Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Ekonom Tomáš Havránek, který dříve působil v České národní bance jako poradce dnešního guvernéra Aleše Michla, vypustil v Otázkách Václava Moravce do éteru svůdnou, ale nebezpečnou myšlenku – dohnat skluz v infrastruktuře zapojením peněz, které údajně leží ladem v centrální bance.
„Já mám návrh, jak ty peníze sehnat,“ prohlásil Havránek po úvodní přestřelce současného ministra Martina Kupky (ODS) s jeho předchůdcem Karlem Havlíčkem (ANO) na téma chybějících investičních zdrojů. Svým nápadem zaskočil jak oba politiky, tak moderátora a opanoval prostor jak ve studiu, tak v následném písemném shrnutí debaty na webu České televize.
Vláda se podle Havránka zbytečně trápí s dluhovým financováním, místo aby se dohodla s centrální bankou a zapojila do výstavby dálnic výnosy z devizových rezerv. Ty má Česko v poměru k velikosti ekonomiky jedny z nejvyšších na světě. V přepočtu na koruny převyšují tři biliony, což je pozůstatek intervencí proti posilování koruny zahájených přesně před 10 lety a ukončených v roce 2017.
„Ty peníze nevydělávají. Kdybychom je investovali po vzoru Singapuru, který to udělal 10 let zpátky a de facto si koupil podíl na globálním technickém pokroku, tak nám to ročně vydělá sto miliard navíc,“ uvedl Havránek. A pobídl Kupku, aby centrální banku vyzval k jednání, protože ta „se necítí mít autoritu“, aby nasazení rezerv sama navrhla.
Nepřipravený Kupka raději zahrál téma opatrně do autu – a dobře udělal. „Zní to jako zázračné řešení. Je to poprvé, kdy někdo s tím návrhem přichází. Zapojíme ČNB, abychom o tom mohli diskutovat,“ uvedl ministr bez dalších podrobností. Zdrženlivě naštěstí reagoval i Havlíček.
Ač tři biliony korun jsou hodně peněz a Havránkův návrh zní jako bezpracné řešení mnoha problémů najednou, ve skutečnosti vedou jeho teze na zrádný terén. Riziko je o to větší, že guvernér Michl ještě nedávno uvažoval podobně. Mnohem lepší by přitom bylo politiky tímto směrem vůbec nenavádět.
Kde se vzaly tři biliony?
Vysoké rezervy vznikly v jiné ekonomické době, než jaká panuje dnes. Česko coby země závislá na exportu skončilo po globální finanční krizi a domácí rozpočtové restrikci v recesi, spojené s nulovou inflací. Centrální banka už tehdy vyčerpala všechny své konvenční nástroje, jak ekonomice pomoci. Úrokové sazby už měla na nule, a tak přišla na podzim 2013 s novinkou v podobě oslabení koruny.
Slabší kurz je v exportní ekonomice vítanou vzpruhou pro vývozce. Současně zvedá inflaci, což ČNB tehdy potřebovala, protože hrozilo, že ceny v době ekonomického útlumu začnou klesat. To mohlo recesi dál prohloubit. Intervence fungovaly tak, že ČNB tiskla koruny a nakupovala za ně eura – pokaždé, když kurz narazil na veřejně deklarovanou laťku 27 korun za euro a někdo další koruny chtěl.
V režimu volně plovoucí měny, jakou Česko předtím mělo a stále má, by každá taková poptávka vedla ke zpevnění kurzu. Intervence ale držely záklopku na 27 Kč/euro. Zájemcům o koruny je ČNB natiskla, eura si stáhla do rezerv. Ty narostly během tří let na trojnásobek a stále zůstávají poblíž rekordní úrovně.
Proč je ČNB nezávislá?
Havránkův návrh by někdo mohl ve zkratce číst tak, že Česko má kdesi v sejfech centrální banky nevyužitou rezervu a že vláda občany zbytečně trápí, když krátí důchody, platy nebo právě dopravní investice. Politici se zálibou v jednoduchých řešeních zbystří, jinak ale každý ekonomicky zdatnější divák intuitivně tuší, že tak snadné to s penězi ČNB není.
„Centrální banka je na vládě nezávislá právě z těchto důvodů,“ přibližuje bývalý guvernér ČNB Zdeněk Tůma, když vysvětluje jednu ze základních věcí hospodářské politiky. A sice že vláda si nemůže nechat v centrální bance tisknout peníze na to, co právě potřebuje zaplatit, protože výsledkem by byla inflace, kolaps měny a ztráta důvěry okolního světa.
Havránek ale ve skutečnosti ani tak daleko nejde. Navrhuje jen to, aby centrální banka své rezervy investovala a vládě odevzdávala výnosy z těchto investic. To první se ale už děje a to druhé se dít ještě dlouho nebude, protože ČNB – ač sedí na stovkách miliard eur – má proti těmto aktivům svoje vlastní závazky, pasiva. Konkrétně vklady od komerčních bank. Vládě nemůže předat část své bilance, odevzdat může leda zisk, který vytvoří.
To by teoreticky i podle zákona šlo. Brání tomu ale známý háček, který se objevuje vždy, když ČNB něco vydělá. A sice že zisk musí jít primárně na úhradu předchozích ztrát. „Pan Havránek je trochu něco jako Hrabalův pábitel. Mluvil de facto o dividendách ze zisku ČNB. Jenže ČNB má dnes kumulovanou ztrátu přes 500 miliard korun. A dokud tuto ztrátu nesrovná a nenaplní své rezervní fondy, nebude státu nic odvádět, jelikož nemá z čeho,“ vysvětluje další z bývalých šéfů ČNB Jiří Rusnok.
Trochu jiný Singapur
Příliš nesedí ani paralela se Singapurem. Tam sice centrální banka nahromadila rezervy podobně jako Česko, tedy formou intervencí proti vlastní měně, a teď tyto rezervy investuje všude možně po světě. Singapurská centrální banka vládě skutečně část výnosů odevzdává. Jak se ale lze dočíst na webu singapurské vlády, nejde o jednostrannou výpomoc, ale spíš o technickou kompenzaci za přebytkový státní rozpočet – a ten, jak známo, Česko nemá.
Hledání nestandardních zdrojů v debatě o skluzu ve výstavbě dálnic a železnic je navíc jen odváděním pozornosti od podstaty problému. Důvodem, proč Česko nemá hotovou dopravní síť, nikdy nebyl nedostatek peněz, ale neschopnost úřadů vytyčit v zahuštěném území přijatelnou trasu, kultivovaně se dohodnout s vlastníky pozemků a ustát územní a stavební řízení před námitkami oponentů.
V pátek kvůli tomu Sněmovna odhlasovala rozsáhlou úpravu stavebního řízení. Povolovací procedury u „strategických staveb“ se tím podstatně zjednoduší a stejný režim poslanci pro jistotu rovnou odhlasovali pro ložiska stavebních materiálů. Je-li nezbytné kvůli dálnicím a železnicím otvírat v krajině narychlo nové kamenolomy, snad se výstavba obejde aspoň bez těžby v devizových rezervách státu.
Plánované dálnice.
