Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Na obrazovkách v moskevských ulicích se už řadu dní objevují videa s hořícími svíčkami na smutečním černém pozadí. Lze jen doufat, že nikdo soudný v naší části světa tomu nepodlehne. A nenapadne ho, že by se mělo s Rusy přece jenom nějak sympatizovat ve smyslu: „Což nejsme s nimi na stejné lodi, když jde o terorismus?“
Taková solidarita byla určitě namístě v minulých dekádách, v dobách útoků na školu v Beslanu nebo na moskevské divadlo Dubrovka. Teď už se ale věci mají jinak. Islamističtí teroristé se od té doby nezměnili ani za mák, jen pod jiným jménem páchají stejné zlo. Jiné je však to, že se Rusko samo také definitivně stalo teroristickým státem. Brutálně útočí na civilisty napříč Ukrajinou a pokračuje tam v krvelačné, nihilistické destrukci. Rusko vraždí, znásilňuje, ničí. Motivuje jej jiná ideologie než islamisty, ale vlastně nechce nic jiného než na Ukrajině vytvořit svůj „chalífát“.
Tím nemá být řečeno, že bychom páteční masakr snad měli návštěvníkům koncertu na moskevské periferii škodolibě přát. To v žádném případě. Jen se důrazně vyvarujme pocitu sounáležitosti, tedy myšlenky, že tváří v tvář tak ohavnému teroru by mělo jít všechno stranou. Ne, nemělo.
Kremelský režim by si měl po pátku především sám sypat popel na hlavu. V Rusku vás během pár minut zavřou, když vyjdete ven s protiválečným transparentem. Najednou ale mohli teroristé celou hodinu vraždit a zapálit velkou budovu. A následně z místa odejít.
Katastrofální selhání ruského státu se poněkud průhledně a dost předvídatelně snažil zamaskovat Vladimir Putin ve svém televizním projevu den po masakru. „Útočníci pak zamířili k Ukrajině, kde podle získaných informací pro ně bylo připravené okno na ukrajinské straně, aby hranici mohli překročit.“ Kde to okno bylo a jak by se teroristé mohli dostat přes ruské zákopy a zátarasy, už nevysvětlil.
Mimochodem je to moment, nad nímž kroutí hlavou například také kritik Kremlu a šachový velmistr Garri Kasparov. Ve svém nedělním článku pro list The Wall Street Journal se ptal, proč by se někdo, kdo zvládne připravit a utajit velký teroristický útok na koncertní síň plnou lidí, následně projevoval jako fušerský amatér a vyrazil zrovna k militarizované hraniční čáře? Kasparov shrnuje, že Kreml bude zkrátka jako vždy lhát. Nanejvýš to prošpikuje nějakou polopravdou.
Ale zpět k věci. Ruská společnost je dnes šovinisticky radikalizovaná podobně jako ta německá ve 30. letech nebo srbská v 90. letech minulého století. Až dosud jsme si přitom mohli myslet, že Putin má s Rusy uzavřenou dohodu, která zní zhruba takto: „Ochotně se zapojíte do mého válečného úsilí a budete držet hubu a krok nehledě na všechny těžkosti a já vám za to na oplátku zaručím bezpečnost a dám opojný pocit, že se nás celý svět opět bojí.“
Teď tu jsou náhle svíčky na obrazovkách v ulicích, jen pár dní po frašce vydávané za prezidentské volby. Jenže země také vidí, jak sadistický umí Putin být. Jednomu z údajných pachatelů při výslechu zjevně uřízli ucho. Podle videa kolujícího po ruských sítích mu jej pak nacpali do úst. Když muže přivedli do soudní síně, okomentovala jeho zubožený stav Margarita Simonjanová, šéfredaktorka ruské státní televize RT, slovy: „Pociťuji rozkoš.“
Bezpečnost se zaručit nepodařilo. Teroristé spáchali obludný atentát, při němž přišlo o život mnoho nevinných lidí. Putinův pakt s Rusy dostal trhlinu. Jenže hned dostal nové, prolhanější, brutálnější, patologičtější obrysy. Vypadá to, že právě ty ho mají slepit a udržet pohromadě.
