Komentář: O budoucnosti loterie zvané přijímačky

Připravovaná změna přijímaček na střední školy na jaro roku 2024 slibuje nahradit dosavadní spontánní chaos efektivnějším a spravedlivějším systémem. Ne náhodou jsou ve světě mechanismy přijímaček předmětem intenzivního vědeckého bádání. Ne náhodou za něj byly uděleny již dvě Nobelovy ceny. Jen u nás si toho moc nevšímáme.

Doufejme, že narychlo připravené změny přijímaček pro jaro příštího roku, byť spíše jen ve formě první pomoci, nebudou na dekády opět poslední. A že další zlepšení budou následovat i na jaře roku 2025.

Dosavadní systém přijímaček na střední školy byl po dekády ještě problematičtější, než si většina veřejnosti uvědomuje. Problémem zdaleka nebyl jen medializovaný nervózní chaos, který mezi uchazeči a jejich rodiči vypukal poté, co školy vyvěsily výsledky prvního kola přijímaček.

Dosavadní systém tvrdě nutil uchazeče a rodiče do nervy drásajícího strategického výběru dvou škol, na které bylo možné podat přihlášku. Zdaleka ne všichni si dokázali sehnat informace pro tvorbu úspěšných strategií, které byly přitom velmi potřebné. Zdaleka ne všichni se v té náročné hře uměli dobře pohybovat. Ne každý deváťák měl také na své straně informované a dostatečně starostlivé rodiče. Systém přijímaček tak svým dílem přispíval ke známé a nechvalně vysoké sociální selektivitě českého školství.

Přirozeným výsledkem všeobecného strategizování uchazečů a spontánního chaosu po vyhlášení výsledků prvního kola pak každoročně byla spousta nespravedlností v tom, kdo se kam dostal či nedostal.

Důsledkem strategizování také bylo, že systém generoval extrémně zkreslené informace o struktuře poptávky po středních školách. To vyvolávalo jak na straně škol a jejich zřizovatelů (krajů), tak i u koordinační autority ministerstva školství chybné závěry o nesouladu mezi poptávanou a nabízenou strukturou středních škol. Ne náhodou dnes vedle přijímaček musíme pět minut po dvanácté měnit také zastaralou oborovou strukturu škol.

Dosavadní systém přijímaček rovněž kladl velké břímě na ředitele. Ti si každoročně museli poradit se zástupy nervózních, mnohdy až zoufalých rodičů obíhajících pro ně přijatelné školy s dotazy, zda na nich ještě nezbývají nějaká volná místa.

Bohužel muselo nastat až loňské přijímačkové inferno, aby se konečně začalo vážně uvažovat o změnách. Ty slibují nahradit dlouholetý spontánní chaos lepším mechanismem. Ne všechno se ale stihne vyřešit už pro příští jaro. Už teď by se proto měly začít promýšlet další změny na jaro 2025.

Změny pro nejbližší jaro už jsou v podstatě ložené tím, v jaké podobě byla schválena novela příslušného zákona a jak byla koncipována příslušná vyhláška. Hlavní novoty jsou již všeobecně známé. Uchazeči si budou moci podat nikoli dvě, ale tři přihlášky, navíc budou moci určit pořadí priority škol. Podávat přihlášky už nebude nutné na papíře, ale půjde to i online. Stejně tak budou online oznámeny výsledky prvního kola a také volná místa na školách pro kolo druhé. A druhé kolo by mělo proběhnout podobně jako to první.

Ještě zbývá doladit správný algoritmus, kterým se budou uchazeči a školy párovat. Doposud totiž žádný mechanismus neexistoval. Pokud tedy za mechanismus nepovažujeme chaotický pohyb shluků rodičů s papírovými lístky v ulicích měst.

