Hlavní obsah

Komentář: Proč Tykač koupil Slavii? Chce větší vliv, ale také hračku

Foto: David Neff, Seznam Zprávy

Pavel Tykač.

Je to vlastně překvapivé u všech těch pragmatických mužů s byznysovým čichem. Jindy jako skrblíci každou korunu pětkrát otočí, v případě řízení fotbalového klubu ale podléhají emocím a ztrácejí podnikatelské instinkty.

Článek

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Fotbal je vskutku zvláštní fenomén. Se třemi a půl miliardami fanoušků je globálně nejsledovanějším sportem, neotřesitelné postavení si drží dlouhé roky. Všichni dobře znají klady i zápory tohoto úkazu. Rádi obdivují krásné góly a kličky, prožívají příběhy a emoce.

Zároveň všichni tuší, že s fotbalem je neodmyslitelně spojena korupce. Od té malé v okresním přeboru, kde rozhodčímu jako pozornost postačí grilované selátko, až po tu největší, kdy malá zemička napěchovaná ropou a plynem dokáže uplatit šéfy mezinárodní fotbalové asociace FIFA, aby mohla uspořádat světový šampionát.

Přes to všechno si fotbal drží nejen miliardy diváků, ale také enormní zájem mnoha bohatých lidí po celém světě, kteří jsou ochotni do něj sypat nesmyslné peníze.

Proč? Fotbal má ještě jedno kouzlo, výjimečnou sílu: Pokud máte pověst bezskrupulózního padoucha, který zbohatl kdovíjak, pak v případě koupě fotbalového klubu získáte společenské uznání. Najednou lidé, kteří se vás ještě nedávno štítili nebo vás pomlouvali, budou škemrat o lístky do VIP boxů na zajímavé zápasy.

Prostory pro vyvolené na fotbalových stadionech prostě už mají takovou magii. Dokážou se v nich sejít lidé, kteří by se jinak nikdy nepotkali. S klubovou šálou kolem krku tady najdete politiky z různých stran, lobbisty, podnikatele, advokáty, dokonce i intelektuály. Potřebujete-li dvě rozhádané strany ohledně nějakého sporu přimět k dohodě, není lepší místo. Tady se utužují kontakty, vazby, vliv.

To všechno samozřejmě dobře ví i Pavel Tykač. Číslo sedm na žebříčku tuzemských miliardářů od Číňanů koupilo fotbalový klub SK Slavia Praha včetně stadionu Eden.

Možná chce touhle investicí definitivně vymazat svou pověst agresivního spekulanta, za nímž v devadesátkách zůstaly tři padlé banky (Agrobanka, Plzeňská banka a Kreditní banka Plzeň). A také podezření z vytunelování CS Fondů, ze kterých vyvedl majetek za 1,2 miliardy korun, ale stíhání bylo nakonec zastaveno, protože chyběly důkazy.

Síla fotbalu, která vás vyšvihne do vyšší společnosti, funguje po celém světě. Nejznámější příklady jsou z anglické Premier League. S ruskými oligarchy Romanem Abramovičem nebo Ališerem Usmanovem by se v Londýně každý nebavil, dokud si nekoupili špičkové fotbalové kluby Chelsea a Arsenal. (Dnes už je oba opustili následkem protiruských sankcí.)

Ale snaha vylepšit si image by v případě Pavla Tykače byla jen částí pravdy. Celoživotní vášnivý fanoušek Slavie si samozřejmě také kupuje hračku. Stalo se mu totéž, co mnoha úspěšným byznysmenům před ním. Ví, že na fotbale nejspíš nevydělá, že tam bude jen utrácet své peníze, ale prostě si nemůže pomoci. Chce totiž svůj milovaný klub také „trénovat“, zavolat si s koučem a řešit sestavu nebo taktiku před každým zápasem.

Daniel Křetínský, majitel konkurenční Sparty, by mohl vyprávět. Je to vlastně až překvapivé u všech těchto pragmatických mužů s oceňovaným čichem v byznysu. Víme, že jinak jako skrblíci každou korunu pětkrát otočí, než cokoli udělají. V případě řízení fotbalového klubu ale podléhají emocím a ztrácejí základní podnikatelské instinkty.

Pavel Tykač se teď po letech v ústraní snaží posilovat svůj společenský vliv. Chce být víc vidět a slyšet. Nejenže koupil fotbalový klub, ale nedávno také začal sponzorovat soukromou vysoku školu Cevro a dál trvá jeho zájem o mediální skupinu Mafra. Také třeba podporuje Občanský institut s vlivem na pravicové politiky v dnešní vládě.

Proč to všechno dělá?

Tykačovým oborem podnikání je energetika. Patří mu hnědouhelné doly, elektrárny a teplárny. Jde mu o to, co nejvíc odsunout neodvratný konec fosilního byznysu. Věří, že když bude na úskalí Green Dealu a škodlivost evropských regulací veřejně poukazovat nikoliv jen jako „uhlobaron“, ale coby majitel fotbalového klubu či mecenáš vysoké školy nebo třeba vydavatel novin, bude mu dopřáno více sluchu.

Leckdo v Tykačově pořízení Slavie vidí legrační soupeření s velkým rivalem, již zmíněným Danielem Křetínským. Soutěž miliardářů z fosilního byznysu o to, kdo má větší fotbalový klub, může sportovní soutěži nakonec prospět. Mezi dvojicí panuje už dlouho špatně skrývaná nenávist – minimálně od doby, kdy Tykač přeplatil Křetínského při prodeji Elektrárny Chvaletice, jíž se zbavoval ČEZ.

Pokud má poměřování sil českých miliardářů pokračovat, neměl by Pavel Tykač zůstat jen u Slavie. Vždyť Daniel Křetínský koupil i část klubu West Ham v anglické Premier League. Jen si dovolíme upozornit, že na prodej právě teď není nic menšího než legendární Manchester United.

Doporučované