Článek
„Ceny potravin se podařilo stabilizovat,“ oddechl si ministr zemědělství Marek Výborný. Do cen některých potravin se lednové snížení DPH skutečně promítlo do té míry, že zlevnily. Týká se to zejména mléka, vajec a pečiva.
Přesto se spokojeností netají ani prezident Svazu obchodu Tomáš Prouza, který donedávna hrozil, že se přes nižší daně stejně bude zdražovat. Nestěžují si ani zemědělci, ani potravináři. Teď už jen zbývá, aby snížené ceny motivovaly k větším útratám zákazníky. Ti se během krize naučili opatrnosti a nakupují o desetinu méně potravin než v roce 2021.
Pokud se ovšem nadšení zákazníků měří tím, jak intenzivní je útok na regály v samoobsluhách, pak se ponurá nálada minulých let nezměnila. A není se čemu divit. Průměrná cena kilogramu cukru podle ČSÚ poklesla z prosincových 29,96 koruny o šest haléřů. To ani zdaleka není 16 korun, které se za stejné zboží platily před třemi lety. Kilogram chleba Šumava zlevnil z prosincových 39,90 korun na lednových 38,70 korun. Dost daleko od 26 korun z roku 2021.
Z pohledu mnohých zákazníků proto může jít o laciný trik obchodníků, kteří se snaží obyčejné lidi všemi prostředky přesvědčit, aby se konečně smířili s cenami navýšenými během energetické krize.
Tuzemští obchodníci, a v zákrytu za nimi i producenti potravin, skutečně hodně ztratili na důvěře. Lze k tomu najít i objektivní důvody, konkrétně citát z loňského šetření antimonopolního úřadu. Podle ÚOHS producentům potravin skutečně během energetické krize vyrostly náklady, ovšem „všechny články potravinové vertikály“ dokázaly tyto zvýšené náklady „u jednotlivých komodit úspěšně přenášet až na konečné spotřebitele, a udržovat si tak relativně stabilní obchodní přirážku, či ji dokonce zvyšovat“.
Zvláštností tuzemského obchodu s potravinami není sám fakt, o kolik se zdražilo. Například ceny v Německu nebo Švédsku se loni proti roku 2021 zvýšily stejně jako u nás, v řadě zemí východní Evropy ještě o poznání více. Tuzemští obchodníci ovšem využili inflační příležitost s mnohem větší bezohledností. V první polovině roku 2022 zdražily zdejší potraviny v průměru o 20 procent, proto rodinám nezbylo než nákupy omezit. Ovšem kapitáni potravinářského byznysu chtěli udržet tržby, a proto ještě přitlačili – ve druhé polovině roku se zdražovalo skoro o 30 procent.
Tím ovšem potravináři i obchodníci přetáhli strunu. Nákupy potravin v českých obchodech klesly podle Eurostatu o výše zmíněnou desetinu, tedy nejvíc v celé Evropě, a nezlepšilo se to ani během minulého roku, když tuzemští potravináři jako první v Evropě přestali zdražovat. Strategie jejich německých či švédských kolegů, kteří zdražovali opatrně a dosud s tím neskončili, byla úspěšnější.
Akce „stabilizace cen“, o které mluvil ministr Výborný, je očividně dalším pokusem, jak ztracenou důvěru obnovit. Strašení prezidenta Prouzy, že se po Novém roce bude zdražovat, splnilo svůj účel, pokud mělo veřejnost připravit na to, že se ceny potravin budou i nadále držet na dosavadní vysoké úrovni. Někde se může cena o pár procent snížit, jinde zase vyroste. Pokud ale chtěl Prouza zvýšit tržby supermarketů tím, že se o pár haléřů zlevní jogurt, pak může mít úspěch jenom u zákazníků, kteří nemají čas počítat.
