Komentář: Ve stínu války a recese. Kdo vyléčí nemocného muže Evropy?

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Titulky německých deníků plní už několik týdnů čísla masivního propouštění v průmyslových závodech. Ty trpí vysokými cenami energií a nízkou poptávkou po svých produktech. Jedno z hlavních předvolebních témat v Německu je tak jasné: ekonomika.

Druhé téma je podobně zřejmé: válka na Ukrajině. Už v předvolebním módu na sebe kancléř Olaf Scholz nedávno upozornil kritizovaným telefonátem s Vladimirem Putinem. Nedlouho poté navštívil Ukrajinu, kde ujistil o stabilitě německé podpory.

Nejsilnější opoziční frakce CDU/CSU se chce zaměřit přesně na tato dvě témata. Výchozí pozici má k tomu snadnou. Může kritizovat doposud vládnoucí semaforovou koalici, která je nejméně oblíbenou vládou v novodobé historii Německa. Za tři měsíce se však priority, které u voličů rozhodnou, mohou ještě proměnit.

Slabou stránkou konzervativní CDU/CSU je především to, že se roky k sociálním otázkám a tématům trhu práce téměř nevyjadřuje. Když už tomu tak je, tak nanejvýš obecně. Jen málokdy totiž dosáhne shody mezi svými zaměstnaneckými a zaměstnavatelskými křídly. Řada témat tak je u CDU/CSU diskutována vágně, ať už jde o důchody nebo kolektivní pracovní smlouvy.

Přestože by v těchto tématech tak mohla mít německá sociální demokracie konkurenční výhodu, v průzkumech se to neprojevuje. Strana je příliš spojená se semaforovou koalicí a Scholzem, jehož pověst je silně poškozena neustálými spory ve vládě.

Dle nejnovějšího průzkumu má opoziční CDU/CSU před ostatními stranami jasný náskok. V parlamentních volbách by dosáhla 32 procent, následována krajně-pravicovou AfD s 18 procenty a SPD s 15 procenty. Zelení by získali 12 procent a Spojenectví Sahry Wagenknechtové pět procent. Strana Levice (čtyři procenta) a FDP (tři procenta) by se do Spolkového sněmu pravděpodobně nedostaly.

Znovunastartování ekonomiky a rušení zákonů, které během tří let semaforová koalice prosadila – to je nyní priorita CDU/CSU při komunikaci navenek.

Ven už prosákl seznam prvních projektů semaforové koalice, o nichž se bude po volbách diskutovat – od veřejností nenáviděného energetického zákona přes legalizaci konopí až po sociální podporu v nezaměstnanosti, tzv. Bürgergeld.

Lídr strany Friedrich Merz, autor knihy „Mějte odvahu mít více kapitalismu“, slibuje, že omezí sociální dávky, subvence a zjednoduší daňový systém. Sociální demokraté a strana Zelených naopak hlásají spíše politiku investic a státních subvencí. Jedním z klíčových témat pak bude dluhová brzda, která byla jednou z rozbušek vládní krize.

Volební kampaň SPD je primárně namířena proti Merzovi. Sociální demokraté si jsou vědomi toho, že kancléřský kandidát CDU/CSU je vznětlivý, u části obyvatel (především u žen) není oblíben a nechá se snadno vyprovokovat k často populistickým výpadům. Scholz se tak ve své rétorice nyní soustředí především na jednu věc, která ho jasně odlišuje jak od Merze, tak od kancléřského kandidáta Zelených Roberta Habecka: svou politiku vůči Ukrajině.

Zatímco tradičně jsou německé volby soustředěné především na vnitropolitická témata, v letošním předčasném případě by tomu mohlo být jinak. Společně s lednovým návratem Donalda Trumpa do Bílého domu přesně v době horké fáze volební kampaně a spolu s pokračující válkou na Ukrajině by zahraničně-politická témata mohla veřejnou debatu značně ovlivnit.

