Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Mohlo by to vypadat jako zajímavý pokus o puč uvnitř největší české odborové centrály. Ještě minulý týden před jednáním tripartity šéf Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula sebevědomě hlásil, že s jeho členstvím je všechno v pořádku, aby v pondělí před polednem zjistil, že už v čele odborů nestojí. Jenže k naplnění definice mocenského převratu tady příliš mnoho věcí chybí.
Předně neznáme žádný důvod, proč by si relevantní část odborářů měla najednou myslet, že je Středula nemá nadále vést. Před necelými dvěma roky, na konci dubna 2022, byl Středula potřetí v řadě zvolen do čela ČMKOS – bez protikandidáta, s podporou víc než 88 procent delegátů sjezdu. Bylo to sice o 10 procentních bodů méně než v roce 2018, ale pořád je to po čertech silná podpora. A žádný viditelný alternativní politický proud se od té doby neobjevil.
Další věcí, která aktuální odborářské epizodě chybí do definice puče, je jasný vyzyvatel. Je pravděpodobné, že dopis o zániku Středulova členství, s nímž před několika týdny přišli novináři z Blesku, unikl z Odborového svazu KOVO. Tedy Středulovy mateřské organizace a také nejmocnějšího svazu, z něhož pocházeli tři poslední odboroví bossové - kromě Středuly i Milan Štěch a Jaroslav Zavadil.
Nicméně předseda OS KOVO Roman Ďurčo vypadá z celé kauzy mimořádně nešťastně. A ačkoli by byl vcelku logickým nástupcem, rozhodně popírá, že by se chtěl za tři týdny na mimořádném sjezdu otřesenému Středulovi postavit. Nehlásí se ani nikdo jiný. A tři týdny do sjezdu jsou na zformování věrohodné alternativy opravdu šibeniční termín.
Ne, tohle nejspíš nebude žádná velká mocenská hra. Mnohem pravděpodobněji v tuto chvíli vypadá vysvětlení samotného Středuly, který mluví o vlastní chybě a „lajdáctví“. Pět měsíců neplatil členské příspěvky. Proto jeho členství v listopadu zaniklo. Pokusil se příspěvky doplatit, ale pozdě.
Proto někde mezi listopadem a polovinou prosince přestal být Středula – poprvé od listopadu 1989 – odborářem. Znovu přijat do své organizace byl podle Blesku 14. prosince. Jenže během několikadenní „mezery“ zanikl jeho mandát předsedy ČMKOS. A pouhým znovupřijetím se mandát nejvyššího předáka neobnoví - to může udělat jen sjezd centrály.
Právě na tom se také shodla pondělní schůzka vedení konfederace - ne že by Středulu odvolala, to může rovněž jenom sjezd. Vedení se zkrátka shodlo na tom, že už se nebude snažit zamést aféru pod koberec a na rovinu přizná, že od loňského listopadu ČMKOS předsedu nemá. To ovšem znamená, že všechno, co Středula v tomto období udělal, a především administrativně přikryl z pozice šéfa ČMKOS, může být zpochybněno.
Přinejmenším v tuto chvíli se zdá nejpravděpodobnější, že za tři týdny na mimořádném sjezdu se Středula do čela centrály vrátí. Asi u toho tentokrát nebude velkolepá laserová a taneční show, jak bylo jinak za jeho předsednictví zvykem, naopak se dá čekat snaha udělat to pokud možno nenápadně, aby se na tuhle ostudu co nejrychleji zapomnělo.
Protože i když to (asi) není puč, ostuda je to tedy fakt mimořádná. Že šéf odborů, který jinak mistruje vládu i opozici při každé příležitosti, nezaplatí příspěvky a nechá se kvůli opomenutí vyloučit z vlastní organizace, to by působilo prkenně i ve scénáři satirického pořadu.
Pro odbory, které se za současné vlády snaží uchovat a posílit svůj vliv ve veřejném prostoru, je to obrovská reputační rána. Více než čtvrt roku je fakticky reprezentoval „falešný předák“, muž, který mandát předsedy nejsilnější odborové centrály de iure neměl. I kdyby se podařilo zachránit všechny dodavatelské smlouvy, evropské spolupráce či mezinárodní projekty, které Středula za čtvrt roku svého „falešného“ předsednictví podepsal, pořád je to strašný průšvih. A jednoznačné oslabení odborářské pozice na všech dalších jednáních.
Už proto je vlastně dost nevkusné, že se Středula hodlá o post odborového bosse znovu ucházet. Takováhle ostuda by měla být pro soudného veřejného činitele dostatečným důvodem stáhnout se do ústraní a přenechat prostor někomu, kdo podobnou klauniádu na krku nemá. Leč personální kapacity odborové centrály nejsou neomezené, nikdo srovnatelně známý a na veřejném kolbišti obratný není na obzoru, takže jestli Středulovi nezabrání v kandidatuře stud, jeho pozice se nadále jeví jako velmi silná.
