Článek
Předseda koaliční Slovenské národní strany Andrej Danko jel nedávno autem po Bratislavě. To, co následovalo, ale i to, co se děje okolo, vám možná pomůže pochopit, proč desítky tisíc lidí po celém Slovensku každý čtvrtek večer protestují.
Protesty mají mnoho důvodů, na jejich konci jsou prezidentské volby a v nich otázka, zda bude mít dnešní koalice Směru, Hlasu a SNS prezidenta i premiéra, anebo poměr sil i za dva měsíce zůstane vyrovnaný.
Jak to bylo se semaforem?
Před několika týdny projížděl Andrej Danko v autě noční Bratislavou. Za volantem byl on sám, přestože má k dispozici řidiče. Narazil do semaforu, a přestože poškodil semafor i auto, z místa činu odjel. Policie ho našla podle olejové stopy, která vedla k jeho garáži.
Když o nehodě informovala média, Danko tvrdil hned několik věcí. Že na policii nepočkal, protože na ni čekat nemusel. Že na ni nepočkal, protože nevěděl, že na ni počkat má. Že na ni nepočkal, protože se jemu ani autu nic nestalo.
Přestože se autu nic nestalo, na místě nehody zůstala ležet poznávací značka a pár poškozených dílů. A přestože se údajně nic nestalo ani Andreji Dankovi, sám Danko za pár dní přišel s tím, že se dost zranil. Prý si zlomil zub, ale šikovný dentista mu ho hned přilepil, takže se mu něco stalo, ale zároveň se mu nic nestalo.
Policie dala Dankovi dýchnout až po 15 hodinách, takže test byl pochopitelně negativní. O řidičák přišel až po sedmi dnech. Proč, na to nemáme odpověď. Kamerový záznam z nehody existuje, ale nebyl zveřejněn. Zkrátka výsledný dojem je takový, že kdyby někdo boural opilý a pak se z toho chtěl vykroutit a vylhat, dělal by zhruba přesně to, co teď dělá Andrej Danko.
Jestli se ptáte, zda to celé bude mít nějaké politické důsledky, tak bude. Andrej Danko to totiž pochopil tak, že jde o mediální lynč jeho osoby, a z toho mu zase vyšlo, že musí kandidovat na prezidenta.
Je to výborná ukázka, jak to na Slovensku momentálně vypadá. A je to jeden důvod, proč desítky tisíc lidí každý čtvrtek večer ve městech po celém Slovensku protestují.
Už ani náboj (zadarmo)!
Premiér Robert Fico má ve věcech jasno a všechno to i jasně říká: Ukrajině už ani náboj, vždyť je to strašně zkorumpovaný stát. Jediným východiskem jsou mírová jednání. Na Ukrajině vlastně ani není válka. Velmi dobře si v tom Fico rozumí s maďarským premiérem Viktorem Orbánem.
Problém je, že Robert Fico v tom má jasno pouze před domácím publikem. Když totiž krátce po volbách odjel v nové funkci do Bruselu, navzdory odvážným řečem tam se vším souhlasil. No a když minulý týden navštívil Ukrajinu, také všechno podepsal. Možná doufá, že jeho domácí publikum si toho nevšimne.
Navíc ani s těmi dodávkami zbraní to podle všeho nebude tak vážné. Od předvolebního „Ukrajině už ani náboj“ jsme se poměrně rychle posunuli k „Ukrajině už ani náboj zadarmo“. Pokud za náboje zaplatí, tak je dostanou. Možná proto, že Ficův dlouholetý politický souputník a někdejší ministr vnitra Robert Kaliňák má ke zbrojařským firmám velmi blízko.
A to Směr před volbami každému vysvětloval, že zbrojovky nemají vydělávat na válce. Asi by měly vydělávat na lístcích na filharmonii.
Fico a kamarádi
Jenže Andrej Danko je nakonec jen komická figura, která dokáže pokazit i to, co se pokazit nedá, a s Ukrajinou se to zatím vždycky nějak utřáslo do nějaké přijatelnosti. Podstatné jsou vnitřní změny, konkrétně dvě: zrušení Speciální prokuratury a reforma trestního zákoníku.
Speciální prokuratura je orgán, který se věnuje vyšetřování závažné trestné činnosti, ale teď je podle Roberta Fica nutné ji zrušit, protože má údajně na svědomí životy lidí. To sice není pravda a Speciální prokuratura Ficovi jako premiérovi dlouhé roky vůbec nepřekážela, ale dnes už je vše jinak.
Nestačí jen vyměnit její vedení, tedy Ficova nepřítele Daniela Lipšice. Speciální prokuratura je takříkajíc nemocná úplně celá. Úřad přitom shodou okolností vyšetřuje hned několik lidí z blízkého Ficova okolí. Někteří jsou už i ve vězení.
Reforma trestního zákoníku zase znamená zmírnění některých trestů, protože Fico najednou zjistil, že dosud jsme fakticky žili v policejním státě. Mají se tedy snížit trestní sazby za některé konkrétní trestné činy, shodou okolností často ty sazby, které by se mohly týkat některých lidí blízkých Ficovi. Po internetu už kolují příklady, co všechno byste si po reformě mohli například v oblasti korupce dovolit a vyváznout z toho jen s podmínkou.
Velmi rychle kromě toho postupuje i výměna vedení různých státních úřadů, přičemž noví ředitelé se namísto odbornosti vyznačují především loajalitou vůči Ficovi. Ředitelem Tatranského národního parku se například stal zápasník a pytlák (právě proto musel zase velmi rychle odstoupit).
Blíží se volby
Protesty jsou čím dál větší, konají se ve stále větším počtu měst a také témat přibývá. Petici za odstoupení ministryně kultury Martiny Šimkovičové podepsalo během pár dnů víc lidí, než kolik získala ve volbách hlasů SNS, která ji nominovala. Šlo o nejúspěšnější petici ve slovenských dějinách.
Představitelé vládní koalice se pravidelně scházejí s ruským velvyslancem a fotkami ze setkání se pak rádi chlubí. Přitom jde o zemi, která oficiálně považuje Slovensko za nepřátelský stát. Fico si velmi dobře rozumí s Viktorem Orbánem, jenž svým voličům vytrvale naznačuje, že dnešní podobu hranic (například se Slovenskem) není třeba považovat za definitivní.
Lidé protestují i proto, že Slovensko podle nich prostě nepatří do takové společnosti, ba dokonce že jde o zahrávání si s jeho bezpečností. Představitelé koalice šíří informace o tom, že účastníci protestů jsou zaplacení (samozřejmě Sorosem) a vlastně ani nevědí, proč na těch náměstích jsou. Protestující to samozřejmě dost rozčiluje.
No a v této atmosféře se blíží prezidentské volby.
Kandidátem koalice je předseda Hlasu a dlouholetý Ficův spolupracovník Peter Pellegrini. Jeho soupeřem je kariérní diplomat a bývalý ministr zahraničí Ivan Korčok. Pellegrini je zatím favoritem, ale je klidně možné, že jestli bude koalice pokračovat tímto způsobem, o výhru ho svou vlastní bezohledností připraví. Prostě naštvou příliš mnoho lidí.
Spoustu lidí totiž třeba příliš nezajímají nějaké změny v trestních sazbách. Ale zase velmi citlivě reagují na to, když se například Andrej Danko srazí se sloupem, pak uteče a hrozně lže. A nelže jen tak normálně, obyčejně. Lže tak, až je z toho člověku, který ho poslouchá, samotnému trapně.
