Článek
Dohoda, která by mohla odvrátit hrozbu prosincového kolapsu zdravotní péče, se zjevně nijak zvlášť nepřiblížila. Bylo to jasné, už když se v pátek na tiskové konferenci po jednání ministrů zdravotnictví a práce s mladými doktory objevili jen Vlastimil Válek s Marianem Jurečkou. Později vyšlo najevo, že členové kabinetu zástupce Sekce mladých lékařů České lékařské komory na tiskovku vůbec nepozvali a raději prezentovali výsledky jednání bez nich.
To je nejen nedůstojná habaďůra, ale především známka toho, že průběh jednání není hladký. Potvrdilo se to i v úterý, kdy vystoupili mladí doktoři společně s odboráři a zopakovali své požadavky s výhrůžkou, že by se do protestu mohly zapojit také zdravotní sestry. Je nějaká šance, že v prosinci poběží poskytování zdravotní péče alespoň tak, jak jsme v poslední době zvyklí? To je otázka k nezaplacení.
Obě strany sporu zatím drží (něco jako) pokerové tváře.
Ministr Válek přislíbil urychlený návrat k původnímu znění zákoníku práce tak, aby znovu umožňoval jen 416 hodin přesčasové práce ročně místo aktuálně platných 832 hodin.
K tomu přidal bizarní divadélko, když předstíral, že se snaží vyjednávat v Bruselu výjimku, která by umožnila zavést legální 24hodinové služby. Vzápětí se ukázalo, že žádná taková výjimka není potřeba a že jediné, co tyto služby zakazuje, je česká národní zákonná úprava. Po tomto zjištění vyhlásil Válek slavné bruselské vítězství a úpravu „čtyřiadvacítek“ lékařům také slíbil. Od té chvíle se tváří, že víc udělat nelze.
Lékaři se těmito gesty nenechali obměkčit, protest odvolat nehodlají a dál se dožadují zásadního zvýšení tabulkových platů a vytvoření systému kontrol pracovních podmínek v nemocnicích. Ale také přesného paragrafového znění úprav zákoníku práce, aby se nestalo – což by klidně mohlo – že po legalizaci 24hodinových směn budou lékaři pracovat stejně jako dosud, ale za méně peněz. Přesné znění akutní „novely novely“ jim Vlastimil Válek slíbil v pondělí, leč nedodal je.
Prostor pro dohodu nepochybně existuje, ale její dosažení bude, jako vždycky, vyžadovat ústupky na obou stranách. Některé požadavky lékařů (platy, změna přístupu inspektorátu práce) nejsou do prosince splnitelné, takže se bude nutné smířit s přísliby.
S tím má ovšem český lékařský stav neblahou zkušenost starou víc než deset let. Memorandum, které na začátku roku 2011 ukončilo protest Děkujeme, odcházíme, jich obsahovalo celou řadu. Kvůli následným politickým turbulencím zůstaly sliby jen na papíře.
Mezi oběma stranami i kvůli těmto zkušenostem panuje dost silná nedůvěra. Nutno říci, že Vlastimil Válek nedělá mnoho pro to, aby tyto příkopy zahrabal. Kromě zmíněné tiskové konference, na niž lékaře nepozval, a zbytečného tyjátru kolem „vyjednávání v Bruselu“ je tu i jeho tvrzení, že v úhradové vyhlášce na příští rok je 6,8 miliardy na navýšení odměn doktorů. Což zní sice hezky, ale rozhodně to není totéž jako navýšení tabulkových platů. Jednak je rozdělení těchto peněz plně na libovůli nemocničních manažerů a jednak není jisté, jestli taková „mašlička“ na části peněz v úhradové vyhlášce má vůbec nějakou právní váhu.
Válek může celkem efektivně tlačit na odměňování ve fakultních nemocnicích, kde má přímé páky na ředitele, ale v krajských, městských či soukromých nemocnicích se mu (a také lékařům) mohou zcela svobodně vysmát.
Jestliže na začátku prosince skutečně přes šest tisíc lékařů přestane sloužit přesčas, hrozí ve zdravotnictví vážné problémy – ať už nastanou v oblasti urgentní, akutní, nebo plánované péče, to podle toho, jak se s novou situací porovnají jednotlivé nemocniční managementy.
Zodpovědný ministr Válek na tuto hrozbu zatím bohužel reaguje jen vágními přísliby, zbytečným máváním Bruselem, popíráním problémů a nesouvisejícími poznámkami o „vyčleněných penězích“ na lékařské odměny. Jednoduše řečeno, nezdá se, že by své mladé a naštvané lékařské kolegy vzal jako plnohodnotné partnery v jednání a ve snaze o dosažení kompromisu.
Jestli je to dobrá taktika, se uvidí. Třeba ano. To se ukáže až podle výsledku. Za tento výsledek ovšem – a to je zcela jisté – ponese Válek plnou politickou odpovědnost.
