Komentář: Stavební náhubek. Zákon umlčel námitky

Není nic zvláštního na tom, když zákon odchází z parlamentu v jiné podobě, než v jaké tam jako návrh přišel. Od toho koneckonců delegáti v zákonodárném sboru jsou.

Někdy ale míra zásahů překvapí. Extrém nastal u liniového zákona, schváleného minulý týden. Když norma na jaře putovala z vlády do Sněmovny, šlo o nekonfliktní text o rozsahu 17 tisíc znaků. Na konci – jak spočítal senátor Martin Krsek, který měl téma na starosti jako zpravodaj – je text sedmkrát delší. Znaků je skoro 120 tisíc.

Tak velký skok nepamatují ani veteráni parlamentního provozu. A nejde jen o počet písmenek. Výsledný dokument mění 17 zákonů a přináší principiální změny v povolování velkých dopravních a energetických staveb. Senátem prošel těsně, ale beze změny, od prezidenta se vzhledem k malému rozruchu v této věci nečekají námitky. Takže od ledna začíná nový režim.

Jeho podstatu výstižně shrnul senátor ODS Rostislav Koštial: u strategických projektů podle něj jde o to „čelit vynalézavým odpůrcům všeho druhu“. Strategické je podle zákona leccos, od dálnic a železničních tratí přes plynovody a elektrárny až po ložiska lithia, pískovny či nové kamenolomy, bez kterých podle příznivců změn nepůjde stavbaře zásobovat.

Úpravy prošly po konzultaci s příslušnými ministerstvy a za podpory vlády. Ale zrychleně přes poslanecké pozměňovací návrhy. To je vzhledem k důležitosti obsahu zarážející (zpravodaj za STAN Ondřej Lochman mluví o „jednom z největších zákonů v tomto volebním období“), z hlediska taktiky jde ale o účelný krok. Odpadá psaní důvodové zprávy, posudek legislativní rady vlády i připomínkové řízení napříč orgány státní správy.

Poslanecké zásahy se navíc na veřejnost dostanou až na poslední chvíli, takže je menší čas na zformování případného odporu a větší šance na úspěch.

V budování infrastruktury Česko, jak známo, nepatří mezi premianty, na potřebě zrychlit panuje široká shoda. V Senátu zákon prošel jen o tři hlasy, ale ve Sněmovně předtím došlo k neobvyklé souhře napříč všemi stranami a nikdo nebyl proti. Což je překvapení vzhledem k nákladům, které „turbonovela“ bude mít na ty, kdo se v okolí plánovaných staveb ocitnou.

Názornou ukázkou je nový režim u těžby. Změna vypadá jako lehká právní finesa, ale fakticky jde o podstatnou věc. Ložiska strategického významu bude nově vybírat vláda, a to formou „nařízení“, nikoli „opatření obecné povahy“, jak je u zásahů do území obvyklé. Nepoběží tím pádem standardní správní řízení, ve kterém mohou veřejnost či obce vznášet námitky, úřady se s nimi musí vypořádat a pak je i musí obhájit před soudem, jsou-li stěžovatelé důslední. Místo toho vláda zapíchne prst do mapy a pozemky nad ložiskem vyvlastní.

Osobní zkušenost má v tomto ohledu senátor za STAN Marek Ošťádal z obce Náklo u Olomouce, proslulé bohatými ložisky štěrku. Jako starosta dříve těžaře úspěšně tlačil ke kompromisům skrz obecní vlastnictví pozemků, bez nichž těžbu nešlo rozšiřovat. „Obce ztratí svou jedinou páku,“ říká senátor k novým pravidlům. Ty připodobňuje ke komunismu, proto zkoušel příslušnou pasáž v Senátu opravit, ale v časové tísni prý nestihl svůj podnět sepsat tak, aby zafungoval, a tak ho nakonec stáhl.

Až v Senátu také vyšlo najevo, že paragrafy o vyvlastňování se na těžební pozemky rozšiřují bez užitečné klauzule o ceně. Dnes má majitel zkonfiskovaných ploch nárok na osminásobek tržní ceny. Tato praxe byla zavedena před osmi lety u dopravních staveb ze dvou důvodů – ze slušnosti, aby vlastníci měli férově vynahrazen zásah do vlastnických práv, a pragmaticky, aby nekladli následnými žalobami odpor. „Ptala jsem se na to na výboru a bylo mi řečeno, že to tam ministerstvo průmyslu nechtělo,“ přibližuje lidovecká senátorka Jitka Seitlová, která na chybějící pasáž o osminásobku u těžby upozornila jako první.

Speciální povolovací režim budou mít kromě strategických ložisek surovin také stavby potřebné pro energetickou bezpečnost, kde podle nově schválených paragrafů „není přípustné odvolání“, bude-li jednou stavební záměr povolen. Sem nově spadají jaderné elektrárny, ale i volně vymezený okruh souvisejících staveb včetně „nezbytné dopravní infrastruktury“ nebo „skladů vyhořelého paliva“. Proti návrhu se ozval senátor Krsek, ale s tím, že nově přidané paragrafy se do zákona promítly natolik komplexně, že „ani za ochotné pomoci senátních legislativců“ nebyl schopen připravit včas návrh na jejich zpětné odebrání.

Velké zjednodušení povolovacích procedur nastává i u dopravních staveb, kde potřebnou změnu navrhl sám ministr dopravy Martin Kupka z ODS – ovšem nikoli jako ministr přes svůj aparát a se všemi náležitostmi standardního legislativního procesu, ale opět až na poslední chvíli jako poslanec. I tady jde o laicky nepostřehnutelnou technikálii, takzvaný „dílčí rozvojový plán“ pro projekty typu chystaných vysokorychlostních železnic, kde plánování naráží na velký odpor podél budoucích tratí.

Slůvko „dílčí“ je podstatné v tom, že končí dosavadní vize, kdy nové železniční koridory měly být do krajiny umístěny v rámci celostátního územního plánu, aby se zásah do území posoudil komplexně – třeba proto, zda zábor tolika hektarů půdy v celostátním měřítku stojí za to anebo zda nová trať vedoucí paralelně s dálnicí (která už v „dílčím“ územním plánu nebude vidět) nezatíží některé regiony až příliš. „Takové pojetí zcela popírá podstatu územního plánování,“ stojí v posudku ke Kupkově návrhu od advokátů Pavla Douchy a Jana Plška vypracovaném pro obec Košice u Kutné Hory, kde už Správa železnic v létě avizovala záměr provádět průzkumné vrty.

„Kdyby se vysokorychlostní tratě posuzovaly všechny naráz i s existujícími dálnicemi, možná bychom dospěli k závěru, že naše země pak už bude tak rozřezaná a prostupnost území tak malá, že celá síť už je nepřijatelná,“ upozorňuje Petr Svoboda z Katedry práva životního prostředí Právnické fakulty UK. Podle něj je dílčí plán jen „salámovou metodou“, aby cena za nové tratě nevypadala tak velká a vynikly jen jejich přínosy.

Vše, co bylo schváleno, má – jak už bylo řečeno – podporu vlády i opozice. Nejspíš s kalkulem, že poptávka po odšpuntování velkých staveb je velká, takže účel světí prostředky a procedurální zkratky budou odpuštěny. Nestandardní způsob schvalování ale ukazuje, že vládní politici coby iniciátoři změn buď neměli s přípravou a obhajobou trpělivost, nebo – právem – neměli čisté svědomí ohledně obsahu. Anebo obojí, což je u „jednoho z největších zákonů v tomto volebním období“ tristní bilance.