Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Po třech letech vyšetřování největší ekologické katastrofy v novodobé historii vynesl Okresní soud ve Vsetíně dost překvapující verdikt. Řeku Bečvu v září 2020 otrávila rožnovská společnost Energoaqua, ale zase tolik bytelných důkazů pro to není, takže to vlastně nebyl trestný čin, ale jen přestupek.
Podle soudkyně není jasné, kdo konkrétně je za havárii odpovědný. Takže ať si pokutu – trest za otravu 40kilometrového úseku řeky – teď určí Česká inspekce životního prostředí. Což je dost legrační, protože právě tato instituce, která jinak ráda „buzeruje“ všemožné podnikatele, v kauze Bečva fatálně selhala. Zrovna v tomto případě, kdy opravdu o něco šlo.
Pochybnosti veřejnosti v ostře sledovaném případu, který dost hýbal i politikou, soudním verdiktem bohužel nezmizely. Spíš naopak. Celé to působí tak, že důkazy nejsou (nebo se ztratily), jenže nějakého viníka najít musíme, ale zas ho nemůžeme tvrdě potrestat.
Existují přitom jen dvě logická vysvětlení, proč celé vyšetřování otrávené řeky smrdí víc než samotná Bečva v září 2020.
Zaprvé: sledujeme neuvěřitelný šlendrián hned v několika institucích, které se případem zabývaly. A že jich bylo, navíc o existenci některých z nich nemá běžný smrtelník potuchy – vodoprávní úřad, správce toku, inspekce životního prostředí, policie, hasiči, státní zastupitelství, soudní znalci…
Tolik lidí, takových odborníků! Těm přece nemůže uniknut ani kapička oleje na hladině, natož ohromné množství prudkého jedu! Navíc v době, kdy hlavně chemické provozy jsou přísně kontrolovány a všude mají umístěna všelijaká online čidla chrlící data a hlídající limity. A vida, stalo se. Co se mohlo pokazit, se pokazilo. Nastal řetězec neuvěřitelných náhod.
K havárii došlo v neděli, takže inspektor životního prostředí nedorazil včas. Hasiči ano, ale těm zas nefungoval mobilní detektor nebezpečných látek. V chaosu se ztratil kbelík s klíčovým vzorkem vody odebraným rybáři, kteří si znečištěné řeky všimli jako první. V jednom protokolu o analýze vzorků v kanalizační výpusti zase chyběly zásadní ukazatele – samozřejmě zrovna ty, které by pomohly zjistit, kdo a čím otrávil řeku.
Pak je tu ještě druhé vysvětlení, kterým žije podezřívavější část veřejnosti. Šlendrián při vyšetřování, jeho protahování, zatajování výsledků nebo pomíjení svědectví rybářů vůbec nejsou důsledkem náhody, lenosti nebo neschopnosti. Naopak. Co když se všichni, policie, žalobce, inspekce nebo soudní znalec, od počátku společně především snažili, aby ani podezření nemohlo padnout na Dezu? Tedy chemičku z koncernu Agrofert tehdejšího premiéra Andreje Babiše.
Zní to jistě šíleně, jenže mnozí se přesně tak chovali. Třeba policie, která si zadala posudek s otázkami jasně směřujícími k usvědčení jediné firmy (právě Energoaqua). A naopak opomíjela analýzy jiných vědců, podle nichž tato teorie odporuje fyzikálním zákonům.
Podezření, že celé vyšetřování jde na ruku vládci, se ještě prohloubilo po odhalení Deníku Referendum: v noci před otravou Bečvy došlo v Deze k havárii, kterou se její vlastník, Babišův Agrofert, původně snažil utajit. A následně ji životní inspekce i policie bagatelizovaly jako „běžnou provozní událost“.
Firmu svého šéfa tehdy mocně hájili poslanci hnutí ANO, když se v Poslanecké sněmovně snažili za každou cenu zabránit ustavení vyšetřovací komise. Nakonec vznikla, viníka sice nenašla, ale aspoň zdokumentovala selhání státních institucí a navrhla změny některých souvisejících zákonů.
Bylo kolem toho hodně emocí, tehdejší ministr životního prostředí Richard Brabec z hnutí ANO dokonce zkolaboval a skončil v nemocnici. Neunesl tlak opozice a kritiku, že kryje svého někdejšího zaměstnavatele, má kolosální střet zájmů a měl by odstoupit.
Dnes už je to bohužel všechno jedno, i když je u moci jiná vláda, která by mohla dát objektivnímu a nezávislému vyšetřování zelenou. Na počátku vyšetřování se udělalo mnoho chyb, jiné věci se naopak neudělaly, ztracené vzorky už nikdo nenajde… Už zkrátka není možné najít zodpovědného viníka. Což potvrdil i pondělní soud.
A zajímá to vlastně vůbec ještě někoho? Kauze se věnuje několik „srdcařů“ z řad rybářů a ochránců přírody, ale zájem politiků – tehdy opozičních, dnes vládních – opadl. Nakonec je to sama Bečva, která jediná má dobrou zprávu. Samoobnovovací schopnost přírody je tak ohromně silná, že už dva roky po šílené havárii byl ekosystém v řece obrozený.
