Komentář: Syner a ODS. Systémová korupce v praxi?

Korupční aféra, kterou nyní sledujeme v Liberci, asi nikoho z místních nepřekvapuje. O úzkém propojení politiky s byznysem se tady mluví a píše desítky roků. Severočeskou metropoli ročenka tuzemských podnikatelů City Invest Czech léta vyhlašovala za nejzkorumpovanější sídlo ze všech 14 krajských měst. Jedinou otázkou zůstávalo, kdy – a jestli vůbec – do věci vstoupí policie.

To se nyní stalo. Veškeré detaily kauzy, v níž je kromě dalších obviněn primátorův náměstek Petr Židek z ODS a šéf stavební firmy Syner Petr Syrovátko, naleznete zde.

Pro lepší pochopení temného libereckého fenoménu se ohlédneme do devadesátek a k přelomu milénia.

A přidržme se pouze klíčových momentů. Tím hlavním bylo (z dnešního pohledu neuvěřitelné) zvolení obchodního ředitele Syneru Jiřího Kittnera primátorem města. Stalo se to v prosinci roku 1999. Kittner uspěl jako kandidát ODS. Což je třeba podtrhnout. Až donedávna byl Liberec téměř bezvýhradně „pravicovým“ městem. Nikde jinde v Česku neměla ODS takovou podporu. Občanští demokraté tady vyhrávali volby bez jakékoli snahy. Takže i instalace Kittnera do pozice primátora byla úplně bezpracná.

Za Kittnerova panování nechalo město v roce 2005 za 900 milionů postavit hokejovou arénu. Jistěže stavěl Syner. Hrají v ní Bílí Tygři. Klub nevlastní nikdo jiný než spolumajitel Syneru Petr Syrovátko. Kruh se uzavřel.

O pět let později dostalo město finální knokaut. Magistrát, stále vedený ODS a Kittnerem, vydal dluhopisy za dvě miliardy. Peníze zmizely do značné míry v konsolidaci dluhů, jež přinesla stavba arény pro hokejisty Syneru. Město vedle přívlastku „nejzkorumpovanější“ získalo i další – „nejzadluženější“.

Od té doby se jedno z historicky nejbohatších a nejprogresivnějších tuzemských sídel  z pohledávek nevyhrabalo. S výjimkou marginálních investic nemá peníze vůbec na nic.

Sama politická reprezentace na magistrátu se navíc prostřednictvím Židka a Syneru, jak vyplývá z policejních dokumentů, snaží bránit případnému rozvoji. Brzdí a zastavuje projekty, které Syner považuje za konkurenční nebo ze kterých by nic neměl.

Liberec upadá a stává se nicotným. Z Kittnerovy éry nyní zbývá splatit zhruba 800 milionů korun. Celková dluhová zátěž činí 1,2 miliardy. To je dluh ve výši třetiny ročního rozpočtu. Před 15 lety roční příjmy města dokonce přesahoval.

Na kvalitě života to pociťují všichni obyvatelé. Právě tahle radikální nespravedlnost, kvůli níž malá parta lidí nesmyslně bohatne na úkor zbytku společnosti, je asi tím nejhorším, co s sebou systémová korupce přináší. Právě tenhle termín se v souvislosti s Libercem používá.

Někdejší dlouholetý liberecký novinář a dnešní náměstek primátora Ivan Langr (STAN) tak dokonce pojmenoval svou rigorózní práci: Systémová korupce v Liberci. Jak ji řešit?

Langr se zaměřil na období let 1998 až 2010, které bylo rámováno vládou ODS. Jeho text je až fyzicky nepříjemný.

Zaměřil se na rozdělování veřejných městských zakázek. Zjednodušeně lze výsledek jeho bádání shrnout do poznatku, že soutěže byly v Liberci vypisovány na míru vybraným, dokola se opakujícím firmám.

Nerovný přístup, píše Langr, se jasně ukázal při přípravách sportovních areálů na Ještědu a ve Vesci před Mistrovstvím světa v klasickém lyžování v roce 2009. Také po této akci dodnes zůstaly dluhy a padl nespočet žalob na organizátory. Liberec podle Langra opakovaně oslovoval pouze pět firem, které si rozdělily všechny zakázky. Syner dostal čtyři.

Z protokolů Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) vyplynulo, že při přípravě šampionátu získala Syrovátkova firma ze státních dotací bezmála půl miliardy korun. Nejvyšší kontrolní úřad to ostře kritizoval.

Kontroloři také zjistili, že město předem rozdělilo stavební práce na dvě části tak, že od sebe oddělilo stavby v areálu ve Vesci a na Ještědu. Tím vznikl prostor pro zcela novou zakázku – na koordinaci rozdělených staveb. „V důsledku tohoto rozdělení byl větší počet akcí realizován různými zhotoviteli ve stejném časovém období,“ píše se v protokolu NKÚ, „což si následně vyžádalo další náklady v celkové výši 14 958 300 korun na koordinaci stavebních prací.“ „Koordinátorem“ byl samozřejmě Syner a jeho bývalá dceřiná společnost Investorsko inženýrská, kterou vlastnil člen ODS. Firmy si takto lehce přišly každá na více než sedm milionů korun.

