Komentář: Nejasná zpráva z Bruselu. Zatím není nad čím jásat

Premiér Petr Fiala označil na twitteru výsledky pátečního jednání rady pro energetiku za „úspěch českého předsednictví a dobrou zprávu pro občany v celé EU“.  Je to hodně předčasný jásot.

Dobře si to uvědomuje i jeho vlastní vládní tým.

Pracovní skupina, zřízená k řešení energetické krize před týdnem pod Úřadem vlády, na efekt bruselského jednání nespoléhá. Dál horečnatě pracuje na přípravě vlastního českého nástroje na snížení cen.

České řešení má spočívat především v zastropování cen elektřiny pro spotřebitele. Narychlo se kvůli tomu chystá novela energetického zákona, jež definuje„mimořádnou tržní situaci“, opravňující k cenové regulaci.

Kromě toho se vládní emisaři pokoušejí o dohodu s majiteli českých elektráren – skupinami ČEZ, Sev.en Energy a EPH. Pokud se povede, měli by výrobci svou zatím neprodanou elektřinu na příští rok přenechat za nižší cenu státu. Podobně jako musí francouzská EdF prodávat za regulovanou cenu část své jaderné produkce. I to by vyžadovalo přijetí nové zákonné normy, jež výrobcům takový prodej nařídí.

Pravda, většina elektřiny na příští rok už je prodaná, takže by se za řízenou nižší cenu vykupoval jen vcelku malý zbytek. I to by ale mohlo podle lidí z branže pomoci zmírnit, ne-li zastavit další cenový růst. Podle zdrojů blízkých jednání dohoda s producenty začala po původních optimistických výhledech drhnout. Pořád ale není ze hry.

Zatímco nařízený prodej levnější elektřiny od ČEZ a dalších elektrárenských firem by se obešel bez zásadních výdajů ze státní kasy, strop na cenu proudu pro konečné spotřebitele už pro erár tak komfortní není. Pokud na něj dojde, bude muset stát dodavatelům kompenzovat jejich ztrátu, protože ti obvykle už mají pro klienty na příští rok energii nakoupenou a značný díl těchto nákupů proběhl za letošní vražedné ceny.

Ministr financí Zbyněk Stanjura odhadl v rozhovoru pro Hospodářské noviny náklady na kompenzace při zastropování cen až na 130 miliard korun.Chystá se je zatáhnout z mimořádné „válečné“ daně uvalené především na energetické hráče. To mu ale může Evropská komise po páteční schůzce řádně zkomplikovat.

Hlavním výstupem páteční bruselské ministerské rady je návrh na ořezání výnosů pro provozovatele neplynových elektráren.

Ministři uložili Evropské komisi, aby do půlky září zpracovala konkrétní opatření k zastropování zisků majitelů levně vyrábějících elektráren (tedy obnovitelných, jaderných a hnědouhelných zdrojů), kteří na vysokých cenách nejvíc vydělávají. Elektrárnám na černé uhlí se má místo toho nařídit odvod solidárního příspěvku.

V podkladech pro ministerskou schůzku se ale u tohoto bodu výslovně píše, že s tímto nástrojem jsou neslučitelné národní varianty mimořádného zdanění neobvykle vysokých zisků. Tedy žádná windfall tax. Státy, které už mimořádnou daň na národní úrovni zavedly nebo zavádějí, by od toho musely upustit.

Jinými slovy, zdroje na financování českého záchranného plánu by česká vláda neměla pod kontrolou. Nezbylo by jí než spoléhat na to, že bude systém Evropskou komisí nastavený tak, aby centrálně nařízené odvody na pokrytí nákladů stačily na kompenzace pro české spotřebitele.

Přitom, jak už bylo řečeno, právě na windfall tax ministr financí Zbyněk Stanjura spoléhá jako na hlavní zdroj pro financování českého záchranného plánu.

Výsledný efekt navrhovaného evropského opatření není jasný. Chystaný český recept – pokud se ho podaří dotáhnout do konce – by přitom spotřebitele ochránil účinněji a má vést k viditelnému poklesu cen.

Samotné evropské ořezání zisků elektrárenských firem podle bruselského receptu ceny elektřiny nesrazí. A nakolik přerozdělení peněz uleví spotřebitelům, v této chvíli nevíme. Neznáme výši příjmového stropu ani výnos z celé operace. Zato známe rizika. Pokud systém zasáhne příliš bolestně provozovatele uhelných elektráren, mohou vzdát investice do svých uhelných bloků i těžby a pokračovat v rychlém uhelném útlumu, který v posledním roce pozastavili. Nižší uhelná výroba by ovšem zase mohla dál šponovat ceny ve středoevropském regionu.

