Článek
Ohromný rozruch vyvolalo propagační video šéfa hnutí STAN a ministra vnitra Víta Rakušana, v němž ve volejbalové šatně svým spoluhráčům oznamuje, že už ho nebaví dělat kompromisy a jen opatrně hrát při zdi.
Jsme v Česku, takže lidé si v první řadě budou z videa utahovat. Kvůli obřím číslům na dresech vpředu, kvůli chlapské šatně bez žen nebo kvůli „přizdihráčství“. Někdo v tom vidí podobnost s Okresním přeborem, někdo s reklamou na pivo. Vznikne jistě spousta parodií podobně jako u videa premiéra Petra Fialy, který nakupuje levné potraviny v Německu.
Nutno dodat, že Rakušanovo video je minimálně po filmařské stránce násobně lepší než to Fialovo s Nutellou. Vždyť za ním také stojí uznávaný slovenský stratég Michal Repa, který v minulosti tvořil kampaně pro Zuzanu Čaputovou či Petra Pavla. Teď dělá pro Starosty.
Vít Rakušan tímto vzkazem odstartoval vlastní kampaň, v níž se chce vymezit vůči vládě – nebýt jen jejím poslušným členem, bezvýhradně oddaným premiéru Fialovi. Šéf Starostů rozjíždí šnůru debat po celé zemi, kde chce lidem vysvětlovat všechno možné, třeba proč kabinet ustoupil z některých slibů.
Jako první vyráží záměrně do měst na severu Čechy a Moravy, což jsou tradiční bašty opozičního hnutí ANO. Také se dá čekat, že to tam nejvíc schytá. Akce nazval „Debaty bez cenzury“ (ona tady nějaká byla?) a dopředu hlásí, že otevřeně přizná vládní chyby a přijme jakoukoli kritiku.
Na starostenskou nečekanou iniciativu se lze dívat dvěma pohledy. První, očekávaný, už slyšíme hlavně z ODS. Vicepremiér Rakušan je zrádce, sólista ve vládním dresu, který neumí hrát týmově, a dokonce točí protivládní videa. Navíc o tom dopředu neřekl ani premiéru Fialovi. Být to Václav Klaus, nejspíš by to nazval třeba „volejbalový atentát“.
Rakušanovi lze také vyčíst to podstatné – politika, v níž už jste 24 let, není nic jiného než hledání kompromisů v prostředí různých zájmů. A samozřejmě že v široké pětikoalici to hodně bolí. Přesto člověka napadne, jestli jsou Starostové na kompromisy vůbec připraveni, když se jim rozpadla už tři politická partnerství – s TOP 09, s lidovci a nakonec i s Piráty.
Jiný pohled na Rakušanovu aktivitu ale nabízí více pochopení. Starostové jako druhá nejsilnější vládní strana chtějí ukončit vládní letargii. Chtějí ukázat empatii, sebereflexi. Hlavně u premiéra Fialy a jeho nejbližšího týmu skutečně pozorujeme jakési zapouzdření. Nechce vnímat svět venku, jakékoli výhrady vnímá jak podlý útok.
Hrát vnitřní opozici ve vládě, což dříve bývala královská disciplína lidovců, je od Starostů chytrý tah, pokud se na to budeme dívat čistě pragmaticky. Průzkumy ukazují, že asi 700 tisíc původních vládních voličů je tak zklamaných, že nemají koho volit. Nevidí alternativu v dnešní parlamentní opozici.
Detailnější rozbor této skupiny ukazuje, že jde o lidi ze středně velkých měst, kteří nemají rádi polarizaci politiky, nechtějí pravicová ani levicová řešení, chtějí správná řešení. Chtějí slušnost, zdravý rozum. Tito lidé dennodenně politikou nežijí, nesledují ji detailně. Je to dobrá cílová skupina právě pro Starosty.
A tak si Vít Rakušan pravděpodobně řekl, že by byla škoda čekat, až se zklamaní vládní voliči odhodlají přeběhnout do náruče hnutí ANO. Usoudil, že by bylo velkou chybou dopustit, aby jediným, kdo se jezdí do regionů bavit s lidmi, byl Andrej Babiš.
Zároveň Rakušanovým výpadem zřejmě definitivně končí tolik oceňovaná jednota pětikoaliční vlády, která se navenek nehádá a oznamuje jen výsledné kompromisy.
Mírové soužití bez viditelných mráčků se ale rozhodně nerozpadá jen vinou Víta Rakušana. Vlastně si s tím začal už premiér a šéf ODS Petr Fiala, když loni na podzim přišel s rozsáhlou kampaní, kde se chlubil vládními úspěchy a kde byla jen jeho fotografie a jméno.
Vládě se dlouho dařilo mluvit jedním hlasem. Ovšem s podmínkou, že tím hlasem byl premiér Fiala. To teď skončilo. Ostatní lídři začali být nervózní, že nejsou tolik vidět a mají slabé preference. A proto začali být aktivnější a přicházet s vlastními návrhy a iniciativami.
Nejde jen o Starosty. Piráti si o víkendu zvolili nové místopředsedkyně, které na lídra Ivana Bartoše tlačí, aby byl ve vládě pořádně vidět. Jinak podle nich nemá cenu v koalici zůstávat.
V KDU-ČSL zase zespoda sílí tlak na rezignaci Mariana Jurečky. A to nejen kvůli večírkové aféře, ale kvůli rekordně nízkým preferencím strany. Lidovci jsou už delší dobu v panice. Nevědí přesně, co dělají špatně. Mají pocit, že se v koalici Spolu úplně rozpustili.
A snahu dát o sobě víc vědět pozorujeme i v TOP 09, která na Fialovu akci „Restart Česka“ okamžitě reagovala vlastním návrhem na modernizaci země pod názvem „Česko musí zrychlit“.
Probuzení menších vládních stran aktuálně vidíme na debatě o euru, kde si chtějí dupnout a dotlačit ODS k urychlení přijetí společné evropské měny.
Vlastně je to celé pochopitelné. Vláda je v polovině funkčního období. Má za sebou bezprecedentní krize, které ji držely pohromadě, jak už to tak bývá. To skončilo. Paradoxně teď, když má země to nejhorší za sebou a má být ekonomicky lépe, se vládní strany začnou hádat.
A vůbec není náhoda, že akce „odteď každý sám na sebe“ vypukla zrovna v roce, kdy zemi čekají hned troje volby – evropské, krajské a senátní.
