Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Slovensko se pod vedením Roberta Fica mění v zahraniční politice, ale také uvnitř.
Změna trestních sazeb, která se měla dotknout Ficových blízkých lidí a konaly se kvůli ní demonstrace, je podle všeho prozatím mrtvá. Jenže zrušení speciální prokuratury, kvůli kterému se také konaly demonstrace, je skutečností.
Koaliční politici teď zcela otevřeně mluví o ovládnutí veřejnoprávní televize, která by podle nich měla být objektivní. Objektivitou přitom myslí, že by měla informovat v souladu s vládními doktrínami.
Titíž koaliční politici – a zejména Robert Fico – navíc systematicky a agresivně vystupují proti novinářské obci jako takové. S některými novináři a televizemi se vůbec nebaví, místo toho se pravidelně objevují v „alternativních“ médiích. Systém splynul s antisystémem.
Novináři a hlavně novinářky běžně dostávají výhrůžky zabitím a už se nad tím ani nepozastavují. Kdybych se jen já sám rozhodl řešit jenom ty, které jsem dostal za poslední týden, vytížil bych policii na několik dní. Jedna z nejznámějších slovenských novinářek Zuzana Kovačič Hanzelová minulý týden informovala, že ji na ulici napadl neznámý muž a že se na nějaký čas stahuje z veřejného života.
Zmiňuji to, abych nějak narychlo vykreslil atmosféru, která na Slovensku panuje. Dominuje agresivita, mnoho lidí se bojí pronásledování, cítí strach a bezmoc. No a v takové situaci napsala článek Kristína Tormová.
Už je to tady
Kristína Tormová je slovenská herečka, moderátorka a spisovatelka s velkým „výtlakem“ na sociálních sítích. Velmi zjednodušeně řečeno áčková celebrita, která se zároveň netají svými společenskými a politickými postoji a moderuje opoziční mítinky.
Před několika dny tato žena ve své pravidelné rubrice na portálu Aktuality.sk uveřejnila text pod názvem Jsem brýlatá. V úryvku, který zveřejnila i na sociálních sítích, se psalo například toto:
„Bylo mi na natáčení zakázáno vzít si do televize, před kameru, brýle. (…) Řekli mi, že buď půjdu bez brýlí, anebo podle všeho končím. Protože prý se moje brýle řeší, chodí podněty… Jaké? Že prý dělám podprahovou kampaň pro Ivana Korčoka.“
Asi víte, že kariérní diplomat Ivan Korčok je opozičním kandidátem na prezidenta. Brýle s okrouhlými obroučkami, jaké Kristína Tormová nosí běžně, jsou skutečně jeho výrazným poznávacím znakem.
Co následovalo? Absolutní většina publika to přečetla tak, že ve veřejnoprávní RTVS vládne cenzura už i v tak absurdní věci, jako jsou brýle. Vždyť od vládních politiků slýcháme, že se veřejnoprávní televizi chystají ovládnout. Vždyť všichni vědí, jaké názory Kristína Tormová má. Takže už je to tady.
Čtěte do konce
Úryvek z článku se začal virálně šířit. Lidé Tormové masově vyjadřovali podporu. Mluvili o návratu komunismu, o ruské cestě. Připomínali Pol Pota a Kambodžu, neboť také Rudí Khmérové nenáviděli brýle. Přidala se i některá média, která informovala – buď doslova, nebo aspoň opisem –, že RTVS přikázala, aby si Tormová sundala brýle.
Ani to nebyl konec. Jelikož brýle jsou výrazným poznávacím znakem Ivana Korčoka, lidé se začali fotit ve svých vlastních brýlích a fotky zveřejňovali na sociálních sítích. Ti, kteří brýle nenosí, si je půjčovali nebo dokreslovali. Už nešlo jen o vyjádření podpory Tormové či Korčokovi, ale i o gesto proti Ficovi.
Poselství bylo jasné: RTVS zakázala brýle, Fico zavádí diktaturu. Na Slovensku je napjatá doba, která mimořádně přeje zkratkám. Bohužel hlavně těm špatným, mylným nebo nepravdivým. Je to opravdu škoda, protože v tomto bodě bych vlastně mohl článek ukončit a všechno by bylo jasné. Jenže pointa naopak teprve přichází.
Dotyčný článek je zpoplatněný a málokdo si jej dočetl do konce. Jen málokdo ho vlastně vůbec otevřel – šířil se hlavně úryvek na sociálních sítích. Proto si také málokdo přečetl, co bylo na úplném konci:
„Na závěr dne jsem se dopátrala, že to prý celé bylo úplně jinak, že nás chtěl jen kdosi, dobrý člověk, chránit, abychom neztratili práci, protože přišel jeden anonymní podnět, v němž stálo, že vypadám jako Korčok…“
No a už vůbec nikdo si nevšiml toho, co Kristína Tormová sama napsala pod svůj původní post na instagramu: „Žádná televize nemá s touto příhodou nic společného.“
Na začátku jsme tedy měli příkaz RTVS. Cenzuru. Tak to lidé pochopili a tak o tom některá média informovala. Lidé se kvůli tomu fotili s brýlemi. Na konci máme nikoli příkaz, ale dobře míněnou radu. A nikoli od RTVS, ale od člověka z externí produkční společnosti. RTVS s tím neměla nic společného, neodehrálo se to ani v jejích prostorách.
Taková verze ale představuje úplně jiný příběh s úplně jiným mobilizačním potenciálem.
Co je horší?
Média, která nepravdivou informaci zveřejnila, ji korigovala, já však nadále cítím velké znechucení. Jsme přece hrdí na to, že se držíme faktů, že nepodléháme emocím. Jsme přesvědčeni, že právě to nás odlišuje od té „druhé strany“. Tady si ale fakta nikdo neověřil a namísto nich zavládla společenská emoce. Už delší dobu jsem přesvědčený, že se od „druhé strany“ zdaleka nelišíme tak, jak si myslíme.
Nikoho neobviňuji, nemyslím si, že se to stalo úmyslně. Ale právě proto je celý obrýlený příběh v první řadě varováním. Na Slovensku je těžká atmosféra, je zde přítomna agresivita, vrátily se obavy, že člověk může přijít o práci i kvůli pitomým brýlím.
V takové situaci se člověk může uchýlit i k autocenzuře: V předstihu si dává pozor, v předstihu myslí na to, co by mohlo představovat problém. Žije ve strachu: Jako ten člověk, který s nápadem na odstranění brýlí přišel.
Kromě toho má celá věc ještě jeden rozměr: Média své zprávy opravila, celé se to vyjasnilo, ale vyjasnění zasáhne mnohem méně lidí než interpretace o cenzuře v RTVS. Platí věta ze známé židovské anekdoty: Pocit zůstal. Celé to bylo jinak, ale umocnil se strach, který byl už předtím přítomný. I když to nebyla pravda.
Co je horší? Strach? To, že ho v sobě aktivně živíme? Autocenzura? Ochota hledat záminku i tam, kde žádná není? Nevím. Ale vím, že Robert Fico má radost.
