Článek
Petr Fiala na druhý svátek vánoční promluvil k občanům. Úřadující předseda české vlády něco takového podnikl zřejmě poprvé v historii. Byly časy, kdy premiéři na přelomu roku v televizi s projevy nevystupovali, respektive jen poskytovali celostátním stanicím novoroční či bilanční rozhovory. Ale teprve Andrej Babiš měl 1. ledna 2020 skutečný novoroční projev, kde si položil otázku „Dokážeme se radovat z toho, že se nám tak daří?“. (Zbývaly dva měsíce, než dorazila pandemie covidu-19.)
Protože na Nový rok 2024 bude mluvit prezident Pavel, Fiala se rozhodl přestoupit na vánoční termín. Je to tedy obráceně než v uplynulých deseti letech, kdy pod stromečkem zahovořil Miloš Zeman.
Vánoční projev premiéra je ale sám o sobě ještě diskutabilnější žánr než řeč hlavy státu. Dá se na něj nahlížet dvojím způsobem.
Zaprvé, předseda vlády je - v naprosté většině případů - stranický politik, který vzešel z ohně volebních zápasů a ustavičně se do nich vrací. To se pochopitelně nemůže nepromítnout do toho, co a proč lidem říká z obrazovky. Je sporné, jestli má své poselství - takto napřímo, bez konfrontace s otázkami nebo argumenty - doručovat divákům a posluchačům právě ve vánočním čase klidu a ztišení.
Že se Fiala a jeho kabinet podle průzkumů momentálně těší ani ne pětinové důvěře obyvatelstva, je přitom vedlejší. Pochyby by vyvstávaly u jakéhokoli premiéra: Nemá si to nechat na jindy?
Ale zadruhé, dá se také uznat, že i stranický politik u moci pokládá jednoduše za slušnost popřát lidem pokoj a zdraví, poděkovat jim za jejich úsilí a dobré skutky, a letos je navíc povzbudit v tom, jak se vyrovnávají s tragédií na pražské univerzitě. Vždyť je to teprve pár dní.
Tohle jsou zase důvody, proč dává vánoční projev smysl.
Fiala namíchal řeč ze sváteční důstojnosti a politiky. Cenné bylo, že dal najevo porozumění: „Nebylo to lehké období, nebylo snadné pro nikoho a ani pro vládu. … Mnohem těžší však bylo toto období pro vás, pro občany naší země.“ A také: „Vnímáme všechnu tu nejistotu, nepohodlí, složité životní situace, únavu a obavu z toho, co přijde. A chtěl bych vám poděkovat za to, že jste se s tím vším dokázali vyrovnat.“
Cenné je to proto, že nějaký přibližný pocit „spolu to zvládneme“ jednoduše země potřebuje pořád, i za běžnějšího provozu, než byla první covidová vlna, kdy tohle heslo vlálo u Kramářovy vily nad Prahou.
A cenné je to, tady už jsme zase po uši v politice, i kvůli potenciální „nápravě škod po Nutelle“. Video, která zná snad každý (a určitě víc lidí než vánoční projev), se právem interpretovalo jako symbol premiérova odtržení od zkušeností a starostí lidu. Když teď Fiala výslovně zdůrazňuje, že vláda trable občanů chápe, je jistě sám rád, že u toho nemusí prezentovat obsah nákupního vozíku, a stojí na pro něj mnohem pevnější půdě. Pokračovat v komunikačním módu Nutella by neprospělo nikomu.
Po empatické bilanci nelehkého údobí Petr Fiala v druhé části projevu přepnul do stavu naděje - která, jak vyplynulo ze stručného výčtu, spočívá víceméně v čistě materiálních statcích. Může politik na prahu volebního roku mluvit jinak? Asi těžko. Máme to slyšet ve vánočním projevu? Asi úplně ne.
„Naděje“ v tomto podání není vlastně nic jiného než babišovské „bude líp“. Pokles inflace. Skončí zdražování. Budeme rekordně investovat. Digitalizace. „Ještě nikdy se v naší zemi nestavělo a nedokončovalo tolik dálnic a silnic.“
„V roce 2024 deficit veřejných financí poklesne díky ozdravnému balíčku a dalším rozhodnutím naší vlády výrazně pod tři procenta hrubého domácího produktu, což je obecně uznávaná hranice dobrého hospodaření státu.“ Fiala sice svátečně spolkl termín „maastrichtská kritéria“. Ale je skutečně potřeba na Vánoce takovou proklamací rozdělovat naslouchající část společnosti? Právo pochválit se nemůže premiérovi nikdo brát, ale patří to ke dni?
Shrnuto: vánoční projev premiéra? V letošním, tragédií poznamenaném čase, spíš ano. Má se z toho stát každoroční tradice? Spíš ne. Protože takový projev nutně obsahuje premiérovu stranickou agendu, která část lidí nutně musí rozčilovat. Výsledkem vždycky bude projev-hybrid, oscilující mezi nadčasovým a politickým. A obsahující i důraz na záležitosti, které lidi nespojují, ale rozdělují. Jako je názor na práci a výsledky vlády nebo na to, do čeho má investovat.
P. S.: Premiér by ale i ve vánočním poselství mohl překvapovat něčím lidsky osobitým. Letos například tím, kdyby občany poprosil, ať si dobře rozmyslí, jestli jim vážně ke konci roku stojí za to pálit všechny ty petardy a rachejtle jako vždycky.