Evropský návrh vyžaduje také dobře zvolený klíč k mohutnému přerozdělování konfiskovaných zisků. Což je přesně to, co se v Česku moc nedaří. Úsporný tarif, jímž se mají kompenzovat energetické výdaje tuzemských domácností, je zralý na přepracování. Zatím tu nikdo nedokázal vytvořit systém, který by peníze posílal v dostatečném objemu těm spotřebitelům, kteří je nejvíc potřebují.

Navíc není jasné, jak by výnos ze zastropovaných zisků elektráren pomohl fatálně ohroženému průmyslu, který je motorem české ekonomiky. Podkladové materiály, s nimiž včera ministři pracovali, mluví o možnosti přerozdělovat tyto peníze i směrem k malým a středním podnikům, o velkých firmách se v této souvislosti nemluví.

Česká vláda ale průmyslníkům v posledních dnech pomoc slibuje. K tomu navíc včera slíbila hejtmanům, že zajistí krajům na příští rok elektřinu i plyn za únosné ceny. A pořád je třeba řešit tu část domácností, jimž úsporný tarif v dosavadní podobě nestačí.

Pokud má kabinet všem těmto požadavkům vyhovět, stanovení cenového stropu na elektřinu na českém trhu by bylo nejjednodušším řešením. Byť jde o nákladnou cestu, na kterou bude muset stát sehnat peníze. Na druhou stranu evropský plán na zastropování příjmů pro majitele levných elektráren pomoci může, ale nemusí. Vše záleží na parametrech. A ty neznáme.

Kromě návrhu na osekání příjmů elektrárenských firem vzešly ze včerejší bruselské schůzky další tři podněty. Evropská komise má připravit nástroje k úsporám elektřiny, dále navrhnout mimořádné a dočasné zásahy včetně omezení cen plynu a konečně kroky na rozhýbání nefunkční burzy.

Tlak na úspory je určitě v pořádku. V obou dalších jmenovaných opatřeních jsou ale rizika. A dokud nebudou známy detaily, jásat se nad nimi nedá.

Před schůzkou se hodně mluvilo o zastropování ceny plynu používaného pro výrobu elektřiny tak, jak si ho pro sebe už na jaře s Evropskou komisí vyjednaly Španělsko a Portugalsko. Na tomto konkrétním postupu se ministři neshodli. Stejně tak neodsouhlasili návrhy na zastropování cen výhradně ruského potrubního plynu, což by mohlo poškodit Maďarsko a další státy jihovýchodní Evropy. Není tedy jasné, v jaké podobě se plynová regulace může objevit, pokud se vůbec objeví.

Regulace ceny vždy může vést k nedostatku regulované komodity. Je-li cenový strop nasazený příliš nízko, zvyšuje to poptávku a demotivuje producenty. Snížená nabídka plynu na evropském trhu je to poslední, co bychom si přáli. Vyvolalo by to jen další tlak na růst ceny elektřiny.

A burza? Tak, jak dnes funguje, budí pochyby sama o sobě. Jako platforma pro tvorbu ceny energetických komodit pro celý trh selhává. Je otázka, jestli ji může spravit jen doporučované zvýšení likvidity, tedy zajištění zdrojů pro obrovské záruky, které se tu musí skládat. Mezi energetickými experty sílí názor, že trh s elektřinou i plynem je třeba postavit znovu a spíše na dlouhodobých kontraktech s producenty.

Mezi úkoly pro Evropskou komisi naopak chybí návrh na reformu trhu s emisními povolenkami, kterou prosazuje Polsko a některé další členské státy. Byť se o tom na ministerské radě hodně diskutovalo, výsledek se zatím nedostavil.

Výsledky páteční bruselské schůzky jsou každopádně zatím příliš nekonkrétní, než aby se daly seriózně hodnotit. Na ohromující „úspěch českého předsednictví“, který si pochvaluje premiér, to ale v žádném případě nevypadá.

Petr Fiala ve své reakci oceňuje, že se na zmíněných čtyřech návrzích shodly všechny členské státy. Bohužel není jisté, že se shodnou i na konkrétní podobě a parametrech navrhovaných nástrojů, až je Evropská komise v konkrétní podobě předloží. A už vůbec nevíme, nakolik pomohou českým domácnostem, špitálům, školám, firmám.

Pokud vláda nepředstaví české veřejnosti účinný plán na minimalizaci dopadů energetické krize, hrozí devastace ekonomiky, ochromení veřejných služeb a propad životní úrovně statisíců lidí. Kabinet přitom musí s plánem přijít rychle. Zloba a frustrace občanů sílí a vychvalování evropské shody nad nekonkrétními návrhy hněv neochladí. Od premiéra i z Bruselu potřebujeme jasnější zprávu.