Článek
Minulý týden jsme s Luďkem Staňkem natáčeli náš komediální podcast a řeč přišla na Facebook. Možná se to týkalo posedlosti Marka Zuckerberga jeho „metaversem“, digitálním snem, do kterého už delší čas sype miliardy dolarů, ačkoli se to zdá být jedním z nejhorších byznysových rozhodnutí posledních let.
A možná šlo o to, že právě byznysově si Facebook, lépe řečeno jeho mateřská firma Meta, vedou navzdory tomu stále mimořádně dobře a připisují si každý rok velké příjmy z reklamy.
Dostali jsme se pak i k tomu, jak dobře promazaný a fungující tenhle „stroj na peníze“ je. A vzpomněli si na historku, kterou má v různých obdobách mnoho lidí, a někdy se zdá být lehce konspiračním mýtem, a jindy zase „stoprocentně potvrzenou“ běžnou praktikou.
Konkrétně naše verze: stalo se to někdy před rokem, a my se – rovněž v podcastu – bavili o slavných anglických povoskovaných bundách, které mají kožený límec a nosí se hlavně na podzim. Dnes se vyrábějí v mnoha verzích a kopiích, ale mají svého původního originálního výrobce. Je to celkem slavná značka. Její jméno padlo.
Odposlouchávají nás mobily?
Ano, tipujete správně. Jakkoli jsme měli mobilní telefony položené na stole, a oba zřejmě v leteckém režimu (protože jsme natáčeli), hned po podcastu, když jsme telefony zapnuli a podívali se mimo jiné na Facebook či Instagram, měli jsme oba ve svých newsfeedech reklamy na zmíněnou firmu.
Pokud si pamatuju, objevila se mi tam poprvé, asi měsíc se pak vracela, a zase zmizela.
Přesně tuhle historku jsme v podcastu zmínili a odvyprávěli.
A ano, po podcastu jsem si zapnul telefon a někdy během odpoledne se podíval i na Facebook. A co myslíte? Byla tam. Reklama na firmu, jejíž jméno opět po více než po roce nahlas zaznělo. Po roce, kdy se ta samá firma v mém newsfeedu neobjevila.
Jsou lidé, kterým tenhle způsob prolínání soukromí a reklamy přijde nepřijatelný. Mně ne. A i kdyby naše telefony „odposlouchávaly“ ty naše nejintimnější chvilky, dokážu s tím žít. Nemyslím na to.
Zároveň jsem však dalek toho, abych stejný postoj vyžadoval od jiných. Nebo říkal ono pitomé: „Žijte tak, abyste neměli co skrývat.“ Protože můžou být lidé, situace nebo třeba země, kde tenhle komfort uplatnit nelze. A kdy je soukromí zásadní a důležité.
Proto také vítám plán, se kterým Meta podle článku ve Wall Street Journal oslovila evropské regulátory: nabídnout Evropanům placený přístup na Facebook a Instagram (za 14 dolarů za Instagram v mobilu či 17 dolarů za Instagram a Facebook v počítači), výměnou za to, že zmizí personalizované a cílené reklamy.
Jinými slovy, výměnou za soukromí.
Anketa
Je to v protikladu s tím, co sliboval Mark Zuckerberg mnohokrát, a velmi autoritativně: totiž že přístup k jeho sociálním médiím byl, je a zůstane zadarmo. Proč ta změna?
Důvod je jasný, Meta chce „prokličkovat“ evropskými zákony a regulacemi tak, aby v nějaké podobě mohla své služby dál nabízet. Alternativou k placenému Facebooku tak není Facebook zadarmo, ale „žádný Facebook“. Ostatně pro příklad netřeba jít daleko: Meta počátkem července představila Threads, aplikaci s ambicí konkurovat Twitteru (dnes X), a v Evropě tato služba dodnes není dostupná.
Podobně nemáme k dispozici řadu služeb AI od Googlu, komplikované je používání AI chatbotu Claude od firmy Anthropic. Provozovatelé tyhle služby nevyrolovali v Evropě nikoli proto, že by nás neměli rádi, nýbrž z obavy před regulátory.
Z tohoto pohledu se mi zdají varianty „placený Facebook“ či „placený Instagram“ celkem přijatelné. Včetně zamýšlené výše předplatného. Ale pochopitelně nezáleží na tom, co si myslím já. Pokud by zpoplatnění těchto služeb vedlo k odchodu většiny evropských, konkrétně českých uživatelů, přestane jejich používání dávat smysl i těm, kteří platit jsou ochotni.
Zatím nevíme, jestli jde o už rozhodnutý plán čekající na realizaci, anebo zda Meta jen „vypouští balónky“ a zkoumá reakci evropských uživatelů. Taky jsem to udělal: stáhl jsem z Wall Street Journal všechny komentáře pod dotyčným článkem, a nechal je prozkoumat AI, konkrétně jazykovým modelem Claude.
• většina lidí vidí plán jako projev nenasytnosti Zuckerberga a jeho firmy
• navrhovaná suma 14 až 17 dolarů se zdá příliš vysoká
• jen menšina považuje zavedení placeného předplatného za férovou nabídku
• převažující tón všech komentářů je negativní
Ta důležitá otázka samozřejmě zní: jakou hodnotu mají pro firmy naše osobní data? Přesná odpověď neexistuje, a navíc hodnota osobních dat se může výrazně lišit člověk od člověka. Nicméně pokud se nějaká suma zmiňuje (v různých článcích), uvádí se, že hodnota osobních dat průměrného Američana je někde mezi 250 až 1000 dolary ročně. Zdroje konkrétních studií se mi však dohledat nepodařilo.
Pokud se Meta rozhodne placené verze svých aplikací v EU zavést, bude to svým způsobem poprvé, co osobní data dostanou přesnou cenovku. Aspoň pro nás Evropany. Asi jako když se akcie původně soukromé firmy začnou veřejně obchodovat na burze.
A nejen to: podle úspěchu či neúspěchu tohoto plánu zjistíme, jestli jsou lidé tuhle cenu za své soukromí ochotni zaplatit.