Exnáměstek primátora Jaromír Baxa v Langrově vědecké publikaci tvrdí,  že „se lidem a skupinám okolo Syneru podařilo ovládnout proces přípravy strategických rozhodnutí, následně vytvořit takový systém, kdy příprava těch stavebních zakázek potom, co se rozhodne, jakým směrem se vydá, proběhne ve firmách, které dlouhodobě spolupracují na stavebních zakázkách tady v Liberci, budou to řešit firmy dělající stavební dozor, které jsou dlouhodobě zapojené tady v Liberci, budou to řešit právní firmy, které dlouhodobě spolupracují, které připravují jak výběrové řízení, tak smlouvy tak, aby se do výběrových řízení nepřihlásil dostatečně velký počet firem, nebo aby se případně ty firmy mohly vyloučit.“

Což se, jakkoli je to příšerné, nakonec ukazuje jako to nejmenší. Langr cituje zdroje, podle nichž se celá stavba „městské“ hokejové arény nesla plně v režii Syneru. Politici jen rozdávali autogramy na lejstra připravená ve stavební firmě. Jeden z libereckých politiků popsal pro Langrovu práci přípravy projektu na radnici v letech 2002 a 2003 následovně: „Co se týče arény, jednoznačně to byl výtvor Syneru, protože ten v podstatě nosil ty materiály na radnici dá se říct připravené. A tam už jenom docházelo k tomu jejich schvalování. Nevybavuji si vůbec nic, kde by bylo nějaké jednání, kde by se jednalo o koncepci té věci přímo na radnici. To bylo prostě připravené a takto servírováno už jako hotová záležitost.“

Aby vše klaplo, pozval Syner liberecké politiky na výlet do USA. Na něm si prohlédli tamní arény a v roce 2003 stavbu odhlasovali. Stavěl – pochopitelně – Syner. Když pak město hledalo provozovatele arény, vyhrál Syner. Ročně teď Syner za provoz celého areálu dostává od města 15 milionů korun.

„Je to zhruba totéž, jako kdybyste si vysnili pěkný dům, postavili si ho sami za peníze města, zdarma v něm bydleli a ještě dostávali peníze na to, že se o něj budete starat,“ uvedl před časem ekonomický novinář Jan Sůra, který se klientelismem v Liberci roky soustavně zabýval.

Fascinující je svědectví Karla Vacka, byvšího majitele společnosti Snowhill, jež na přelomu let 2005 a 2006 usilovala o pronájem městského lyžařského areálu Ještěd. Popsal, že se v čase vyjednávání o své investici kromě tehdejšího primátora Kittnera musel sejít i se Syrovátkem, a to přímo v sídle Syneru.

„Bylo mi řečeno, že pokud chci v Liberci něco dělat, tak se s ním musím domluvit. (…) Zprvu jsem si myslel, že to je pohádka. První jednání pro mě bylo velmi zajímavé. Nikdy jsem se nesetkal s tím, aby se sešli tři lidé – primátor, šéf stavební firmy, která s lyžováním nemá nic společného, a investor. Bylo to zvláštní, myslel jsem, že to byla nějaká sranda, nebyly to rozhodně hovory o Ještědu. (…) V podstatě o tom, že je potřeba dát peníze do hokeje. Především mluvili hlavně o sobě, jak jsou mocní a že všechno, co je v Liberci dobrého, je díky nim, že umí sehnat peníze atd. (…) Já vůbec nevěděl, kam jdu. Nesešli jsme se na radnici, ale v Syneru. Kýval jsem hlavou a bylo mi to jedno, nepřikládal jsem tomu velký význam. Myslel jsem, že když uděláme dobrou práci a vytvoříme dobrou nabídku, tak to bude jednoduchá věc. Považoval jsem tu návštěvu za formalitu,“ popsal Vacek svou zkušenost.

Mohli bychom takto pokračovat ještě opravdu dlouho. Kittner a Syner samozřejmě vždy vše popřeli. A když už firmě teklo do základů, přišla spása. Jako v případě ostudy s nelegálně získanou evropskou dotací. Za Syner ji uhasil tehdejší ministr financí Andrej Babiš. Příznačné je, že hlavní roli v případu – stejně jako v kauze Agrofertu a Čapího hnízda – hrál fakt, že Syner dostal miliony určené jen pro malé a střední firmy, což dotovaný podnik spadající do velké skupiny firem nesplňoval.

Média, která o skandálech psala, se Syner pokoušel umlčet žalobami. Jako dlouholetý vedoucí liberecké redakce MF Dnes jsem byl několikrát svědčit u soudu. Firma po mém tehdejším německém vydavateli chtěla vysoké miliony. Syner nakonec vždy žaloby stáhl nebo pře prohrál. Přesto to bylo nepříjemné.

Co si z toho všeho odnést?  „Občané si sami musí hlídat, co za své daně dostávají. A na úrovni komunální politiky to je reálně možné,“ říkal před lety Radim Bureš, tehdejší programový ředitel Transparency International.

Bohužel se pletl. Liberečtí voliči se poučili. V posledních komunálních volbách v roce 2022 dostala ODS kandidující společně se Sportovci, ať už je to kdokoliv, jen necelých deset procent. A přestože by bez občanských demokratů vítězní Starostové v klidu a pohodě složili pevnou koalici, přizvali je do vlády – konkrétně dnes stíhaného Židka. Přitom spousta lidí volila Starosty právě jako barikádu proti návratu starých pořádků.

Nehodlám tady vyzývat k ignorování voleb, chraň bůh. Přesto je poctivé si upřímně říci, že je liberecký příběh mimořádně frustrující. A že na obzoru, zdá se, není nic, co by zabránilo jeho opakování.