, která mají na veřejné finance neutrální, nebo dokonce negativní dopad.

Pokud chce vláda „jen“ zařídit, aby živnostníci v penzi neživořili a nemuseli čerpat další dávky, jde její návrh správným směrem – s výhradou nerovnoměrného dopadu na různé skupiny OSVČ. Zároveň ale neřeší jiné, možná zásadnější bolesti českého živnostnictví s mnohem větším dopadem na veřejné finance.

Česko, které je průmyslovou ekonomikou s relativně malým podílem služeb, má zároveň jeden z nejvyšších počtů OSVČ v Evropě. Že je příčinou tohoto paradoxu fenomén švarcsystému, tedy fakticky nelegálního zaměstnávání „na živnosťák“ nebo „na fakturu“, je veřejným tajemstvím. Tento problém, který šetří mzdové náklady firmám, ale připravuje veřejné finance o miliardové příjmy, Česko dlouhodobě řešit neumí a zřejmě ani nechce.

Naopak Fialova vláda nastavila prostředí, které je přímo pozvánkou do švarcsystému. Na jedné straně rozšířením paušální daně a zachováváním velkorysých výdajových paušálů. A na druhé vysokými zaměstnaneckými odvody, které podle navrženého balíčku vzrostou o dalších 0,6 procentního bodu na nemocenském pojištění.

S tímto problémem aktuální úprava sociálních odvodů pro OSVČ nic neudělá. Motivace pracovat „na fakturu“ v čistě zaměstnanecké pozici bude možná vlivem vyšších odvodů o malinký fous menší, ale ve srovnání s odvody ze superhrubé mzdy pořád po čertech velká – jak pro pracovníky, tak pro firmy.

Dokud se propast mezi odvodovým zatížením zaměstnaneckých a živnostenských příjmů alespoň o něco nezúží (zavřít ji z mnoha dobrých důvodů nelze), zůstane Česko zemí švarcsystému plnou podnikatelů, kteří nepodnikají.