Článek
Donald Trump nevěnoval Iowě moc času. Nejezdil tam tak často jako ostatní republikánští uchazeči o stranickou nominaci na prezidenta USA. Neúčastnil se televizních debat. Přesto tam svoje soupeře převálcoval. Primárky se sice potáhnou až do pozdního jara, ale rozhodnuto asi bude už o volebním „superúterý“ počátkem března. Pokud tedy není rozhodnuto už nyní.
Muž odepisovaný kvůli zjevné narcistické poruše osobnosti, která se projevuje neustálou potřebou grandiozity. Člověk pořád dokola produkující skandály od výplat držhubného pornoherečkám po šíření lží o zfalšovaných volbách zjevně jen proto, že v nich prohrál.
Nechtělo se věřit, že by mohl znovu zabodovat. Leč vzkaz z Iowy je jasný. Pro mnohé pravicové Američany je – nehledě na všechnu svou problematickou bagáž – stále tím pravým pro souboj o Bílý dům.
Na počátku své politické kariéry byl coby vulgární showman neokoukaný. Třeba o senátorovi Johnu McCainovi prohlásil, že nebyl hrdinou, neboť se prý ve Vietnamu „nechal sestřelit“. McCain – na vysvětlenou – byl při sestřelu nad Hanojí těžce zraněn a svými komunistickými trýzniteli pak podroben mučení.
Stejně se ale na Trumpa – přes všechen děs, který svými řečmi vyvolával – tehdy dalo občas dívat s jistou pobaveností. I odsud z Evropy. Asi jako na postavu z politického kabaretu, novou hvězdu, která vyniká svou neurvalostí. Třeba když dostal otázku z publika, jestli jsou demokraté „bandou pedofilních satanistů“. Místo aby dodržel mravní zásady a odmítl se k urážlivému dotazu vyjadřovat, odpověděl: „Já nevím.“
Jenže dnes, zejména po 6. lednu 2021, kdy bojovnými řečmi pobídl dav svých příznivců k útoku na washingtonský Kapitol, už i pochybná legrace dávno skončila. Což ovšem sám Trump dobře ví taky. Ví, že na svoje bavičské umění se už nemůže tolik spoléhat. To by mu dost hlasů nezaručilo.
Proto lehce změnil strategii. Ještě více než dřív teď soptí hněvem. To mu přidává na autenticitě v očích těch, jejichž vlastní hněv na celý systém se za vlády Joea Bidena jen prohloubil.
Jak je možné, ptají se například mnozí republikáni, že se rektorkou elitní Harvardské univerzity stala profesorka, která nedokázala po útoku Hamásu na Izrael jasně odsoudit výzvy některých studentů ke genocidě Židů? Navíc se ještě ukázalo, že se tato paní ke svým titulům dostala pomocí plagiátorství. Nebylo to tím, že univerzita prostě chtěla mít poprvé v čele ženu tmavé pleti, a tak ji moc nezkoumala? Kde je jaká férovost, spravedlnost?
Trump měl vždy čich na to, co lidi štve – ať už oprávněně, nebo ne. A na to, co si lidé často netroufají říct nahlas, protože by je někdo hned napadl, že jsou rasisti. Ví zkrátka, že popudí celý svět, ale nikoli tyto voliče, když rétoricky přitvrdí do té míry, že začne používat slova jako vypůjčená z projevů Adolfa Hitlera. Konkrétně když bude třeba mluvit o levičácích jako o „havěti“.
Loni v listopadu Trump při kampani v New Hampshire prohlásil: „Vymýtím komunisty, marxisty, fašisty a radikální levicové grázly, kteří žijí jako havěť v naší zemi.“ Nedávno přihodil další řeči zavánějící nacistickým pohledem na čistotu rasy. Imigranti podle něj „způsobují otravu krve naší země“. Následoval aplaus.
Vtip je ovšem v tom, že se píše rok 2024 a Trump je, jak řečeno, popsaným listem. Víme, že jeho obdiv k takovým věcem a autoritářům obecně není jen siláckou pózou.
Jedním z jeho nejviditelnějších zahraničních kroků coby prezidenta byla schůzka s Kim Čong-unem v roce 2018, aniž by setkání předcházela jednání o tom, co za to Severokorejci americké protistraně dají, tedy v čem do budoucna ustoupí. Tak se stalo, že setkání kromě státnické okázalosti nepřineslo zhola žádný výsledek, pouze Kim vše doma náramně propagandisticky využil.
Loni Trump avizoval, že pokud by se stal prezidentem, ukončil by válku na Ukrajině „během 24 hodin“, protože by se s Vladimirem Putinem prostě dohodl.
Lze si představit, jak by se o to asi pokusil. Bez předem vyjednaných ústupků, ale s velkou pompou by se sešel s Putinem a nabídl mu, že pokud Rusko zastaví své útoky, USA přestanou dodávat Ukrajině zbraně a zbrzdí její přibližování k NATO. Šéf Kremlu by samozřejmě souhlasil. Okupovaná část Ukrajiny by mu zůstala, navíc by získal čas, aby za pár let mohl pokračovat. Evropské země jako Německo, které by chtěly dál Ukrajinu podporovat, by se dostaly do prekérní situace. Dodávkami zbraní Kyjevu by ohrožovaly své spojenectví s Amerikou.
Trump určitě ještě nemá vyhráno. Další primárky se konají v úterý v New Hampshire, kde mu výrazně šlape na paty Nikki Haleyová, která mimochodem patří na americké scéně k proukrajinským jestřábům. Ale zatím to nevypadá, že by Trumpa mohl někdo v konečném součtu přetlačit. Rýsuje se varianta, že v primárkách zvítězí a na podzim třeba porazí uvadajícím dojmem působícího Joea Bidena. Náš svět, ohrožený ruskou dobyvačností, by se na to rozhodně měl připravit.
