Článek
Poslaneckou sněmovnu čeká příští týden mimořádná schůze. Jediný bod jejího programu se jmenuje „Bezpečnostní hrozby pro Českou republiku“.
Zní to dramaticky, že? Skoro jako by někde vyplavaly na povrch další Vrbětice nebo třeba na Ukrajině došlo k nějakému zásadnímu posunu, který významně zvýšil rizika plynoucí z konfliktu pro naši zem.
Ve skutečnosti je schůze svolána proto, že předseda opoziční strany poslal vulgární interní pracovní e-mail na špatnou adresu.
Mimořádných schůzí zažila Sněmovna v tomto období desítky. Stal se z nich hojně užívaný nástroj nejen vlády, když potřebovala protlačit nějaký důležitý zákon, ale i opozice, která jednání o programu mimořádné schůze (který obvykle není schválen) využívá k řečnickým cvičením svých představitelů s přednostními právy.
Nadužívání mimořádných schůzí lze snadno ilustrovat na tvrdých datech.
Schůze věnovaná nešikovnosti Andreje Babiše při práci s mailem bude mít pořadové číslo 97, přičemž od ustavující schůze této Poslanecké sněmovny uplynuly dva roky a čtyři měsíce.
Zatímco v minulém volebním období se 97. schůze konala počátkem dubna 2021, tedy tři a půl roku po ustavení Sněmovny (nebo půl roku před dalšími sněmovními volbami, chcete-li). Závěr tohoto období byl ovšem (hlavně kvůli covidu) dost divoký, takže počítadlo schůzí se nakonec v říjnu zastavilo až na číslici 120. To je zatím rekord, ale vzhledem k nastavenému tempu se zdá, že ho hravě překonáme.
A ještě o jedno volební období dříve, v letech 2013 až 2017, se 97. schůze vůbec nekonala! Poslancům, považte, stačilo k fungování v celém čtyřletém volebním období pouhých 61 schůzí.
Podrobnějším výpočtům toho, kolik času poslanci na řádných a mimořádných schůzích prosedí, se ostatně nedávno věnovali kolegové dataři. Vybočení z normálu nastaveného v několika minulých obdobích je víc než patrné.
Trochu neobvyklé je, že schůzi o „bezpečnostních hrozbách“, která se nepochybně stane další mnohahodinovou přehlídkou izolovaných exaltovaných řečnických vystoupení bez jakéhokoli sdělení nebo potřeby předstírat politickou diskuzi, svolávají vládní poslanci. Ne že by vláda nemohla tento institut využívat, ale dosud to dělala spíše ve chvílích, kdy chtěla navzdory opozičním obstrukcím schválit nějaký zákon – změny ve valorizacích penzí například.
Mimořádné schůze bez ambice legislativního výstupu byly dosud doménou opozice. Ona to občas přece jenom vysílá televize, dá se tam plamenně řečnit a z plamenného řečnění vytvářet dobrý materiál na sociální sítě, kde se fanouškům pochlubíte, jak jste to vládě nandali. A ještě to můžete vydávat za „důležitou debatu“, jejímž prostřednictvím zdůrazňujete zájmy svých voličů.
Normálně k tomuto účelu sloužívaly interpelace na premiéra a ministry, ale ty vlastně nikoho moc nezajímají. Pravidelné čtvrtky nad nimi tráví jen největší fajnšmekři mezi pozorovateli politiky, poslanci při nich mají časový limit na vystoupení a jsou pravidly nuceni ptát se na konkrétní věci.
To mimořádná schůze v sobě má pořád to slovo „mimořádná“, což zní dramaticky, i když už jste takových schůzí za dva roky od voleb svolali asi čtyřicet. A navíc na ní můžete, máte-li přednostní právo, na hlavu vlády nasypat libovolné množství kritiky na zcela libovolné téma ve zcela libovolném čase.
Je paradoxní, že tenhle nástroj dotáhlo k dokonalosti zrovna hnutí Andreje Babiše, jenž jinak proslul tím, že Sněmovnu považuje za žvanírnu, v níž se nic kloudného nedělá. Ale na druhé straně proč ne – opozice má omezené prostředky k ovlivňování politiky, a má-li dojem, že zrovna tímto způsobem zaujme své voliče, naplňuje své svaté právo.
Proč ale schůzi, která zcela zjevně skončí neplodnou exhibicí volených zástupců všech stran, svolává vláda, je záhada.
Chce-li přesvědčovat své voliče o tom, že Andrej Babiš je bezpečnostní hrozbou pro Česko, což je teze dost přitažená za vlasy, ale nešť, má k tomu mnoho jiných možností a komunikačních kanálů.
Možná je to naivní představa, ale dalo by se předpokládat, že vládní voliči patrně od „své“ vládní většiny jaksi z podstaty očekávají spíš činnost, hmatatelné kroky a výsledky. Nikoli dětinské kopírování opoziční taktiky a zablokování Sněmovny na další nekonečné hodiny. Ale máme zaplaťpánbůh demokracii a parlamentní svobodu, takže každý se může svobodně znemožnit právě tak, jak zrovna uzná za vhodné.
