Komentář: Není důvod, aby násilníci a hulváti ve fotbale měli privilegia

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Připomeňme, že trenér druholigové Dukly Praha Petr Rada na začátku března na trenéra soupeře během zápasu zakřičel „ty zoufalče cikánskej!“. Dostal distanc na osm měsíců a pokutu 80 tisíc korun. Odvolal se, trest není pravomocný.

Radu hájí mnoho jeho kolegů fotbalistů a trenérů. Jistě, snad nikdo neřekne přímo, že ten výrok byl v pořádku. Rada „přestřelil“, to ano, ale je to prostě jen impulzivní chlap, nejde tak říkajíc pro slovo daleko, je to taková povaha. Ale také je to milý člověk, kamarádský, po zápase, jakmile vyprchají emoce, si s každým podá ruku, dokáže se i omluvit. A především – rozhodně není rasista.

Neboli: Trest je z tohoto úhlu pohledu zcela nepřiměřený, zavání to vládou nové korektnosti, která do fotbalu nepatří. Bývalý reprezentant Ladislav Vízek to shrnul výstižně: „Pořád někomu něco vadí, zkoumá se, kdo koho urazil, přikazují nám, jak máme mluvit. Určitě si tihle mocipáni plní řečí o korektnosti oddechnou, až naše generace vymizí.“

V něčem má Vízek pravdu: Společnost si oddechne, až veřejný prostor přestanou zaplavovat sprostoty buranských mačistů.

Po vítězství španělských fotbalistek ve finále mistrovství světa políbil šťastný šéf španělského fotbalu Luis Rubiales kapitánku týmu Jenni Hermosovou na rty. Bez jejího souhlasu. Prokuratura ho následně obvinila ze sexuálního napadení, musel rezignovat na svůj post a mezinárodní fotbalová federace mu přidala tříletý zákaz působení ve fotbale.

Dovedete si představit, jak by to proběhlo u nás? Je to impulzivní chlap! Byla to euforie! A navíc, té ženské to stejně bylo příjemné, jenom ji zmanipulovali agenti hyperkorektnosti. Kdyby ji ještě poplácal po zadku, dobře by udělal. Každá to chce!

Rezignace, soud? To už snad žijeme ve světě plném šílenců! Za to, že chlap dá pusu ženě? My tady v Česku ale naštěstí stále žijeme v normálním světě. Bývalý prezident Zeman třeba svého času říkal: „Knížata měla právo první noci a díky tomu zdegenerovala, protože své nevolnice nemusela znásilňovat, vydávat na to energii. Zatímco my zemani jsme si právo, nejen v sexuální oblasti, museli vždy těžce vybojovat, a proto jsme nezdegenerovali.“

Za znásilnění tu dáváme podmíněné tresty. Jako jedni z posledních jsme přijali antidiskriminační zákon, manželství pro všechny tu nemáme, jako jedni z posledních jsme ještě neratifikovali Istanbulskou úmluvu proti násilí na ženách, nemáme skoro žádné političky, nemáme skoro žádné šéfky firem, máme jeden z největších rozdílů v platech mužů a žen…

Že to s Petrem Radou nesouvisí? Souvisí. A to je právě ten důvod, proč má cenu se zabývat sprosťárnou nějakého druholigového trenéra během zápasu, který vidělo pár stovek lidí.

Španělsko je tradičně silně náboženská země. Je to země silných chlapů a býčích zápasů. A je to také moderní evropská země. Manželství pro všechny tam ti katolíci už schválili. Istanbulskou smlouvu podepsali. Ostatně jako skoro všechny členské země EU. A není jim tam jedno, jakého hulvátství se na veřejnosti dopouští fotbalový funkcionář.

Na ostravské tramvajové zastávce strkal opilý mladík bezdůvodně do lidí, starší ženu dokonce srazil do kolejiště. Policistům později řekl: „Měl jsem nervy.“ Skončil ve vazbě, je obviněn z pokusu o těžké ublížení na zdraví, horní hranice je 10 let. Ve fotbale podobným akcím trenéři, hráči, komentátoři a fanoušci říkají „blikanec“.

Vzteklý hráč po nevydařené akci udeří protihráče loktem do stehna, s jasným úmyslem zranit. Blikanec. Kopne ho do rozkroku. Kousne ho do ramene. Záměrně ho udeří hlavou do spánku… Blikanec, blikanec, blikanec… Ano, padají tresty. Zákaz činnosti až na čtyři zápasy. Za kousnutí padl dokonce bezprecedentní trest zákazu činnosti na čtyři měsíce.

A pak trenéři provinilce znovu zařadí do sestavy a fanoušci je vítají. Je důležité, jestli dávají góly, jestli pomohou týmu.

Autor tohoto textu chápe, že fotbal není a ani nemá být prostředím pro vznešené akademické debaty o lidských právech. I to, že to je tvrdý sport, při kterém chtě nechtě dochází k fyzickým střetům i zraněním.

Nicméně je to součást veřejného prostoru. A to velmi sledovaná. Navíc se fotbal sám staví do role vzoru pro mládež nebo vzoru boje proti rasismu. Proč by tedy ve fotbale měla platit jiná pravidla?

Má snad mít buran a násilník nějaká privilegia proto, že je fotbalista, trenér, nebo fotbalový funkcionář?

Případ Petra Rady je důležitý. Ty věci totiž nemá smysl oddělovat. Volíme si „buranské“ prezidenty, tolerujeme násilnické sprosté fotbalisty, násilí vůči ženám bagatelizujeme, manželství pro všechny je pro nás obrovský problém, feminismus, „ekologismus“ a jiné -ismy považujeme za umělé výplody hyperkorektnosti…

Jsme tak trochu stará škola. Ale v jádru slušní, milí a veselí.