Trump oznámil, že jakmile se ujme úřadu, zavede dovozní cla. Je možné, že se to dříve či později dotkne i Evropy a Německa, a zůstává otázkou, kdo z kancléřských kandidátů na to bude schopen lépe zareagovat. Scholz má z vládních funkcí zkušenosti, z čehož by v kampani mohl těžit. Na druhé straně Friedrich Merz jako dlouhodobě zapřisáhlý transatlantický politik nyní prohlašuje, že bude na rozdíl od Scholze schopný dosáhnout s budoucím americkým prezidentem dohody –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a to nejen v otázce hospodářství, ale i tématu války na Ukrajině.

Scholz se dlouhodobě inscenuje do role „mírového kancléře“. Sám pro popis svých postojů nejčastěji používá slovo rozvážnost. Zdůrazňuje sice finanční ochotu pomoci Ukrajině, zároveň ale trvá na svém odmítání dodávek střel Taurus a staví se také proti tomu, aby Ukrajina měla mít možnost útočit německými zbraněmi na cíle uvnitř Ruska. Tímto postojem tak sociální demokracie jako jediná z mainstreamových stran následuje linii, která se podobá AfD a BSW. Takovouto rétorikou se snaží oslovit voliče především ve východních spolkových zemích.

Scholz se však nyní musí snažit, aby sociální demokracii v preferencích nepřeskočili Zelení a on tak naprosto nezmizel jako irelevantní z veřejné debaty. Strana Zelených si sice po třech neúspěšných volbách ve východním Německu nevede o moc lépe, ale s obměnou ve vedení se alespoň snaží signalizovat změnu. Kancléřský kandidát a ministr hospodářství Robert Habeck dokázal, že i po veřejností nenáviděném energetickém zákoně dokáže oslovit nové členy, a preference Zelených na rozdíl od zbývajících dvou stran koalice lehce rostou. Habeckovým úkolem je nyní přesvědčit o svém kurzu nejen voliče, ale i levé křídlo strany, jehož část se od Zelených odštěpila.

Robert Habeck sází na rétorickou strategii, podle níž se strana Zelených v semaforové koalici chovala jako „ta dospělá“ snažící se o kompromis. Právě umění kompromisu jako by se z německé politiky ztrácelo, a to přestože právě v čase politické fragmentace bude stále důležitější.

Třebaže Scholzova SPD ve všech směrech ztrácí, strana a její kancléřský kandidát stále mohou překvapit. Nebylo by to poprvé. V roce 2021 Scholz dokázal využít chyb svých politických protivníků – především vnitřní stranické krize CDU/CSU po odchodu Angely Merkelové. Před třemi lety tak Scholz dokázal překvapit, když sám sebe stylizoval do role „stabilní a klidného“ kandidáta a tím pádem prototypového pokračovatele exkancléřky.

Volby proto velmi pravděpodobně rozhodne to, kdo z trojice Merz, Scholz a Habeck udělá více chyb, jak jich budou schopni zbylí kandidáti využít a v neposlední řadě také jak je zvládnou komunikovat na veřejnost. Právě neschopnost komunikace a vysvětlovaní bývá Scholzovi dlouhodobě vyčítána.

Z větší perspektivy je však nutné vidět i fakt, že téměř jistě bude nutné, aby minimálně dvě ze tří mainstreamových demokratických stran byly schopné kompromisu a dokázaly společně vládnout, aniž by vnitřními spory dále přispívaly k politické roztříštěnosti, rozčarování a nedůvěře v politické strany.

Nejpravděpodobnějším scénářem jsou totiž právě koalice CDU/CSU s SPD či Zelenými. Právě vzhledem k velkému odporu CDU a především její sesterské odnože CSU k Zeleným je spíše možná takzvaná velká koalice, tedy spojení konzervativců a sociálních demokratů. Po vyostřené volební kampani je tak pravděpodobné, že právě tito protivníci si k sobě budou muset najít společnou cestu. Jen už asi bez Scholze, pro kterého by v případě vládní účasti jiné než kancléřské křeslo bylo jen stěží představitelné.