V nedávno vydané studii think-tanku IDEA při CERGE-EI a také ve videopodcastu IDEA Talks Tomáš Protivínský polopaticky vysvětluje, že na zvoleném párovacím algoritmu bude záležet opravdu hodně. Nabízejí se totiž párovací algoritmy dobré, horší a také velmi špatné. Ten dosavadní patřil k těm opravdu nejhorším. Volba algoritmu spoluurčí, zda se zjitřená přijímačková atmosféra zklidní a nakolik budou výsledky přijímaček vnímány jako spravedlivé.

Dílčími změnami přijímaček na jaře 2024 připravenými pod extrémním časovým tlakem by rozhodně vše skončit nemělo. Již teď je nutné (v menším časovém presu) připravovat další změny na jaro 2025. Dávám proto k diskuzi několik návrhů:

1. Jednotné přijímací zkoušky by nově měly proběhnout ještě před podáváním přihlášek. Uchazeči totiž dosud přihlášky podávali v okamžiku, kdy měli jen matné tušení, jak v testech dopadnou oni a jak ostatní, a tedy jaké budou mít na té které škole šance na přijetí.

2. Před podáváním přihlášek by měly proběhnout i případné školní přijímací zkoušky, které některé školy vyžadují. Aby tyto školy nezaplavil příliš vysoký počet uchazečů, měly by školy možnost jejich počty omezit určitou spodní hranicí již známého výsledku uchazeče v jednotném testování.

3. Nově by měli jednotnou zkoušku dělat všichni žáci devátých ročníků, a ne jako dosud pouze ti, kteří usilují o školu s maturitou. Nejde pouze o to, že díky tomu získáme informace o všech žácích, tedy informace o výsledcích dlouhých devíti let vzdělávacího úsilí. Výsledky v jednotných testech totiž mohou mnohým žákům také otevřít oči a ukázat, že mají na náročnější školu, než si sami skepticky mysleli jen na základě toho, co jim řekli či spíše neřekli jejich učitelé nebo rodiče.

4. Když se navíc do jara 2025 podaří výrazněji sladit strukturu školní nabídky s poptávkou a pokud Cermat začne nabízet i další školami volitelné testy, bude to jen dobře.

Díky popsaným změnám by na spárování žáků a škol stačilo jedno jediné kolo přijímaček. Žádná druhá či třetí kola, která vše ještě zkomplikují i na jaře 2024, už nebudou potřeba. Počet podaných přihlášek také nebude třeba nadále nijak omezovat. Uchazeči a rodiče si už nebudou muset lámat hlavu s tím, které tři školy na přihlášku napsat. A nebudou muset tvořit složité strategie ohledně pořadí, ve kterém mají školy na přihlášku uvést. Protože nejlepší strategií bude pravdivě vyjevit své skutečné preference.

Přijímačky přestanou být pro děti, rodiče i příbuzné tak vypjatým psychodramatem, jakým jsou dosud. Negativní dopady slabšího sociálního zázemí uchazeče na volbu střední školy se omezí. Z výsledných dat bude nezkresleně zřejmé, jaká je skutečná struktura poptávky po školách.

Ředitelům středních škol a jejich kolegům se zásadně uleví od administrativy a zmatků a zbude jim více času na užitečnější věci.

Dlužno připomenout, že přechod na střední školu bude i po změnách pro mnohé uchazeče a rodiče nadále spojen s nervozitou, dokud se nepodaří výrazněji sladit strukturu nabídky škol s poptávkou. A dokud bude nutné uchazeče mezi školy rozdělovat na základě jejich testování.

S přijímačkami je to podobné jako s řadou jiných státem regulovaných oblastí. Příkladem za mnohé budiž daňový systém nebo regulace mobilních operátorů. Tyto systémy vyžadují velmi komplexní regulační mechanismy. A ty mohou být navrženy dobře, špatně, anebo ještě hůř. Čím horší regulace, tím hůře pro občany.

Dobré nastavení regulačních mechanismů není zdaleka jen problém pro právníky a ajťáky, jak se dnes často předpokládá. Je zde spousta práce i pro matematiky, ekonomy, statistiky a další vědní oblasti, které v českém regulačním systému často stojí stranou.