Článek
Z české perspektivy jako by v poslední době existovala dvě Polska. To první, neodmyslitelná součást českého zpravodajství, vypadá jako země zaslíbená, kde září příjemně levné cenovky a dálnice tu stavějí lusknutím prstu. Zatímco Polskem se rozléhá řev ekonomického tygra, my se svým „skanzenem“ beznadějně zaostáváme…
Kdežto ten druhý pohled tvoří záležitosti, za které si takzvaně „nic nekoupíte“. Čeští spotřebitelé tím nemohou plnit nákupní košíky ani palivové nádrže, takže nejsou zas tak mediálně vděčné. Extrémní interrupční zákon. Vyhlašování „zón bez LGBT“. Veřejná televize přeměněná na vládní propagandu, z jaké by se nám protočily panenky. Společnost rozdělovaná nesnášenlivostí a strašením ještě hlouběji než u nás.
Kdyby Poláci hlasovali peněženkou, je pravděpodobné, že by dominovalo to první Polsko. To, kde vládou kontrolovaný Orlen drží ceny benzinu u podlahy a do konce roku platí nulová daň na potraviny. Koupit si voliče – k nezaplacení.
Nedělní volby ale ukázaly, že to nestačí. Vládní Právo a spravedlnost jasně ztratilo většinu. A získaly ji tři opoziční strany. Když vytvoří koalici, čeká Polsko významná změna. Brzdit ji může jen prezident Andrzej Duda, zvolený s podporou konzervativců.
Právo a spravedlnost udávalo tón drsné volební kampaně a opoziční Občanská koalice mu nezůstala moc dlužna. Ve výsledku to prospělo vysoké volební účasti a opozici. Kaczyńského strana strašením před migranty, sexuálními menšinami a „Němcem“ Donaldem Tuskem přesvědčovala spíš už své přesvědčené voliče. Tuskova Občanská koalice uspořádala milionovou předvolební demonstraci ve Varšavě – ničím takovým se vláda nevykázala. Motivace ke změně byla silná, v součtu silnější než poptávka po zachování politického statu quo.
Více o polských volbách:
Právo a spravedlnost ve volbách zvítězilo. Ale jeho semiautoritářská a co do kulturních hodnot bigotní politika, ztělesňovaná Jaroslawem Kaczyńským, tentokrát narazila na strop 35 procent hlasů. To je méně, než kolik PiS dostalo v roce 2019 i v roce 2015.
Naopak přibylo voličů, kteří dlouholetou vládu PiS odmítli. Ať už více ze sociálních příčin, nebo kvůli starosti o demokracii a její instituce. Nebo i proto, že se jim vláda okoukala (ale ani bývalý premiér Donald Tusk není žádnou novou tváří).
Na jakou hranu se koncentrace moci v rukou Práva a spravedlnosti dostala, dobře ilustruje samotné zorganizování voleb. Vláda spolu s nimi prosadila referendum s neuvěřitelnou otázkou, zda lidé „podporují přijetí tisíců nelegálních migrantů z Blízkého východu a Afriky na základě systému nucené relokace vnucovaného evropskou byrokracií“. Ve zdravě fungující demokracii by taková manipulace nebyla myslitelná. Nebo by takovou otázku, očividně propojenou s kampaní vládní strany, anuloval soud.
V Polsku na ni lidé odpovídali u uren. Přifařeného referenda se ovšem zúčastnila méně než polovina oprávněných voličů, takže nebude platné. Možná zmobilizovalo některé voliče Práva a spravedlnosti. Jistě zmobilizovalo voliče opozice. Jako ukázka toho, kam až dokáže dosavadní vláda zajít. A jak by nejspíš pokračovala, kdyby zůstala u moci.
Komentář jsme aktualizovali po oznámení konečných výsledků voleb.
