Článek
Jako kdyby někdo v Babišově hnutí otevřel stavidlo. Sněmovna bude tento týden na mimořádné schůzi jednat o návrhu ANO na obecné referendum – ten pochází už z jara 2023. Zároveň poslanec Radek Vondráček, rovněž z ANO, odeslal vládě k připomínkám další zákon, podle kterého by se mělo přednostně hlasovat o přijetí eura nebo „přerozdělování migrantů v Evropské unii“. Ten přijde na řadu později.
Tradiční evropské a americké demokracie se dlouho držely osvědčeného pravidla zakladatele Spojených států amerických Alexandra Hamiltona (1757–1804): „Nejde o to, nechat lid vládnout, ale naopak zajistit, aby byl lid jako kolektiv z jakéhokoli podílu na vládě vyloučen,“ argumentoval, proč je třeba namísto přímé demokracie preferovat tu zastupitelskou.
V posledních desetiletích se však zvláště v Evropě stále častěji objevují pokusy, jak přímé hlasování o vládní agendě zavést. Obvykle naštěstí nedojdou příliš daleko. Ze sousedních zemí nemá referendum na spolkové úrovni Německo. Polsko a Slovensko neutralizovaly jeho rizika kvórem, podle kterého referendum platí jen při účasti 50 procent voličů. V Rakousku jsou předpisy tak sešněrované, že za padesát let proběhla jen dvě referenda. První z nich zakázalo v roce 1978 výstavbu atomových elektráren, druhé posvětilo vstup do EU.
Zákonodárci ANO v čele s Helenou Válkovou se ve svém návrhu odkazují na Švýcarsko, proslulou zemi referend, ve stejné větě však slibují, že tak daleko v přímé demokracii dojít nechtějí. Proto také nedávají po vzoru Švýcarů občanům možnost měnit referendem Ústavu, ani vetovat parlamentem schválený zákon.
Na druhou stranu by bylo možné zdejší referendum organizovat bez přílišné byrokracie, vlastně jako nezávaznou lidovou veselici. Ve Švýcarsku se v referendu hlasuje až osmnáct měsíců od jeho vyhlášení. Vláda a její experti totiž musí mít čas na odbornou diskuzi a případné sepsání alternativního textu. V Česku se má prostě hlasovat 3–6 měsíců ode dne, kdy se otázka referenda vyhlásí. Cena každého hlasování se prý vejde do částky 400 milionů.
Právníci ANO se zároveň chtějí vyhnout stejným komplikacím jako v Polsku a na Slovensku, a proto do návrhu napsali, že k platnosti referenda stačí účast pouhé čtvrtiny oprávněných voličů. Čili referendum proběhne snadno, rychle a jeho účastníci budou mít dobrý pocit z toho, že politikům něco nařídí.
Nakonec však sotva půjde o víc než pocit, protože Parlament může návrhy lidu ignorovat.
Je pravda, že stejné nezávazné bylo v roce 2016 osudové referendum o brexitu, které způsobilo odchod Velké Británie z EU. O vážných tématech typu členství v mezinárodních organizacích, o státních financích, nebo o lidských právech však Češi podle navrženého zákona hlasovat nebudou. Pokud by tedy návrh prošel, zřejmě by našel podobné využití jako u východních sousedů, kde se o zásadních státních otázkách nehlasuje. Zřejmě si to uvědomil i poslanec Vondráček, a proto napsal speciální normu, s jejíž pomocí je možné vyvolat aspoň referendum o euru a migrantech.
Boj za přímou demokracii se stal obvyklou agendou populistických stran. Z návrhu ANO na obecné referendum je ovšem předem zřejmé, že v tomto případě jde pouze o splněnou povinnost. „Demokracie není úplná, není-li součástí ústavního systému možnost, aby o základních otázkách spolurozhodovali občané,“ argumentují sice zákonodárci v důvodové zprávě, nic takového však zároveň jejich návrh voličům nenabízí.
