Článek
V pátek začne Sněmovna projednávat v závěrečném čtení vládní konsolidační balíček. Podle slibů opozice nás tentokrát nečeká již téměř tradiční poměřování délky projevů mezi Andrejem Babišem a Tomiem Okamurou. Ale že by vlajková loď konsolidačního úsilí vlády Petra Fialy doplula do Sbírky zákonů bez boje a bez škrábanců, to není pravděpodobné.
Třetí čtení zákonů se podle jednacího řádu Sněmovny může konat jen ve středu nebo v pátek, takže obstruovat zákon v této fázi je vlastně docela jednoduché. Není nutné, aby jeden vytrvalec řečnil šest hodin v kuse, stačí pozdržet úvodní debatu o programu a přes pár drobnějších exhibic se dobrat konce jednacího dne. A pak znovu a znovu.
Když chtěla vláda Andreje Babiše schválit elektronickou evidenci tržeb tak, aby platila od roku 2016, pustila se přesně do tohoto typu obstrukce tehdy opoziční ODS. Třetí čtení zákona o EET začínalo 27. listopadu 2015 a modří poslanci jej dokázali protáhnout až do února 2016. První fáze EET začala platit až od prosince téhož roku, takže sněmovní obstrukce dosáhla odložení účinnosti zákona skoro o celý rok.
Jaká je pravděpodobnost, že dnešní opozice v čele s hnutím ANO bude chtít, aby vládní ODS i se svými koaličními partery ochutnala stejnou medicínu? Malá rozhodně ne.
Pokud by ANO a SPD, jež se nijak netají silným odporem k vládní představě o konsolidaci veřejných financí, předvedly podobný výkon jako ODS před osmi lety, znamenalo by to pro Fialův kabinet zásadní komplikaci.
Konsolidační balíček obsahuje opatření, která mají státnímu rozpočtu v příštím roce ušetřit skoro 100 miliard korun. Na straně úspor vládních výdajů – na dotacích, platech a provozu – jde o 62,5 miliardy. I kdyby vláda všechny tyto úspory dokázala uskutečnit bez legislativních změn obsažených v balíčku, což není moc pravděpodobné, druhou částí jsou opatření na straně rozpočtových příjmů. Tady jde dle vládního plánu o 35,2 miliardy, k nimž se ale Zbyněk Stanjura bez zákonných změn nemá šanci dostat – nemocenské pojištění, vyšší daň z nemovitosti, vyšší spotřební daně nebo daně z hazardu, to jsou všechno věci, které musejí projít legislativním procesem.
S úsporami a novými příjmy obsaženými v konsolidačním balíčku napevno počítá i návrh státního rozpočtu na příští rok. Ten by měla v nejbližších dnech schválit vláda tak, aby se plán státních financí nejpozději na začátku října dostal do Sněmovny.
Je proto téměř jisté, že konsolidační balíček a návrh rozpočtu na příští rok budou poslanci projednávat souběžně. Což znamená, že vláda bude poslance žádat o souhlas s rozpočtem opřeným o zákony, které zatím neplatí. Za to si nepochybně vyslechne od opozičních poslanců spoustu (oprávněné) kritiky.
Není to úplně neobvyklé – Alena Schillerová jako ministryně financí také předkládala Sněmovně rozpočty, které počítaly například s výnosem z digitální daně, jež nebyla nikdy zavedena.
Tahle praxe je nejenom v rozporu s rozpočtovými pravidly, ale je také, řekněme, nekulturní. Snižuje jak věrohodnost celého plánování státních financí, tak i předvídatelnost daňového a právního prostředí. Stručně řečeno, na konci září roku 2023 vůbec nevíme, jaké daně, odvody a podmínky práce budou v Česku platit od 1. ledna roku 2024.
V případě výnosů z digitální daně v rozpočtech Aleny Schillerové šlo v celém rozhazovacím šílenství v zásadě o pár drobných. Konsolidační balíček je naproti tomu základním pilířem Stanjurova rozpočtu na příští rok. Bez jeho schválení bude navržený rozpočet cárem papíru a velká část plánovaného vládního úsilí o zpevnění veřejných financí přijde vniveč.
Opozice má tedy před nadcházejícím jednáním v rukách velmi silný klacek. Uvidíme, zda jej bude ochotna pustit za nějaké ústupky. Například za vládní podporu některým přesunům položek mezi novými sazbami DPH. Stanjura v posledních projevech připouští během třetího čtení drobné změny, což zní jako – dost opožděná – výzva k jednání. Na druhé straně rozpočtový výbor, v němž má vládní koalice většinu, nedoporučil Sněmovně ke schválení žádnou z opozičních změn (kromě jedné technikálie ohledně digitalizace pokut).
Takže sice nevíme, jaké budeme příští rok platit odvody, jak bude fungovat DPH, jak mají obce nastavit nemovitostní daň nebo co si mají zaměstnavatelé počít s pracovníky na dohodu, ale zato si nepochybně vyslechneme hodně emotivních sněmovních projevů o odpovědnosti a nepřijatelných obstrukcích, možná taky stopatnáctou litanii o nutnosti změnit jednací řád. Prostě vrchol české politické sezony, jak má být.
