Článek
Systém sociálních dávek možná čeká zásadní proměna. S představením jejích základních parametrů se pojí mnoho nadějí i otázek.
Naděje spočívají především v tom, že návrh systém dost zásadně modernizuje a zjednodušuje. Využívá prvky elektronizace, slučuje čtyři dávky do jedné, omezuje papírování.
A v neposlední řadě se snaží odstranit „body zlomu“, tedy situace, v nichž zvýšení čistého příjmu z práce vede u příjemce dávky k propadu celkového, protože například tisícikorunou vydělanou navíc „vypadne“ z nároku a přijde o několik tisíc korun dávek. Taková věc klienty sociálního systému buď zcela demotivuje v hledání lepšího výdělku, anebo je vytlačuje do šedé zóny nepřiznaného melouchaření. Plynulejší pokles dávky se stoupajícím příjmem z práce proto dává hluboký smysl.
Hlavní otázka ovšem zní, zda návrh změn, s nímž přišel ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka, najde podporu uvnitř samotné vládní koalice. Zatím totiž chybí několik důležitých informací v čele s věrohodným vyčíslením nákladů.
Na čtveřici dávek, které se nově mají sloučit, vydává dnes stát dohromady zhruba 30 miliard korun ročně. Jurečka na jedné straně navrhuje zjednodušení administrativy, které by mohlo počet příjemců dávek rozšířit (motivovat lidi, kteří mají nárok na dávku, ale nemají chuť, kapacitu nebo kompetenci prodírat se současnou byrokracií). Na straně druhé obsahuje návrh i jisté zpřísnění, navázání části dávky na pracovní aktivitu a hlubší majetkový test, tedy opatření, která by některé z aktuálních příjemců dávek mohla odradit.
Jurečka tvrdí, že rozpočtový dopad změn by měl být neutrální, jinými slovy že oba zmíněné efekty by se měly navzájem vyrušit. Ale nepodkládá to daty a hlubší analýzou. A současný sociální systém hřeší na to, že dávky zdaleka nepobírají všichni lidé, kteří by je pobírat mohli.
Díky studiím think-tanku IDEA máme tento fenomén dobře spočítán na příkladu příspěvku na bydlení. Na ten stát vynakládá zhruba 13 miliard korun ročně. Současně víme, že příspěvek pobírá pouze čtvrtina domácností, které na něj mají nárok. Tento ukazatel se anglicky označuje jako „take-up“, tedy zhruba „míra vyzvednutí“ sociální dávky.
Studie IDEA však také připouští, že zrovna u příspěvku na bydlení není nízký „take-up“ zase tak překvapivý. Příspěvek je odstupňovaný a je celkem pochopitelné, že kvůli nároku na několik stokorun nechce mnoho domácností absolvovat byrokratické procedury. „O příspěvek menší než 1000 korun se přihlásí 18 % domácností s nárokem,“ píší autoři studie.
U dalších a jinak konstruovaných dávek bohužel podobná data nemáme, ačkoli by pro posouzení dopadů navrhovaných změn na státní rozpočet byla více než žádoucí.
Ekonomka Klára Kalíšková z IDEA v České televizi uvedla, že pokud by se o všechny dávky přihlásili všichni lidé s nárokem, mohly by celkové náklady na státní sociální pomoc vzrůst až o 75 procent. Jakkoli jde zřejmě o dost hrubý výpočet a „take-up“ sociálních dávek nikdy nebude stoprocentní, dá se usoudit, že rezerva v čerpání dávek je v Česku velká. Takže zjednodušení přístupu k dávkám má potenciál vytvořit docela velký tlak na veřejné finance.
To není samo o sobě špatné, naopak. Nízký „take-up“ v sobě nese velké riziko, že sociální pomoc se nedostává ke všem potřebným, pro něž je určena. Na druhé straně je úkolem státu uhlídat si výdaje, v případě sociální pomoci nastavit správné majetkové a příjmové testy a také motivaci klientů systém časem opustit. I tyto nástroje Jurečkův návrh zcela správně obsahuje. A také u nich chybí podrobnější analýza, která by naznačila, zda dokážou vytvořit dostatečný protitlak k potenciálnímu rozšíření řad příjemců dávek, případně zvýšení dávek stávajícím klientům, kteří splní motivační kritéria především v oblasti práce.
Jurečka svou změnu prosazuje v atmosféře šetření a rozpočtové odpovědnosti. Tudíž na propočítání a vyvážení těchto dvou efektů bude záviset, zda návrh získá širší koaliční podporu. Tlak na rozpočtovou neutralitu se dá očekávat především u Ministerstva financí řízeného Zbyňkem Stanjurou. Jurečkova chvályhodná snaha zjednodušit a zpřístupnit sociální pomoc tedy může snadno narazit.
Celkově Jurečkův návrh míří jednoznačně správným směrem a mělo by se o něm zcela vážně přemýšlet a diskutovat. Je škoda, že šéf resortu práce nenastoupil do funkce připravenější a nedokázal s tímto návrhem přijít dřív. Přináší jej do citlivého předvolebního období, v němž se otřásá i koaliční jednota a racionální debata o citlivých tématech spíš trpí než vzkvétá.
